Pršelo. Celý víkend nehorázně pršelo a možná proto nebyl schopný Takuya přijet. Ale spíše měl s Droyem nějakou misi. Museli toho teď hodně dělat a proto jsem byla teď občas sama. Viděli jsme se akorát ve škole a při společných hodinách kdy jsem s nimi trénovala spolupráci ale to nebylo ono. Proto jsem zavolala Momo aby dorazila a mohla mi vše konečně dovyprávět. Čekala jsem na ní hodinu, když se konečně celá mokrá dostavila. ,,Podej mi ručník!" Zakřičela přes celý dům. Místo osušky jsem jí ale přinesla nějaké oblečení, za které mi nakonec i poděkovala. Posadila se na gauč a já ji...ano budete se divit...připravila čaj. Usmála se na mě tím svým nevinným úsměvem a já jsem se nad tím musela sama zasmát. Posadila jsem se vedle ní a zachumlali jsme se do teplé deky. ,,Takže vyprávěj dál. Chci vědět všechno..." ,,Moc toho už není ale mohla bych ti povyprávět o tom jak jsem byla celá zamilovaná do Takuyi...." ,,Ty a Takuya? To chci rozhodně slyšet." Řekla jsem se smíchem a poté už jsem se zaposlouchala do jejího krásného vyprávění.
Z pohledu Momo...
Tehdy nám již bylo deset. Byl to docela zajímavý věk. Tehdy jsem začala kvůli klukům chodit na fotbal. Díky tomu jsem je dokázala více poznat. Byli úplně jiná liga. Byli prostě moc dokonalý a já jsem se do té dokonalosti zamilovala. Byla jsem šťastná za každou chvíli jenž jsem s nimi mohla prožít. Užívala jsem si být s nimi a naslouchala jsem každému slovu co řekli. Smáli jsme se společně a úžívali jsme si život. Jenže pak se Takuya změnil. Začal být zamlklý, smutný a přestal se s námi bavit. Nechodil na tréninky a do školy chodil jen někdy a většinou zraněný. Netušili jsme se co děje a pak nám takhle začal mizet i Droy. V tu chvíli jsem se spřátelila s Kurem. No a pak po několika měsících se všechno vrátilo ke starému a já si zas mohla užívat našeho společného žití. Chodila jsem vedle kluků, prozpěvovala si a snila o našich společných životech. Nezajímalo mě proč zmizeli byla jsem šťastná z toho, že se mi vrátili. Tehdy si o mě museli myslet, že jsem šílenec, ale mě to bylo jedno. Byla jsem šťastná z toho, že se mi vrátili. To mi stačilo. Byla jsem po boku svých chlapců. Možná právě tehdy jsem se do Takuyi zamilovala. Nedokázala jsem se ale donutit mu to říct. Až do toho dne...
Byla akorát zima. Měli jsme po tvrdém tréninku a Takuya se mě rozhodl doprovodit, protože jsem si při tréninku udělala něco s nohou. Celou cestu mě podepíral a potichu jsme kráčeli tou krásnou přírodou. Opravdu jsem byla za své zranění ráda. To bylo samozřejmě poprvé a naposledy. Takuya mě dovedl až k nám domů. Stáli jsme beze slova před naším domem když Takuya prolomil ticho a rozloučil se. ,,Takuyo!" Křikla jsem na něho a šlápla jsem na tu bolavou nohu čímž jsem způsobila svůj pád....do jeho připravené náruče. ,,Hlupačko." Pošeptal a já jsem cítila jak jsem celá zrudla. ,,Takuyo...já...já tě miluji!" Vychrlila jsem to ze sebe jako drak oheň a pak jsem studem celá zrudla. Dokonce tipuji, že i má zadnice byla celá rudá z toho ztrapnění. Takuya se jenom usmál a řekl :,,Já vím, ale nemohu tvé city opětovat." Byla to jak rána nožem. Opravdu mě to v tu chvíli ranilo. Nevěděla jsem co budu dělat, pro mě se v tu chvíli zbortil celý svět. ,,Proč?" Řekla jsem se slzami v očích. ,,Miluji již jinou." ,,Koho?" ,,Tu neznáš Momo ale ona je jediná, které chci otevřít své srdce. I kdybych na ni musel čekat celá staletí, počkám si. Protože ihned od prvního pohledu jsem se do ní zamiloval." Tehdy jsem samozřejmě netušila, že myslí tebe a proto jsem tě proklínala. Vím že jsem ti dala i přezdívku flundra. Vždycky jsem si na tobě vybíjela zlost, teda dokud jsem nezjistila, že si to ty. Nakonec mi stačilo pár měsíců a dokázala jsem se přesto přenést. Mé zlomené srdce se vyléčilo a já jsem se mohla znovu zamilovat. Nakonec jsem za tuhle zkušenost ráda, protože jsem díky ní zjistila jak moc citlivý Takuyo je a jak moc tě miluje. Už tehdy se rozhodl, že na tebe počká a doopravdy čekal. Všech těch sedm let čekal až se s tebou bude moc vidět, má sladká Caroline...
Trochu vzpomínající kapitola na neopětovanou lásku Momo. Dokázali byste si představit Momo a Takuyu dohromady? Je to docela hezké od Takuyi, že tak dlouho na Car čekal co?
Vote & Coment