Bratislava / Stein27

10.

Petr mě líbá a rukama jezdí po mém těle.

Když mi vjede rukou pod legíny, zastavím se a jeho ruku chytnu.

"Tohle není jedna pusa Petře" zamračím se na něj.

"A to vadí?" přilepí se rtama na můj krk.

Než stihnu cokoliv říct z pusy mi vyjede hlasitý vzdych když se rukou rozpohybuje mezi mýma nohama.

"Tak a dost" jeho ruku vyndám a posadím se.

"Může sem kdokoliv přijít" pokračuju.

On se zvedne, zamkne dveře a jde zpátky ke mně.

"Teď už ne koťátko, takže ticho" řekne a dá mi ruku před pusu.

"Takže už můžu pokračovat?" položí si tu druhou na moje břicho.

Chvíli zaváhám a pak zakývu hlavou na souhlas.

Když se ke mně opět nahne rozezvoní se mi telefon.

Natáhnu pro něj ruku, ale Petr mě zastaví.

"To počká princezno" chce mi dát další pusu, ale já uhnu.

"Ne, ty počkáš, třeba je to něco důležitýho" zvednu se z postele a přijmu hovor.

Je to moje máma.

"No ahoj Valinko, tak jak se máš? Babička říkala, že si s Markem" jojo s Markem.

"Ahoj mami, jo všechno dobrý. Jsme teď všichni na chatě jak jsme jezdili vždycky" to byly časy.

"No tak to jsem ráda a hlavně na sebe dávej pozor, mám tě ráda" budu, neboj.

"Ty taky, já tebe moc, pa" ukončím hovor.

Zvednu triko ze země a oblíknu si ho.

Vezmu telefon a odcházím ke dveřím.

"Snad mi neutíkáš kotě" zasměje se, ale jeho výraz zvážní když se na něj otočím.

"No samo se to tam neuklidí" narážím na včerejší noc po, které zbyl jen velký nepořádek.

"Notaaaak" zakňučí a zvedá se ke mně.

"Ale můžeš mi jít pomoct" zasměju se.

"A co za to?" zalesknou se mu jiskry v očích.

Co by?

"Hmm, nechám tě žít?" chytnu se za bradu jakože stále přemýšlím.

"Dám si sprchu a budu u tebe koťátko, ledaže by sis ji chtěla dát semnou" ušklíbne se na mě rozejde se ke koupelně.

"Měl si říct před půl hodinou a neříkej mi tak" zasměju se a pohrozím mu zdviženým ukazováčkem.

"Nojono, koťátko" pohraje si s tím slovem na jazyku a vejde do koupelny.

Blbeček.

"Už jste doprcali?" zasměje se přede mnou Marek, když jdu po chodbě ke schodům.

Já se za ním rozeběhnu, ale on vletí do jeho pokoje a zavře za ním dveře tak, že to nima schytám přímo do obličeje a moje prdel se setká s tvrdou zemí.

Chatou se při tom ozve obří rána a Wilda s Calinem vyběhnou z vedlejšího pokoje.

Marek si ke mně okamžitě kleká a, když vidí můj obličej přímo se zhrozí.

Chytím se za čelo, ale hned zjistím, že to byl blbý nápad a já si sáhnu přímo do rány, která se svisle táhne z pod obočí až skoro k vlasům.

Z celé rány mi teče hodně krve, která už stihla zabarvit polovinu mého obličeje i krku, triko a dokonce i lino.

"Musíme okamžitě do nemocnice!" šílí Wilda a začne běhat po chatě.

"Ty by ses měl spíš uklidnit! Musím si to první nějak obvázat ty chytrolíne, jinak tady akorát tak vykrvácím" křičím na něj, když se nehodlá zastavit.

"Wiliame uklidni se, nikdo neumírá" snažím se ho uklidnit, když v tom se tu objeví někdo další.

"Ty debile! Co tady tak křič-" vyjde z pokoje Petr v teplakách, s mokrýma vlasama a zamračeným pohledem na tváři.

Když se, ale podívá na mě a na tu spoustu krve, zastaví se a spíš se zděsí.

"Co jste tady kurva dělali?" zeptá se víc zmateně než kdyby viděl Ježíše.

***

Tak konecne jste se dockali dalsi kapitoly!! Jsem moc rada ze se vam to libi, miluju vas🥹❤️