Don't Tell Me

Kapitola 9

„Brí měla bys vstávat." Řekla mi máma, počkat máma?

„Co tu děláš?" zavrčela jsem.

„Mám volno v práci." Informovala mě. Má matka nikdy nemá volno.

„Máš nějaké problémy mami?" zeptala jsem.

„Už práci nezvládám o víkendu, aspoň budeme spolu doma. Pomůžeš mi ze zahradou." Řekla mi. Ona mi řekla, že my dvě spolu, co se to děje? Že by na matku doléhaly rodičovské povinnosti? Jestli si myslí, že jeden den něco změní, tak to je na omylu. Vyskočila jsem z postele, popadla věci na zahradu a oblékla si je. Seběhla jsem po schodech dole, vzala si ze stolu rohlík a šla na zahradu.

„Ty jsi, ale rychlá." Okomentovala to máma. Jen jsem se na mnou matku usmála.

„Posekej trávník sekačkou, potom ti řeknu, co dál." Dala mi instrukce. To mě mohlo napadnout, že máma zmizí s notebookem v domě. 

Z našeho společného dne se stalo jen pracování na zahradě, jako vždy já sama. Bylo mi líto, že jsem byla naivka, má matka je pořád stejná. Práce mi šla od ruky a po dnu se naše zarostlá zahrada stala příjemnou rozkvetlou zahrádkou. I táta si toho všiml a poprvé v životě mi za něco poděkoval, pomohla jsem na zahradu vynést náš venkovní nábytek. Máma se s notebookem usadila do křesla a pokračovala v práci, bylo jí jedno, že je venku. 

Vytratila jsem se do pokoje, kde jsem se podívala na učivo, co mi nešlo. 

Neměla jsem, co dělat a to teprve bylo čtyři odpoledne. Ven jsem nechtěla jít, protože tam byli mí rodiče a tady nešlo nic moc dělat. Podívala jsem se na stůl, kde ležel můj notebook. Na chvilku to přece nebude vadit. Sedla jsem ke stolu a zapnula notebook. Prošla jsem internet a za hodinu skončila. Můj pohled směřoval k zásuvce s deníkem, chci vědět, jak to vše skončilo? Vytáhla jsem deník a začala číst:

Námraza na oknech, kolem nás napadaný sníh, mládenci z vesnice daleko za horami. My jsme nechtěli válku, Němci zničí vše, kam přijdou. Modlíme se, aby se můj muž zdravý vrátil. Děti z vesnice se venku koulují. Je to hezký čas, ale ne tenhle rok.

To byl konec strany, zase jsem schovala deník do zásuvky. Jak se asi žilo ve válce? Nebylo to určitě nic hezkého.

„Brí mohla bys jít dole?" zařval na mě otec.

„Co se děje" zeptala jsem se otce, když jsem došla dole.

„Kdo to je?" vykřikl. Držel v ruce fotku se mnou a mou nejlepší kámoškou.