Bratislava / Stein27

23.

Uběhl další týden a byl tu pomalu konec července.

Co jsem přijela zpátky do Brna, začla jsem zas chodit běhat.

Dřív jsem běhala často, dokonce i závodně.

A to hodně dlouho.

Docela.

Už na základce jsem se účastnila různých soutěží a turnajů.

Postupně na střední jsem jezdila už sama na různé krajské závody a, když se zadařilo bylo to i na repuliku.

Jenže co jsem začla chodit na lékařskou fakultu tady v Brně - nebyl čas.

Ale teď jsem se potřebovala odreagovat.

A to jsem dokázala jen dvěma způsoby.

Buď běháním a nebo alkoholem, drogama a trávou.

Ten druhý způsob byl sice jednoduší a rychlejší, ale takhle mám aspoň nějakou možnost, že opravdu vyřeším věci v mojí hlavě.

Takže jsem chodila běhat každej den.

Ale teď už byl večer a já zrovna seděla doma u televize.

V ruce držím telefon, když mi přijde zpráva od Marka.

marekscula: caues, dneska studio?

Hmmmm, no nevím.

me: kdo tam je?

Doufám, že ne Petr.

marekscula: ti co vzdy:D co ste si udelali s Petrem?

No já jsem teda neudělala nic.

To on.

me: nic, proc?

marekscula: vis, ze vim, ze lzes? protoze prijel driv a vypada jak kdyby mu uletely vcely

me: to se divim, kdyz se jako kokot choval on

marekscula: reknes mi to pak vsechno, prijdes teda? nebudes si ho proste vsimat

me: jo, pujdu se oblict

Na zprávu mi hodí seen a já se jdu oblíct.

I když je už večer je pořád strašný vedro.

Oblíknu si klasický, úplný, džínový kraťasy a bílej crop top na ramínkách.

Malovat se nemusím jelikož jsem se dneska ještě neodlíčila.

Telefon dám do kapsy, vezmu si obyčejnou černou Nike ledvinku a jdu.

Venku chytím bus a za chvíli jsem už ve studiu.

Jako obvykle to tu žije.

Kluci mají puštěnou hudbu, pijou, hulej a bavěj se.

Já piju s nima.

Ale dneska jen trochu.

Je tu Petr.

Sedí na opačné straně gauče než já.

Má nový vlasy.

Blonďatý.

Vlastně až skoro bílý.

Takový platinový.

Je to hezký.

Moc.

Strašně mu to sluší a to mě štve.

Nechci si myslet, že mu to sluší.

Ten kluk se mi dostal pod kůži neskutečným způsobem a nehodlá toho jen tak nechat.

Petr se postaví, trochu se zakývá na úkor množství alkoholu v jeho krvi a jde ke mně blíž.

Opět se svalí na gauč, tentokrát však úplně těsně vedle mě.

Naše kolena, ramena a paže se dotýkají.

Položí dlaň na moje stehno a hladí mě po něm palcem.

Hlavu si opře o moje rameno a ruku dá pryč z mojí nohy.

Tentokrát se rukou dotkne té mé.

Postupně se dotýkají konečky našich prstů, dokud si je semnou neproplete.

Takže sedíme ruku v ruce vedle sebe.

"Mám tě rád Valinko" zamumlá a zavře oči.

***

Sice jsem uplne mrtva, ale nevadi, love u guys👀❤️