Bratislava / Stein27

38.

Je středa večer a já právě jdu za klukama do studia.

Tenhle týden nemám vůbec praxe a navíc jsem dnes měla jen dvě přednášky.

Zazvoním na studio a, když mě pustí dovnitř, vyjdu pár schodů a jsem tam.

Pozdravím se se všema co tu jsou a sedám si na gauč k Petrovi.

Ten automaticky chytá moje stehno a tiskne ho v dlani.

"Ahoj kotě" ušklíbne se a palcem dělá menší kroužky na mém stehně.

"Ahoj Petře" špitnu směrem k němu, protože už teď vím, že tahle konverzace bude něco, co ostatní slyšet nemusí.

"Těšil jsem se na tebe" skousne si ret a rukou jede furt víš a víš.

"A teď se těším až tě dneska ohnu" řekne a já hlasitě polknu, když rukou zajede pod moji sukni.

A taky doufám, že nás nikdo neposlouchá.

"A kdo řekl, že něco bude?" rozhodnu se ho trošku pozlobit a jeho ruku vrátím zase tam kde byla na začátku.

"Jestli si chceš zejtra sednout tak bys měla začít bejt hodná holka" silně stiskně moje stehno až syknu.

"Co když nechci Petře?" chytnu jeho ruku a tentokrát ji sunu zpátky pod sukni.

"Co když chci, abys mě šukal dokud už nebudu moct?" nakloním se k němu a kousnu ho do krku.

"V tom případě se připrav, že to bude bolet" okamžitě se zvedne a táhne mě ven.

"My už musíme" kývne směrem ke Calinovi, kterýho zrovna potkáme u dveří.

Nasedneme do auta a jedeme předpokládám, že k němu.

"Kotě, ani netušíš co si si tímhle způsobila" zasměje se, když vystupujeme z auta u něho před bytem.

Petr mě rychle táhne k němu do bytu a já mám pocit, že se možná začínám trošku bát.

Když otevře dveře, oba si sundáme boty a on mě v ložnici shodí na postel.

"Petře.." šeptnu tiše, když si sundavá triko.

"Ale, snad se teď nebojíš?" ušklíbne se, ale já se stresuju ještě víc.

Nepřehnala jsem to?

"Neboj, nemyslím to vážně" řekne, když spatří můj vyděšený výraz.

"Neublížil bych ti, ale musíš dostat co si zasloužíš" odhazuje pryč svoje kalhoty a teď stojí úplně u mě.

"Otoč se na břicho" zavelí a já to udělám.

Rukama chytnu polštář co mám pod hlavou a čekám.

Stáhne mi sukni a několikrát mě plácne přes zadek.

S každou další ránou se ozývají hlasitější zvuky a je cítit větší bolest.

On mě rukama chytne za boky a zvedne tak, že v podstatě klečím, ale hlavu mám pořád zabořenou v peřinách.

Ještě párkrát mě plácne a pak mi sundá kalhotky.

Natáhne se do nočního stolku a já slyším šustění těch malých obalů.

Jeden si vezme a rozbalí ho.

Kondom si nasadí a vjede do mě.

Hlasitě křiknu a po pokoji se pomalu rozléhají vzdechy nás obou.

***

Docela rychle nam ten pribehivy dej leti co? Pripravte se na casove skoky a jizdu vsech emoci mezi Petou a nasi Valinkou😘❤️