Bratislava / Stein27

7.

No a jak jsem řekla tak jsem taky udělala a teď sedím na gauči uvnitř jedné krásné Bratislavské chaty.

Přišla jsem asi před půl hodinou a už se to tu stihlo řádně naplnit.

Kromě mě, Calina, Marka, Františka a Petra je tu pár našich společných kamarádů - většinou jejich spolupracovníků a taky docela hodně, jak to říct, lehkých dívek.

Ale tak co se dalo čekat od chaty plné mladých, hezkých, úspěšných a nadržených chlapců.

Taky je tu hodně chlastu, trávy a jiných mých oblíbených oblbováků.

"Ahoj Wildo, tak co, máš tam něco?" usměju se na mého kamaráda a občasného doplňovače zásob.

"Hele kotě asi tě zklamu, mám jen tohle" z kapsy vytáhne pytlíček s pár žlutýma tabletkama a položí si ho na ruku.

"Kolik chceš?" sice ani nevím co to je, ale chci to.

A moc.

"Dáš mi to příště, hele ale nevím jestli je to dobrej nápad" říká když si beru jednu tabletku.

"Je to emko" vyvalí ze sebe a však pozdě, jelikož už jsem to stihla spolknout.

Jinak bych si to nebrala jelikož mám pak strašnou chuť šukat.

"Děláš si prdel, to máš říct hned! Ty seš, ale fakt špatnej dealer" sjedu ho jak malýho kluka a jdu si radši dát panáka.

Po pár minutách už cítím jak ona látka začíná působit a najednou je všechno takový růžovější a všechny bych objímala.

V menším shluku lidí uvidím Marka a tak se za ním rozejdu.

"Ahoj Máro" pověsím se mu na krk a objímám ho.

Přiblble se usmívám a najednou jsou všichni tak hezcí.

Hm, začínám na to mít chuť.

"Proč mám pocit, že se chová jak když si dá emko?" zeptá se Calin Marka a jemu to dojde.

"Valerie tak posrala ses úplně? Jestli chceš s někým zase šukat tak to jde i bez toho. Já toho Wiliama zabiju" zamračí se na mě a já se od něj malinko odtáhnu.

Udělám od něho krok dozadu avšak když se snažím udržet vlastní tělo, zakymácím se a opřu se tentokrát o Calina.

"Tak hele, já si můžu dělat co chci, jsem už dospělá jestli sis nevšiml. A měl by ses přestat chovat jako stará zahořklá babka, když se ti to nelíbí, odcházím" otočím se, ale vrazím tentokrát do někoho jiného.

"Jeeee, ahoj Péťo" rozzáří se mi oči, když ho vidím.

"To ses za tu chvíli stihla tak ožrat jo?" směje se mi.

"Já jsem skoro ani nepila, je mi nádherně" usměju se a chytnu ho okolo krko.

Pověsím se mu na rty a začnu ho líbat.

Je cítit, že je chvíli překvapený, ale pak spolupracuje.

Jednu ruku mám v jeho vlasech a jemně ho za ně tahám až občas zavzdychá.

On si ty své položí na mé boky.

Ruku dám z jeho vlasů a zajedu mu ní pod triko.

Rukou sjedu až k jeho kalhotům a, když přes onu látku přejedu po jeho citlivém místě zavzdychá hlasitěji a obě moje ruce chytí do těch svých.

"Koťátko, neříkám že se mi to nelíbí, ale měla bys přestat, seš úplně mimo" jo jsem a měla bych, ale nechce se mi.

Jen se na něj usměju a nahnu se blíž k němu.

***

Taaaak jo, omlouvam se za otevreny konec, ale uz tak je ta kapitola delsi nez obvykle a taky proc vas trochu nepozlobit co? Mezitim muzete premyslet nad tim co se stane v te dalsi😝❤️