17.

1K 36 16
                                    

"Nevěřím tomu, že si vážně přijel" říkám Petrovi, když sedí v autě před barákem mojí babičky.

"Já ti to psal a teď si pospěš, máš deset minut" zasměje se.

"Deset minut na co?" nechápavě se na něho podívám.

"Na to se zbalit a sednout si vedle mě?" hmmm, zajímavá nabídka.

"Co když nechci?" chci.

A moc.

"Už jen devět minut" zadívá se na displej jeho mobilu.

"Na jak dlouho?" ptám se a ani nevim kam pojedeme.

"Týden" to je to jediné co řekne.

Já se otočím a rychlím krokem se vydám zpátky do baráku.

Z pod postele vytáhnu cestovní tašku a házím do ní všechno o čem si myslím, že budu potřebovat.

Rozloučím se s babi a vyjdu zase ven.

"Už jsem tu!" vykřiknu, když otevírám branku.

Skrze otevřené okýnko v jeho autě vidím jak se usmívá a tak si dám věci do kufru.

"Kam vlastně jedeme?" zeptám se, když se rozjedeme pryč.

"Uvidíš" ušklíbne se.

To jsem se toho teda dozvěděla.

***

"Péťo ty jseš úžasnej!! Já to tady totiž úplně miluju" vypísknu, když zastavíme před mojí oblíbenou lokací tady na Slovensku.

Menší domeček na kraji lesa v jedné západlé vesničce.

Tolik jsme se toho sem s mámou a ségrama najezdily, protože u babičky nebylo místo pro nás všechny.

"Já vím" ví?

"Jak?" zmateně se na něho podívám.

"Ptal jsem se Marka a musím říct, že máš štěstí. Tenhle týden byl jedinej volnej termín na dalšího půl roku" zasměje se a já s ním.

On se ptal Marka, aby na mě udělal dojem?

Skoro až se začervenám, ale to už vycházíme dovnitř, takže to nemůže vidět.

***

"Kdo řekl, že s tebou budu spát v jedný posteli?" pozlobím ho, když vejdeme do ložnice s obří manželskou postelí.

"Tak můžeš spát na zemi, jestli se ti to nelíbí" řekne úplně v klidu, ale pak vyprskne smíchy.

"Neee, to je v poho" řeknu a skočím na postel.

"Tak co máme v plánu?" zajímám se, když si sedne na postel vedle mě.

"No to mi řekni ty, když jsi tu skoro jako doma" usměje se a já se zamračím.

"Takže ty mě vytáhneš někam kde si nikdy nebyl a já tě tu mám provázet?" zasměju se.

"Přesně tak, doufám že jsi dobrá průvodkyně" svalí se vedle mě.

"Ta nejlepší" zamumlám do polštáře.

***

Dneska tu mate jeste jednu i, kdyz jsou takovy o nicem❤️

Bratislava / Stein27Kde žijí příběhy. Začni objevovat