Hleděla jsem s otevřenou pusou na člověka, kterého bych tu čekala jako posledního.
„Hezky se ti tu sedí, princezno?" zeptal se mě Dan.
„Svět se zbláznil." Řekla jsem.
„Posloucháš mě vůbec?" zamával mi rukou před obličejem.
„Jo." Vydechla jsem.
„Jsi nějak bledá, jako bys viděla ducha." Starostlivě řekl.
„Taky že vidím." Snažila jsem se usmát.
„Jsi nějak vtipná, ne?" usmál se. Všimla jsem si Charlotte, která si sedla do první lavice. Pak tu byla dívka, z které jsem nemohla spustit oči, blondýnka jménem Brittany Olsenová.
„Brittany Olsenová." Řekl Dan. Přikývla jsem.
„Největší nána na světě, nemohu pochopit, proč jsem s ní chodil, byla jiná." Řekl mi.
„Taky jsem byla nána, ale byla to nejhorší věc, kterou jsem mohla udělat." Usmála jsem se, byl to ten Dan, kterého jsem chtěla.
„Proč?" zeptal se.
„Drogy." Zamumlala jsem.
„Máme podobný příběh, jak ses z toho dostala?" přemýšlel. Chvíli jsem váhala, jestli mu to mám říct.
„Půl roku v kómatu." Odpověděla jsem. Vytřeštil oči.
„Ty jsi od Marka?" zeptal se po chvíli.
„Ano. Víš něco o Markovi? Třeba s kým chodil?" vyzvídala jsem, co se dalo.
„Proč?" podivil se.
„Jen tak." Snažila jsem se skrýt nervozitu.
„Chodil s Míšou, velká láska a pak se pohádali, od té doby spolu nemluví." Prozradil mi. Připadala jsem si, že nic lepšího se nemohlo stát. Na všechny problémy jsem v minutě zapomněla. Věděla jsem, že někdy v budoucnu to vyjde a já budu šťastná.