Dnes je druhýho července a to znamená jediné - můj pobyt v Bratislavě.
Přijela jsem už včera a byla s babičkou a teď jdu z obchodu s basou piv v rukách.
Někdo na mě zatroubí a když se otočím vidím usmívajícího se Marka jak vystrkuje hlavu z okýnka.
"Zase chlastáš?" řekne když vidí co nesu.
"Tak však to musí být, ne?" zasměju se.
"Tak si nastup" basu vložím do kufru a otevřu dveře do auta.
Napřímo se setkám s pohledem toho roztomilýho klučiny, kterej se ušklíbne a zkousne si spodní ret.
Co ten tady dělá?
"Valino všichni víme, že Petra by šukala každá, ale teď si vlez do toho auta, stojíme na silnici" řekne zcela vážně František co sedí za volantem a všichni se zasmějou.
Když přelízám Calina, abych si sedla mezi něj a Petra plácne mě po prdeli takovou silou, že jsem si jistá obtiskem co se tam brzo objeví.
Rychle si sednu a moje ruka vystřelí k temeni jeho hlavy až zaskučí.
"Auuuu" vypískne a chytne se za bolavé místo.
"Nemáš mě srát, blbečku" zapínám si pás a rozjedeme se.
"Třeba se ti tam rozsvítí brácho" posmívá se mu Petr.
"Aby ti taky jedna nepřistála" podívám se na něj.
On se jen ušklíbne a zapne telefon.
Po chvíli mi přijde oznámení.
Když odemknu telefon je to zpráva od něj.
Doslova vedle něj sedím, tak co chce?
"spis tobe az budes vzdychat moje jmeno princezno" COŽE.
Podívám se na něj pohledem 'co to do píči meleš', ale on dělá jakože nic a do uší si strká sluchátka.
"kdo rekl ze to mam rada tvrde?" si nějak dovoluje.
"a nemas snad?" no...
"co kdyz ne?" haha.
"prosimte, ode me bys to chtela jakkoliv" hrabe mu?
"si nejak veris:D" nebo já sobě?
"to se uvidi" ja ti dám takový 'to se uvidí' až ti bude špat-.
Moji myšlenku přeruší Marek.
"Tak vystupovat Valino, uvidíme se večer?" zeptá se, ale bere to spíše jako oznámení.
"Jste na chatě, že? Tak já přijdu" vylézám z auta, ale tentokrát Petrovou stranou.
Ten mě stejně jako Calin předtím pleskne po prdeli, ale na druhou stranu.
Pecka vole.
Chudák moje prdel.
"Nechcete si ještě někdo sáhnout na moji prdel?" řeknu ironicky, když beru basu z kufru.
"No neměl jsem to v plánu, ale když se tak ptáš, tak klidně" zasměje se František a Marek zakývá hlavou na souhlas.
Nojono, muži.
Vycházím na zahradu směrem ke dveřím, tam už ale stojí babička a podezřívavě se na mě dívá.
"To kto bol Val?" ach, jak já miluju slovenštinu.
"Ale neboj sa, prišiel Marek s chlapcami, tak ma hodili" zasměju se nad její starostlivostí a jdeme do baráku.
"No len aby, poznáš ho" upozorní mě jak kdyby byl nějakej terorista a už mi do rukou cpe talířek s bublaninou.
"A nemala by si toľko piť!" zakřičí za mnou, když vycházím schody a já se jen potichu zasměju.
***
Zdravim vsechny me milovane ctenarky s dalsi kapitolou, love u!❤️