Don't Tell Me

Kapitola 43

Do školy se mi vůbec nechtělo. Přesto jsem vstala a zamířila do koupelny, kde jsem se osprchovala, umyla zuby, učesala a namalovala. Vypadala jsem hrozně, oči jsem měla napuchlé od plakání. Sehnula jsem se pro triko a rifle. Táta byl doma a snídal, dost se za dva dny změnil.

„Ahoj ,tati." Řekla jsem a on zvedl oči od novin.

„Ahoj, Brí. Jak se máš?" zeptal se.

„Nijak to přežiju." Obrátila jsem panenkami, ale byla jsem ráda, že se táta ptá. Sedla jsem naproti a posnídala.

„Ahoj, tati, škola volá." Usmála jsem se. Nikdy se mi nestalo, že táta šel později než já.

„Ahoj, Brí." Usmál se taky. Myslela jsem si, že Dan za mnou dojde k domů, aby se omluvil, ale nedošel. Blížila jsem se k areálu školy a necítila jsem se zrovna dobře. 

Snažila jsem se dojít k zadní skříni, co nejrychleji. Všichni se na mě dívali a něco si šeptali. Do skřínky jsem si hodila pár učebnic a tašku. Vzala jsem si věci na hodinu a vyrazila ke třídě. Charlotte neseděla na svém místě a ani se mi nechtělo zkoumat, kde sedí. Rychle jsem si sedla na její místo a snažila se nevnímat spolužáky kolem mě. Oddechla jsem si, když začala hodina. Svou pozornost jsem obrátila k učiteli, který nás vítal po prázdninách. Znuděně jsem poslouchala vyprávění ostatních, jak měli úžasné dárky. Dan vyprávěl, jak s rodinou navštívili sousedy, kteří neslaví Vánoce.

„ Brí a ty jsi dělala co?" vybídl mě učitel.

„ My Vánoce neslavíme, táta je v práci a tenhle rok by za nic nestály. Rodiče se rozvádějí. Tenhle rok nás jen navštívili otravní sousedé, kteří nepochopili, jak je to trapné. Dan mohl říct, že navštívili nás, ale to přece neřekl, že byli u mě, protože já jsem všem ukradená." Protočila jsem panenkami. 

Učitel radši začal vysvětlovat látku. Hodina skončila a já jsem se vydala na místo, kde mě nikdo nebude otravovat. Sedla jsem si na zem na holčičím záchodě. Začalo mě bolet hrozně břicho, tuhle bolest jsem znala. Hlad. Pokusila jsem vstát a dostat se na chodbu, ale nemohla jsem se hýbat. Mohla jsem jen doufat, že sem půjde Charlotte. Poslední, co si pamatuji je bouchnutí hlavy o kachličku.

 Byla bych ráda, kdybyste napsali, co se vám líbí a naopak, co se vám nelíbí. Budu ráda za každý komentář.  Rozhodla jsem se, že druhou sérii neudělám a budu pokračovat v tomhle příběhu.