Brí má odjakživa problémy. Nikdy neměla tu vysněnou rodinu, kterou chtěla, ta její měla od toho daleko. Rodiče se zajímali jen o svoji kariéru. Co na ni vymysleli teď, bylo už silné sousto. Rozhodli se odstěhovat do jiného města. Brí musela odejít...
„Hledal jsem tě." Řekl mi, když sundal ruce z mých očích.
„Proč?" zeptala jsem se.
„Protože tě moc miluju a chybíš mi." Políbil mě.
„Včera jsme byli v kině." Namítla jsem.
„To je moc dlouho." Usmál se.
„Neměli bychom se vůbec vídat, co když nás někdo uvidí?" bála jsem se.
„Tak nás někdo uvidí." Odvětil a já se usmála.
„Miluju tě." Zašeptala jsem. Políbil mě a já si připadala jak v nebi. Věděla jsem, že je špatně chodit s dealerem drog, kdybych jen věděla, že drogy mi nikdy nepomůžou ke štěstí.
„Co budeme dělat?" zeptala jsem s očekáváním.
„Co takhle se projít po mostě, ať všichni vědí, že po tobě se nemají dívat?" navrhl.
„Po mně se nikdo nedívá, ale po tobě." Zasmála jsem se.
„Kdo se jen na tebe podívá, tomu ukážu." Řekl svoji hrozbu.
„Co když se někdo bude dívat po tobě?" zeptala jsem se.
„Tak ztloustnu." Zasmál se a políbil mě na čelo.
„Pro tebe bych udělal cokoliv." Usmál se.
Udělala jsem jen jednu věc, která mi pomůže jí dál. Vzala jsem všechny jeho věci, mikinu, dopisy a hodila do železné bečky. Polila benzínem a škrtla sirkou. Jeho věci vzplály a já jsem cítila úlevu. Už nikdy si nedovolím na něho, on je minulost a musím jít dopředu. Dívala jsem se do plameny a vřel ve mně vztek. To není fér, nemohla jsem bojovat o něho, když jsem byla v kómatu. Dnes ještě můžu plakat, ale zítra ne. Musím být silná, nesmím to vzdát. Brzy bude maturita a vysoká škola.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
