Blue došla ke mě a položila ruku na mě horké tělo. ,,Jak...?" Vykouzlila jsem na tváři úsměv. Byla jsem ráda, že jsem jí dokázala vyrazit dech. Tvrdá dvoudenní práce se opravdu vyplatila. Mé unavené tělo chvílemi chtěla skončit ale má tvrdá kuráž mu to nedovolila. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala se Blue a já se zachvěla únavou. Už dlouho nevydržím. Oči se mi pomalu začali zavírat. Kurňa. Mě tělo přestalo pracovat. Zavrávorala jsem a padla do něčí náruče. ,,Co tu...?! To bylo poslední co jsem slyšela.
Probudila jsem se až dalšího dne ve své ložnici v matčině domě. ,,Au." Rukou jsem se dotkla svého čela. Bolela mě strašně hlava. ,,Přehnala si to." Očima jsem začala bloudit po místnosti, ale osoba jenž na mě promlouvala nebyla k nalezení. ,,Tvé tělo takový nátlak nemusí vydržet." ,,To nebyl nátlak. Jen jsem se zapomněla." ,,Dva dny nespat kvůli tréninku. Jsi šílenec Carol!" Blue vylezla ze stínu a já jsem pohlédla do její zklamané tváře. ,,To by snad stačilo ne?" Ten hlas. Prudce jsem se vyšvihla do sedu a zadívala jsem se do jeho oříškových očí. Jeho typický úsměv by mi normálně podlomil kolena, ale... tentokrát ne. Tentokrát mým tělem projel zvláštní záchvat a ucítila jsem v podbřišku motýli. ,,Droyi..." Šeptla jsem jeho jméno, čímž se jeho oči vesele rozjiskřili. ,,Vítej zpátky, Carol." ,,Nebýt jeho zásahu, ležela by si ještě na shořelé trávě." ,,Blue..." Došel až k zmiňované dívce a položil ji ruku na její rameno. ,,Zklidni hormony. Nic hrozného se nestalo." Díky tomuhle jsem ho zbožňovala. Dokázal být vždycky tak v klidu. Bylo mu jedno co člověk udělal, byl rád že žijeme. ,,Droyi, sundej ze mě tu svoji špinavou ruku." ,,To beru jako urážku." Blue se vysmykla z jeho doteku a odešla z pokoje pryč se slovy: ,,To si spolu ještě vyřídíme." Droy za ní pomalu zavřel dveře a pak se díky pár dlouhými kroky dostal k mé posteli. Naklonil se nade mě a přitiskl své čelo k mému. ,,Našel jsem tě." ,,Co tady děláš Droyi?" ,,Řekl jsem ti to ne? Nehodlám se tě vzdát." Jeho rty se dotkly mých. Znova jsem ucítila ten překrásný pocit jenž prošel celým mým tělem. Jako když poprvé jedete na kole, když konečně jedete rovně a držíte rovnováhu, tak přesně jsem se cítila s ním. Sebejistě a vítězně. Byla jsem vítěz. Položila jsem ruce na jeho lopatky a přitáhla si ho blíže k sobě. On přitiskl své tělo na mé a tím mě svalil zpátky do postele. Klečel nade mnou a smál se od ucha k uchu. Znova se rty dotkl mých a já jsem se nechtíc prohnula v pase. Jeho rty začali putovat po mém krku a já ze svých rtů vypustila slastný povzdech. ,,Nechci tě ztratit." Řekla jsem najednou a svými dlaněmi jsem ho od sebe odtáhla. ,,Tak proč mě pořád odháníš?" ,,Protože bych tě mohla zranit." Rychle jsem se vyvlekla z jeho sevření a vyskočila jsem na obě nohy. ,,Dělala si tohle i Takuyovi?" ,,A už je to tu zase. Nesrovnávej tohle s mým vztahem s Takuyou." ,,Ty tomu říkáš tohle? Toto mám brát jako urážku?" ,,Droyi!" S povzdechnutím jsem otevřela okno a zadívala jsem se na ptáky sedící v hnízdě. ,,Nikdy jsme si neřekli co přesně mezi námi je. Nikdy...Vždyť vždy když s tebou chci mluvit mě utišíš." ,,Takže je to má chyba? Víš proč to pořád dělám? Protože se bojím. Bojím se, že tě zase ztratím. Proplouváš mi mezi prsty a já tě nechci ztratit. Bojím se, že když tě nechám mluvit tak mě opustíš." ,,To, ale nechci!" ,,Tak proč si odešla?!" Droy došel k mé postavě a zadíval se mi přímo do očí. ,,Jsi jako hvězdy na nebi, sice tak blízko abych tě mohl vidět, ale přitom tak daleko abych na tebe mohl dosáhnout." Natáhl ke mě ruku jako náznak, ale než ji vrátil k tělu jsem ji chytila a propletla si s jeho prsty své. ,,Tak kvůli tobě z toho nebe spadnu." Chvíli na mě jen tak zíral a když mu konečně došlo co jsem řekla, odpověděl mi: ,,Chci aby si byla má dívka. Budeš se mnou chodit?" Vykouzlila jsem na tváři svůj nejkrásnější úsměv a přikývla jsem. ,,Vždyť to je to co si přeji."
Opravuji a opravuji a konečně vydáno. No doufám, že aspoň trochu potěší, že se vrátil Droy. Hezký vyznání lásky ne?
Vyznal vám už ji někdo? Mě ještě ne. No hold kdo by chtěl někoho jako mě.
Vote&Coment
#DadaRac