Z pohledu Kura
Zahleděl jsem se na slunce, které pomalu vycházelo z oblak. Obloha se pomalu začala barvit do oranžové, když mi zavibroval mobil. Otevřel jsem obrazovku a zadíval jsem se na zprávu od Takuyi. Jakmile jsem jí dočetl potřeboval jsem vzduch. Znovu jsem se na tu zprávu podíval a znovu jsem ztratil dech. Rychle jsem vytočil jeho číslo, ale byl nedostupný. ,,Pitomče! Tohle se nepíše přes esemesky!" Zakřičel jsem do mobilu a nechal mu několik takových vzkazů. Vrátil jsem mobil do kapsy a rozeběhl jsem se směrem k místu, které bylo napsáno v sms. Hlavně ať se jí nic nestane....
Otevřel jsem prudce dveře a tím jsem vytvořil ten největší hluk na chodbě. Pohledy všech se nasměrovali na mě. Nemohl jsem je zahlédnout. Tolik holek tu má barvu jejich vlasů. ,,Kurva." Zašeptla jsem si pro sebe a cítil další pohledy lidí, kteří mě slyšeli. A pak jsem je zahlédl. Jen díky jeho velké postavě. ,,Droyi!" Rozeběhl jsem se k němu a vrazil mu pěstí. ,,Do prdele, co děláš?" Zařval na mě zpátky, ale pak mu to došlo. Chytil Carol za ruku a táhl ji směrem k záchodů. ,,Droyi, počkej...co..." ,,Potřebuji ošetřit ten blbý nos." Carol přestala odporovat a nechala se odvést na klučičí záchody. ,,Co to mělo znamenat?!" Zakřičela ona. Měla na sobě školní uniformy a vlasy měla sčesané do culíku. Vypadala jako vždy překrásně. ,,Co tohle má znamenat? Co tu proboha děláš?!" ,,To ti snad může být jedno!" ,,Mě to teda jedno není! Protože mi není jedno jestli umřeš!" Její tváře pomalinku zrudli a já jsem si najednou uvědomil co jsem řekl. ,,Záleží mi na tobě." Přiblížil jsem se k ní, ale ona mě zastavila svojí drobnou ručkou. ,,Jsem tady, protože už nechci být tou malou holčičkou. Chci všem ukázat, že jsem silná." ,,Proč?" ,,Chci aby mě všichni konečně začali uznávat! Nechci aby mě všichni podceňovali." ,,Ale já tě přeci nepodceňuji. Vždyť já vím jak silná jsi." ,,Jenže ty si asi tak jediný a říkáš to jen kvůli tomu, že jsme přátelé." ,,To v tom, ale nehraje roli. Pro mě si ta silná holka co se dokáže postavit i chlapovy velkému jako hora. Neříkám to jen kvůli tomu, že jsme přátelé. Říkám to protože tě znám...protože..." Má slova přehlušil křik dívky stojící u tabule s výsledky. Momo mě chytila rychle za ruku a táhla směrem k ní. Zadívali jsme se na papíry s jmény. Prohlížel jsem tabuli s nepřijatými, zatímco se Momo rozskákala radostí. ,,Hele Carol a Droy tam jsou." ,,Ukaž!" Zadíval jsem se na místo, na které ukazovala. Carol byla první. Dala všechny testy. Neměla ani o bod méně. ,,Nemožný." Droy byl ihned pod ní a měl o pět bodů méně než ona. ,,Vidíš někde mě." ,,Jo..." Řekl jsem skleslým hlasem. Ukázal jsem na předposlední jméno před čárou. ,,Jsem tam." Momo mi skočila okolo krku. ,,To je super." ,,Kuro přestaň být netykavka. Nic se mi nestane. Říkal si přece, že jsem silná." ,,A jsi stejně silná jako Takuya?" Zeptal jsem se na otázku, kterou si musel říct snad každý. ,,Nejsem." Řekla po chvíli ticha. ,,Ale i přesto mám šanci." Zadíval jsem se do jejích překrásných nazelenalých očích. ,,Nejsem si tím teda moc jistý." Otočil jsem se k ní zády a rozešel jsem se směrem ke dveřím. ,,Kuro!" Nehodlal jsem se otočit. ,,Do háje Kuro!" Slyšel jsem její kroky za mnou. ,,Tak už se otoč! To mě v tom zase necháš!" Po slově zase jsem se konečně otočil. ,,Zase?" Přikývla. ,,Moc dobře víš o čem mluvím. O tom tvém útěku na rozlučce!" Cítil jsem jak červenám na lících. ,,Ty máš zrovna co říkat!" ,,Já?" ,,Co ty a Droy, no?" Viděl jsem jak sebou škubla. Jak se jí její malá očka zalila slzami. ,,Mezi mnou a Droyem už nic není." ,,A jak ti to mám věřit?" To se u mě její drobná postava objevila a já ucítil její rty na svých. Díval jsem se jak má zavřené oči a jak stojí na špičkách aby na mě dosáhla. Objal jsem jí kolem pasu a vytáhl ji do vzduchu. ,,Protože tě miluji, pitomče." ,,Konečně!" Uslyšel jsem Carolinin hlas. Položil jsem Momo na zem a oba dva jsme se zadívali na druhou dvojici. Droy si přikládal kapesník k nosu a usmíval se od ucha k uchu a vedle něho stála Carol s radostným úsměvem na tváři. ,,Na tři?" ,,Jo." ,,Jedna." Chytil jsem její drobnou ručku. ,,Dva." Otočili jsme se. ,,Tři." Rozeběhli jsme se pryč ze školy. Najednou jsme oba dva zapomněli na hloupé zkoušky. Od teď nás nezajímalo nic jiného než vztah mezi námi dvěma.
Takže konečně je to tady. Tak dlouho očekávaná kapitola, kdy se Momo a Kuro políbili. Myslíte, že bude Momo ve zkouškách dále pokračovat? Proč byl Kuro naštvaný, že se účastní? Co myslíte, proč nechtěl aby se účastnila?
Miluji restaurace s WiFi. Tomu se říká ráj!!! Poděkujeme Krakovci a jeho místním obyvatelům, že je napadlo si zařídit WiFi.
Coment&Vote