Kratší kapitola. Jak se vám to jinak líbí? Další díl dám za 40 votes :). BTW. Jste úžasní! 220 přečtení a 38 votes. Miluju vás! :33
Jakmile vyjde slunce, doplazím se do lesa pro dva klacky. Udělám si z nich provizorní dlahu, kterou si táhnu Oliverovým trikem.
,,Dobré ráno," pozdraví mě s úsměvem Elliot. Mlčím. Ani se na něj nepodívám.
,,Jsi naštvaná?" Jak by bylo jemu, kdybych místo něho viděla svýho bývalého? Chápu, že po ní truchlí. Nezazlívám mu, že se nedokáže zamilovat. Ale tak ať mě nechá na pokoji.
,,Sorry, že tě zklamu, ale nejsem Katy. Takže na mě nemluv, nedívej se na mě a naprosto ignoruj mojí existenci," falešně se usměju a začnu se belhat dál podél řeky. Je mi jedno, že tu jsem ve spodním prádle. Je mi jedno, že vidí ty svítivé rudé pruhy na mým břiše. Je mi jedno, že ho nechávám stát za sebou se ztuhlým výrazem.
Poslechl mě. Mlčky jde za mnou. Zraněná noha mi do celého těla vysílá prudké návaly bolesti. Ale ignoruju to. Stejně jako v minulosti. Bolest cítí jen ti, kteří nezažili peklo. Před očima mi pořád probíhá několik vzpomínek na jeho mučení. Topení, bičování, dělání si ze mě podložku na nohy, trhání mi vlasů, lámání mi kostí, mlácení mě, řezání mě, znásilňování mě všemi možnými způsoby a spoustu dalších věcí. Neudělal moc věcí, které by na mě zanechali trvalý následek na těle. Ale na duši se vyřádil.
Konečně najdeme přechod na druhou stranu. Tam na nás čekají ti dva. ,,Jsi v pohodě?" zeptá se mě kupodivu Sophie. ,,Jo," odpovím a obléknu se. ,,Pohádali jste se?" Oba dva mlčíme. Sednu si a rozbalím onu obálku. Vypadne na mě několik předmětů. Kompas, kde chybí západ. Hodinky zastavené na třetí hodině. Jehličí. Malá figurka koně.
,,Směr západ, na třetí hodinu. Jehličnan u Ranče," vysvětlím stručně a vstanu. ,,Nepotřebuješ nést?"
,,Ne," odmítnu to rázně, vezmu si svůj batoh na záda a začnu kulhat směrem na ranč. Vážně se už nemůžu dočkat konce tohohle pobytu. Bolí mě hlava. Je mi blbě. A svět se mi maže před očima. Klopýtnu. Spadnu a pak už si nic nepamatuju.