Vyběhla jsem rychle ze svého pokoje a vběhla jsem do prázdné jídelny. Vzala jsem do pusy připravený toast a začala si nazouvat boty. ,,Nestíhám!" Bylo půl sedmé a já měla být za hodinu ve škole, problém byl že do školy chodím pěšky a takhle to nestihnu. Vyběhla jsem z domu a zůstala stát jak přimražená ve vchodových dveřích. ,,Takuyo?" Chlapec stál opřený o své kolo a v ruce držel dvě plechovky kávy. ,,Dobré ráno." Řekl a hodil mi plechovku. ,,Dáš si kávu?" ,,Nevím. Mohu ti věřit, že si ho neotrávil?" ,,Samozřejmě má lady." Zavtipkoval a já otevřela plechovku a nalila do sebe její obsah. ,,Co tu děláš?" Řekla jsem po chvilce ticha. ,,Jsem přece tvůj odvoz." ,,To bylo jen..." ,,Řekl jsem že tě odvezu. Nestíháš ne?" Přikývla jsem a došla pomalu k němu. ,,Takže nasedej a nebreptej." ,,Jenže..." ,,Jsem rád že ti mohu pomoc." ,,Počkám až dopiješ kávu." Ukázala jsem na otevřenou plechovku. Takuya nečekal a nalil do sebe poslední kapky. ,,Můžeme vyrazit." ,,Pitomče." Usadila jsem se na své místo a objala jsem Takuyu. ,,Děkuji." Špitla jsem a znova jsem ucítil jeho pohyb který vynutil jeho úsměv. Kolo pomalu projíždělo silnicí a já znovu ucítila tu známou vůni medu. ,,Přece bych nenechal tak pěknou holku v nesnázích." Zrudla jsem jak rajče. Ještě že to neviděl. ,,Odkud jsi?" Zeptala jsem se po chvíli uvažování. ,,Ze stejného místa jako ty." ,,Takže to víš..." ,,Jo ale je mi to jedno." Moje srdce radostí poskočilo. ,,Vážně?" ,,Nic mi do toho není. To je váš rodinný problém do kterého by se nikdo neměl motat. Aspoň tak to beru já." Přikývla jsem. ,,Nic o své nevlastní sestře nevím." ,,Mrzí tě to?" ,,Trochu. Chtěla bych ji poznat." Neodpověděl a celou cestu jsme najednou jeli potichu. Já jsem tak blbá...
Vyšla jsem pomalu schody a zamířila po Takuyově boku do naší třídy. ,,Takže..." Začal ale nedořekl to protože že třídy vyběhla Eva a odtáhla mě na dívčí záchody. ,,Co to má jako být? Já myslela že jsem snad dala jasně najevo že Takuya je můj." Protočila jsem oči a zahleděla jsem se na svůj odraz v zrcadle. Rychle jsem pomocí prstů upravila své vlasy a sepnula je do dvou culíku. ,,Car?!" ,,Já ti ho neberu. Jsme kamarádi." ,,Proto s ním jezdíš na kole?" ,,Ano." Nasadila jsem si své brýle a vyšla z koupelny. Před dveřmi stal Takuya a v tváři měl svůj oblíbený úsměv. ,,Takže už se o mě holky perou?" ,,Ty si ale pitomec." Takuya se ale jen zachichotal a já byla najednou šťastná. Nakonec se ta Eva k něčemu hodila. Aspoň už se zase bavíme normálně. Díky Evo aspoň s něčím si mi pomohla. Usmála jsem se spokojeně na Takuyu a po jeho boku jsem konečně vešla do třídy kde jsem ihned jeho. ,,Ahoj Droyi..."
Další kapitolka a já doufám že se líbí.... Aspoň trochu....
Coment&Vote (Takuya... není špatný ne?)