Řev

23.

×Ads by CinemaPlus-3.3c     Krčím se ve tmě. Jsem zase malá. Nade mnou se tyčí jeho silueta. Násilím mi rozevírá stehna. ,,Pomozte mi!" Nikdo mě neslyší. Nikdo mi nepřijde na pomoct, vím to. Bojím se. Pláču. Hrubě do mě vniká. Ječím. Chci umřít. Nebylo by to snadnější? Odejít a mít už konečně klid.

,,Chris, neumírej mi prosím! Já tě miluju. Tebe, ne Katy. Ale tebe!" Elliot? Co tu dělá? Můj násilník zmizí. Už nejsem v té místnosti. Ležím na louce. Tráva je propletená květinami. Ale svět je šedivý. Nevidím žádné barvy. Je to tu smutné a deprimující. ,,Chris! Já tě miluju!" znovu zaslechnu jeho hlas. Po tváři mi steče slza. ,,Taky tě miluju." Svět se vybarví do těch nejkrásnějších barev a přede mnou stojí on. Usmívá se. Podává mi ruku. ,,Půjdeme?" zeptá se s tím jeho odzbrojujícím úsměvem. Ani na chvilku nezaváhám a přijímám ji. ,,Jo."

     ,,Ta už se neprobudí!" vykřikne cizí hlas. Otevřu oči a prudce se posadím. Všichni na mě zůstanou zírat. Usměju se. ,,Kdo že se to neprobudí?"

,,Chris!" Elliot se mi vrhne kolem krku. Brečí a já taky. Vlasy mám delší, než si pamatuju. Taky jsem zesláblá a hladová. ,,Miluju tě," zašeptá mi do ucha a já se nepřestávám usmívat. ,,Já tebe taky."

  ,,Mami, nestihneme to!"

,,Dělej zlato!"

Seběhnu shody a usměju se. ,,Omlouvám se, měla jsem dlouhý sen."

,,A co se ti zdálo?"

,,O tom, jak jsme se poznali," políbím Elliota na rty, popadnu naší dcerku za ruku a všichni vyběhneme ven. 

Konec

Jak se vám Řev líbil? Nezklamal konec? Rozhodovala jsem se mezi dvěma variantami, ale na smrt jsem měla ty dvě postavy až moc ráda :D.