Bratislava / Stein27

27.

Ráno mě vzbudí zvonek mého bytu.

Otevřu oči, vstanu z postele a cestou si oblíknu černý župan.

Dojdu ke dveřím a, když je otevřu hned se zamračím.

Stojí za nima Petr s kyticí slunečnic.

Dveře chci zase hned zavřít, ale on je chytne.

"Vypadni Petře" prsknu na něj.

"Valuško, pros-" ne.

Máš smůlu Petře.

"Ne a neříkej mi tak, čemu si nerozuměl? Běž pryč" na to překvapivě nic neřekne, do ruky mi vrazí kytici a odejde.

Dveře za ním zavřu a mizím v bytě.

Slunečnice dám do vázy a vrátím se do ložnice.

Vezmu do ruky mobil a jdu napsat Markovi.

me: tys dal Petrovi moji adresu? tak jebe ti?

marekscula: notak Valino, dej mu sanci

marekscula: je to kkt, ale ma te fakt rad

me: at si nasere

***

Je asi deset večer a já se vracím domů.

Byla jsem s kámoškou v klubu.

Na to, že je srpen tak je zima a celej den prší.

Když dojdu k bytovce někoho si všimnu.

Zase on.

Petr sedí na lavičce co máme dole u zvonků a opírá se o schránky.

Čeká na mě?

No jakoby, na koho jinýho by čekal.

Když dojdu blíž všimnu si, že spí.

Je tak roztomilej.

Achjo, proč mi to ten kluk dělá?

Když se dotknu jeho ruky, abych ho probrala naskočí mi husí kůže z toho jak ledovej je.

Aby taky ne, musí tu sedět už nějakou tu dobu a navíc nemá ani mikinu.

"Petře, vstávej" třesu s ním a snažím se ho probudit.

Když ke mně otočí hlavu ucítím alkohol z jeho dechu.

No super.

"Valinko.." zamručí a stáhne si mě k sobě na lavičku.

"Notak vstávej, nemůžeme tady takhle sedět" odhrnu mu vlasy z čela.

On mě, ale neposlechne a dál si mě tiskne k sobě.

"Seš úplně promrzlej, musíš do tepla, dělej Petře" vstanu a začnu ho tahat na nohy.

Nakonec nějak spolupracuje a já ho natlačím do výtahu.

Jdeme ke mně do bytu, já sebe i jeho zuju a vedu ho do ložnice.

Pustím ho, aby si lehl do postele a přikreju ho.

"Spinkej Péťo, já za chvíli přijdu jo?" pohladím ho po tváři a on kývne.

"Koťátko?" otevře znova oči a chytne mě za ruku.

"Ano?" podívám se mu do očí a čekám co řekne.

"Promiň, mrzí mě to, já tě mám fakt rád" zamumlá a já vidím jak se mu únavou přivírají oči.

Jen se usměju a on za chvíli usne.

Nakloním se k němu a políbím ho na čelo.

"Dobrou noc Péťo" zašeptám a vydám se do koupelny.

***

Taaak a mame tu dalsi kapitolu, omlouvam se, ze to trvalo dele nez obvykle, ale ma to sve duvody, love u🩷