Řev

19.

     ,,Elliote, prosím!" po tvářích mi tečou slzy. Nepřestávám mu dávat první pomoc. Začínám být zoufalá. 

,,Katy, vrať se ke mě," zašeptá ze spaní a vykucká pořádnou várku vody. Zalapá po dechu. Katy? Kdo to je? Odtáhnu se od něj a utřu si oči. Takhle mě nesmí vidět.

×Ads by CinemaPlus-3.3c,,Eh? Chris? Co se stalo a proč jsi jenom ve spodním prádle?" probudí se a sedne si. ,,Bolí mě hlava," postěžuje si tiše. Pořád mlčím. Žere mě to. ,,Kdo je Katy?" zeptám se i přes to, že se odpovědi bojím. Tak trochu tuším, co řekne.

,,Moje bývalá přítelkyně, proč se ptáš?"

Věděla jsem to. ,,Jen tak," odmávnu to rukou a vstanu. ,,Málem ses utopil," připomenu mu odměřeně a podívám se na druhý břeh řeky. ,,Hej Olivere, hoď mi sem tvoje triko!" zaječím na našeho "kuchaře". ,,Proč?" nechápavě nakloní hlavu na stranu. ,,Je mi zima," zavrčím a opatrně si stoupnu na spadlý kmen. Doufám, že neuklouznu. 

×Ads by CinemaPlus-3.3c

    O chvilku později už mám na sobě černé triko, které mi končí těsně pod zadkem. ,,Jdeme," pobídnu Elliota a rozejdu se nahoru. Když už jsme tady, získáme tu nápovědu a nějak se vrátíme zpátky.

,,Ty si na mě naštvaná?" doběhne mě Elliot. ,,Ne, měla bych být?" nasadím pokerový face a ani se na něj nepodívám. ,,No, ještě ses na mě ani nepodívala," poznamená a já pokrčím rameny. ,,Nechce se mi," procedím mezi zuby a zrychlím. Zbytek cesty mlčíme a každý je ponořen do vlastních myšlenek.

Dojdeme k vysokému stromu, u kterého stojí strmá skála. ,,Dávejte pozor, hnízdo je přímo nad řekou!" upozorní nás Oliver. Lhostejně pokrčím rameny a začnu šplhat na skálu, ze které přelezu na strom. Nedělá mi to problém. 

     Klopýtám za mužem. Okolo krku mám kovový obojek, ze kterého vede řetěz, za který mě můj mučitel táhne. Pod námi je prosklená místnost plná vody. Bojím se nadcházející situace. ,,Jak dlouho přežiješ?" jeho rty se roztáhnou do posměšného úšklebku a hodí mě dovnitř. Nemůžu dýchat. Topím se. Snažím se rozbít stěny. Muž se na mě za sklem sadisticky směje. Na pláč nemám sílu. Bouchám malou pěstí do skla. Nepomáhá to. Dochází mi kyslík.

     Vyhoupnu se na větev. Nemám sebemenší potíže. Pevně větev obemknu nohami a začnu se po ní plazit. Hnízdo je až na konci. V uších mi hučí a srdce mi bije jako o závod. Už jsem u hnízda. Opatrně tam nakouknu. Je tam obálka. Vezmu ji a vložím si jí mezi zuby. Začnu se pomalu, ale jistě sunout zpátky. ,,Dávej pozor!" zakřičí na mě Elliot. Jeho hlas mě úplně vyhodí z rovnováhy. Kdo je Katy? Miluje ji Elliot? Co je mezi mnou a ním? Je to jenom "přátelství?" Uklouznu a spadnu.

Na poslední chvilku se zachytím jednou rukou na větvi. Houpu se nad řekou. Srdce mám až v krku. Neutopím se tak snadno, ale nechci znovu zažít tu beznaděj, když se nemůžete nadechnout. Je to něco příšerného. Dlaně se mi potí a já slyším, jak větev začíná křupat. To snad ne. ,,Podej mi ruku, vytáhnu tě!" u kmenu leží natažený Elliot a natahuje ke mě ruku. ,,Ne!" odmítnu to hned. Já vím, není čas na to, abych byla hrdá. Ale nechci. ,,Myslel jsem, že je tohle za námi!" vykřikne vyděšeně. Věnuju mu prudký pohled. ,,Chceš se vrátit ke Katy?" zeptala jsem se ho. Vážně jsem to řekla. Sklopí oči. Mlčí. ,,Beru to jako jo," zasyčím, větev křupne a já se ocitnu ve vzduchu.