5.

1.2K 30 10
                                    

Ráno mě probudí hlasitý a otravný zvuk mého vyzvánění.

Vezmu telefon do ruky a přijmu hovor od Marka.

"Anoo?" zvedám se z postele a odcházím do koupelny.

"No ahoj Valuš, prosimtě je tam Petr?" zeptá se, ale spíš se chce jen ujistit.

"Jo je, ještě ale spí" a vypadá u toho docela roztomile.

"Jo dobře, tak ho pak vzbuď ať je tady za hoďku, pa" vyvalí ze sebe a hovor típne.

Pa?

No nic, telefon odložím na umyvadlo a vlezu si do sprchy.

Teplé kapky vody stékají po mém nahém těle a já si rukama vjedu do vlasů.

***

Když vyjdu ze sprchy zabalím se do ručníku a své hnědé, po zadek dlouhé vlasy si lehce vysuším.

Vyčistím si zuby a po lehké skin care jdu zpátky do ložnice.

Po ujištění, že Petr stále spí ze skříně vytáhnu oblečení a pustím ručník na zem.

Zapínám si podprsenku, když se za mnou ozve zase ten hlas.

"Tak takový probuzení by se mi líbilo každej den" zachraptí a mně naskočí husina.

"Víš jak jsem se tě lekla?!" vyjedu na něj.

"A moc nečum" ušklíbnu se na něj a natahuju si kalhoty.

Petr se jen zasměje a dál leží v posteli.

"Volal mi Marek, v deset tam máš být" uvedu ho do situace a zastrkuju si bílé tílko do kalhot.

"To mám ještě půl hodiny, času dost" řekne když se podívá na telefon a zachumlá se do peřiny.

"Tak to ne, vstávat a cvičit hošánku" strhnu z něj peřinu a zasměju se.

"Mrško, to ti oplatím" vyhoupne se na nohy a začne se oblíkat.

Moment.

Až teď si uvědomím, že vedle mě spal jen v boxerkách a já si ho ani pořádně neprohlídla.

Moje srdíčko právě teď brečí.

Vypláznu na něj jazyk nad čímž se zasměje a zakroutí hlavou.

***

"Tyvole, no nekecej" žasne nad náma Calin, když zaparkuju před hotelem kde spali.

"Jaká byla noc?" ušklíbne se Wilda a oni se zasmějou.

"Blbečci" praštím ho do ramene a on následně předvádí jak moc ho to bolí.

"Až na chrápající princeznu vedle mě to docela ušlo" zavtipkuje Petr, nebo doufám že vtipkuje.

To fakt chrápu?

"Já nechrápu" vztekám se jak malý dítě.

"Příště ti to nahraju" zasměje se.

Příště?

"To by nějaký 'příště' muselo být" pyšně se na něj podívám a ukazováčkem se mu zabodnu do hrudi.

Zatváří se na oko smutně a já odjedu.

***

Taaaak je tu dalsi, zitra odjizdim na ctrnact dni pryc tak nevim jak to bude s pribehem, ale urcite neco vydam, to se nebojte🫶🏻

Bratislava / Stein27Where stories live. Discover now