Je zima 2023 a pomalu se nám blíží Vánoce.
Ležím doma v posteli a projíždím tt.
Na obrazovce se objeví jméno jedné z mojich sester a telefon začne zvonit.
Hovor zvednu a čekám.
"Ahoj Valino, hele prosimtě potřebuju od tebe takovou laskavost" tak to bude zase něco.
"No Emmo? Už mluv" to mě zajímá co to bude.
"No víš jak si mi dala k narozkám ty lístky na Rychlí kluky, tak prostě nikdo se mnou nemůže tak mě napdalo jestli bys nešla ty" ne.
"Ne a ne, v žádným případě prostě ne" ještě mě tam Petr uvidí.
"Notak ségra, já vím, že ty tohle neposloucháš, ale já tam fakt nechci sama" no možná.
"Prosím" tak dobře.
"Tak jo teda, ale do toho V. I. P. s tebou nejdu" to by nedopadlo dobře.
"No dobře no, stejně pak půjdeš" to určitě.
"No nazdar už prosimtě" zasměje se.
"Čaaau"
Co by se mohlo pokazit?
***
Akorát si obouvám boty a když nastoupím do auta, cestou přemýšlím.
Docela lituju toho, že nakonec jedu.
Přece jenom jsem Petra z ničeho nic opustila a nedala mu možnost cokoliv říct.
Co když se tam potkáme?
Nebo jakoby je jasný, že já ho uvidím, ale co když si on všimne mě?
Zastavím před barákem mých rodičů a ze dveřích vychází ségra loučící se s mamkou.
Emma si sedá do auta a já se opět rozjíždím.
"A dávejte na sebe pozor" zavolá za náma ještě máma a s jednoduchým mávnutím odjíždíme.
***
Stojím právě před backstage kam před chvílí šla ségra a čekám až vyjde.
Předpokládám, že jsou všichni už vevnitř takže tiše jásám, že se nepotkám s Petrem.
"Zdovolením" ozve se za mnou a já se hned otočím.
"Vali?" zazní od dotyčného a já na místě stuhnu.
"Petře" řeknu jen a prohlížím si ho stejně tak jako on mě.
Moc se nezměnil, akorát má teď výrazněji víc tetování, mužnější postavu a tak celkově výraznější rysy.
Ale modrý oči má furt stejně.
***
To je, ale situace. Ted jen co bude dal? 🤭🥱