Bratislava / Stein27

45.

Už jsme asi hodinku u kluků na bytě a musím říct, že se tady vůbec nic nezměnilo.

Jsem ráda, že jsem zase s nima, ale čím déle jsem poblíž Petra tím víc si uvědomuju co semnou ten kluk dělá.

Sedím na pohovce s kelímkem v ruce a pomalu upíjím rum s colou.

Vedle mě sedí Petr s Calinem, kteří právě a o něčem horlivě debatují.

Calinovi, ale zazvoní telefon, on se zvedne a odchází.

Takže jsem tu zase jenom já a Petr.

Paráda.

"Vyprávěj mi něco" prolomí to ticho a svůj pohled upře na mě.

"Co by si chtěl slyšet?" pousměju se.

"Cokoliv, jak se ti teď daří?" s tebou bylo líp.

"Ale jo dobrý, u mě se toho moc nezměnilo. Vlastně vůbec nic. Co ty?" zeptám se.

"Pořídil jsem Purpurovi kamaráda Diega, aby nebyl sám když jsem na shows, vydal jsem nějaký nový alba a songy a celkově jsem se posunul asi jenom v hudbě" a taky seš víc hot.

"Takže vlastně všechno pořád stejný, co?" zasměju se.

"Vlastně jo" souhlasí a takhle si povídáme ještě dlouho do večera.

***

"Vojto? Potřebuju ti něco říct" promluvím najednou, když se zrovna loučíme před mým bytem.

On jen kývne hlavou a já začnu mluvit.

"Asi by bylo nejlepší kdybychom tohle ukončili" vydechnu těžce a dostanu od něj nechápavý pohled.

"Proč Vali?" šeptne a mě je ho líto.

"Já tě mám strašně ráda, fakt moc, ale nemůžu s tebou bejt, když miluju někoho jinýho" taková já nejsem.

"Myslela jsem si, že už je to pryč, ale očividně není a já ti nechci lhát. Mrzí mě to" on mě jen obejme a pousměje se.

"To je dobrý, jsem rád že si mi to řekla a jsem rád, že jsem tě poznal" usměju se nazpátek a on odchází.

Mám dát šanci Petrovi?

To je jediná věta která mi právě koluje v hlavě.

***

Sedím s Markem v restauraci na jídle, protože mě vytáhl ven.

Vypráví mi co všechno zajímavýho se stalo, když jsem tu nebyla a samozřejmě nezapomene ani na jejich častý trapasy doslova kdekoliv.

"Co ty a ten tvůj?" řekne s plnou pusou až mám skoro problém mu rozumět.

"Rozešli jsme se" řeknu a napiju se ze svýho džusu.

"To mě mrzí" uhne pohledem a nabere si další sousto.

"Nemusí, bylo to v dobrým" on se na mě podívá a zakýve hlavou.

"Kvůli Petrovi, že jo?" nemusím ani odpovídat, protože on už odpověď dávno zná.

"Nemůžu bejt s někým jiným, když miluju jeho. Jenže s ním bejt nechci, ne když.." najednou přestanu mluvit, nepotřebuju, aby to věděl i on.

"Když co?" ozve se a já vím, že by to ze mě tahal klidně i hodinu.

"Nedokážu se z toho vyhrabat Marku a nechci, aby do toho spadl taky" nechci mu ublížit.

***

Je tu dalsi a pomalu se blizime ke konci!! Love u guys❤️