Brí má odjakživa problémy. Nikdy neměla tu vysněnou rodinu, kterou chtěla, ta její měla od toho daleko. Rodiče se zajímali jen o svoji kariéru. Co na ni vymysleli teď, bylo už silné sousto. Rozhodli se odstěhovat do jiného města. Brí musela odejít...
Ten zvuk nenávidím, zvuk protivného budíku. Posadila jsem na postel (na matraci, už tomu říkám postel), hlava mě zase třeštila, ale to mně nevadilo, byla jsem zvyklá.
Oblékla jsem se a šla se podívat, jak to dole vypadá po večírku. Na bílém koberci v obyváku bylo rozlité víno, byly tu křupky rozdupané v koberci a hromada papírků. Nebylo to tak hrozné proti tomu, co jsem našla v ložnici, byla bych radši, kdybych se tam nepodívala. Táta se asi pořádně opil, protože v posteli neležel sám. Tak nevím tati, kdo mě tu bude rozkazovat, budeš škemrat, abych to nikomu neřekla, pokud ti záleží na rodině. Tohle bude moje jízdenka z mého vězení, budeš mi muset dopřát trochu svobody. Nemračila jsem se, usmívala jsem se. Vzala jsem z věšáku a bundu a napsala tátovi vzkaz:
Tati, jdu se projít, a pokud nechceš, aby se někdo dověděl o tvém úletu, tak ti radím, mě pouštět ven, kdy se mi zachce. Na podmínkách se domluvíme, až se vrátím.
Usmála jsem se nad vzkazem a teď ti budu rozkazovat já. Vyrazila jsem po dlouhé době nakupovat. Venku byla zima, ale to mně vůbec nevadilo. Vešla jsem do obchodu.
„Dobrý den." Řekla jsem, aby mě slyšely prodavačky. Podívaly se na mě, viděla jsem na nich, že přemýšlejí, kdo jsem. Radši jsem zmizela za regálem.
„Kohopak tu vidím." Slyšela jsem za sebou. Otočila jsem se a uviděla Dana.
„Není to naše úžasná Brí. Jak jsem si zasloužil tě potkat venku?" usmál se.
„Táta ještě spí a včera byl u nás večírek, takže zapomněl schovat klíčky." Vysvětlila jsem mu.
„Budete mívat večírky často?" zeptal se šibalským úsměvem.
„V tvém věku tě tam nepustí." Odvětila jsem.
„Ani kdybych řekl, že jdu za tebou?" zeptal se.
„Možná." Snažila jsem se usmát, ale nešlo to. Dan si to všiml.
„Měla bys ses naučit smát, jinak ti budeme říkat kakabus." Zasmál se.
„Hahaha..." protočila jsem panenkami.
„Opravdu." Potvrdil.
„Musím jít, chci si ještě něco vyřešit s tátou." Oznámila jsem mu.
„Měj se." Rozloučil se.
„Ty taky."
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
