Leo
'POMOC!!' zazní mi v hlavě. Na nic nečekám sbalím si věci, omluvím se lidem k kontroly, že musím okamžitě odejít a ať mi pošlou e-mail s věcmi co jsme nestihli. A běžím k autu.
Pokud se něco stalo Jessie, tak si můžou Dean a Viki rovnou jít kopat hrob.
Valím jak o život. Je mi jedno jestli mi přijdou nějaké pokuty, hlavní je, aby byla Jessie v pořádku.
Pro moje neštěstí vjedu do dost husté kolony, a když chci vycouvat tak to nejde, protože za mnou zastavují další auta. Začnu mlátit do volantu.
Zastavím se v půli pohybu, když mě něco napadne. Rychle se spojím s hlídkou a zeptám se kde jsou.
Naštěstí jsou blízko takže jsem jednoho zaměstnal, aby šel vzít auto místo mě, a já se mohl dostat dom lesem.
Na nic nečekám a rozběhnu se do lesa. Hned se na kraji lesa proměním, a běžím jak o život, směr domov.
Tam najdu Deana jak stojí před Vikiinou ordinace. Hned se ho začnu vyptávat, protože nejdřív jsem šel do našeho pokoje a tam Jessie nebyla.
"Deane kde je Jessie?" Hned se začal zakoktávat.
"Nooo umm víííš-šla s Viki na procházku."
"Vždyť nemůže chodit. Přestaň si ze mě dělat blázny a řekni mi kde je Jessie." V mím hlase se dá cítit strach i starost.
"Fajn, fajn, je na operačním sále." Ustoupím o dva kroky dozadu "co..cože?"
"Nevím jak, ale nějak se ti do pokoje dostala Ketrin a začala škrtit Jessie, aby jí zabila a ona mohla být luna."
"A kde jste mezitím byli vy, že jste si ničeho nevšimli?" Dostanu vztek a to ze dvou důvodů.
První, že se nějak dostala ven Ketrin.
A ten druhej je, proč si ničeho nevšimli, a nechali to zajít tak daleko.
Vezmu ho za triko. Ikdyž se to snaží skrýt tak se dalo vidět, že se nad tou myšlenkou pousmál. Hned mi to bylo jasné, mohlo mi to dojít i podle toho, že stále není poupraven.
Nemá cenu se rozčilovat. Pustím ho. Po hodině vyjde Viki a podle jejího obličeje soudím, že je to špatné.
Aniž, aby se na nás podívala tak začne mluvit.
"Ta kost je úplně rozdrcená. Prozatím jsem jí to nějak spravila. Ale...ale vůbec nevím, jestli bude ještě někdy normálně chodit."
Byl to pro mě šok. Musel jsem se posadit. Viki si ke mně klekne a snaží se mě utěšit.
"Ale neboj, pozvala jsem na zítra tým odborníků, kteří se jí pokusí pomoct, a taky rozhodnou jestli bude ještě někdy normálně chodit."
Přikývnu.
"Řadí se mezi nejlepší doktory světa, takže věřím, že jí pomůžou...Deane nechcete se jít s Leem trochu proběhnout a pročistit si hlavu?"
"A nechceš jít se mnou ty, Viki?" Podívám se na ní zoufalým pohledem.
"Ráda bych šla, ale musím tu zůstat, kdyby měla pooperační následky." Přikývnu.
Dean se mě pokoušel rozptýlit všemi možnými způsoby, ale marně. Celou dobu jsem myslel na to, že je to moje chyba. Kdybych se na tu kontrolu vykašlal, a radši zůstal s Jessie, nic z toho, se nemuselo stát. Viki vrátila Jessie do našeho pokoje.
Z procházky se vrátím až se stmíváním. Lehnu si k ní a ona se ke mě přitulí. Obejmu jí, ale usnout nemohu. Potřebuji si na někom vybít vztek. A už vím na kom si ten vztek vybiji.
Po cestě do sklepa se přeměním do polopřeměny. Hlídače pošlu pryč. "Leo, ty jsi si pro mě přišel." Vypískne šťastně. Vůbec si jí nevšímám a svoji pozornost věnuji výběru biče.
Když začala říkat urážky na Jessii, vezmu konečně vybraný bič a plesknu jí velikou silou přes hubu.
"Zavři konečně už ten zobák. Vůbec nic o ní nevíš, tak jí nepomlouvej."
Asi tak tři hodiny jí mlatím všemi různými bičemi. Až začne vykašlávat krev trochu zvolním a nechám jí chvilku na zregenerování, pak přejdeme k dalším mučícím nástrojům. Zabiju jí, ale až si trochu pohraji.
Jdu na chvilku se podívat na svoji princeznu. Slíbil jsme si i jí, že jí ochraním, ale zklamal jsem. Pohled na její nevinnou tvář mě trochu uklidní.
Nikdy v životě si neodpustím jestli bude kvůli mě po zbytek života chromá. Nad tou myšlenkou mi ukápne slza.
Nechám jí spadnout na zem a vrátím se do sklepa. Přejdu k dalšímu mučícímu nástroji.
První mučící pomůcku jsem si vybral já, takže teď je na řadě Dark.
Dark
Vybral jsem si zkoumání vlkodlačího těla zaživa. Leo se s tím moc páral, ale to já nemám v úmyslu.
Položím jí na stůl, ale zatím jinak nepřipevňuji a vyslíknu jí. Ona to pochopí celé špatně, a začne mi rozepínat kalhoty.
Ikdyž bych to chtěl tak jí odstrčím a pokračuji v přípravě nožů. Až je vše nachystáno přivážu jí ostatným řetězem ke stolu. Začne křičet bolestí když se pohne a ost jí škrábne nebo propíchne pokožku.
Nijak na to nereaguji a jen poslouchám uklidňující hlas pro moje uši. Až je pořádně připevněná začnu.
Přejíždím rukou po její nahé pokožce a přemýšlím jaký orgán začnu studovat prvně.
Zastavím se u plýce.
"Víš vždycky mě zajímalo, jak vlkodlačí tělo funguje." A než stihne něco říct tak jí skalpel propíchnu pokožku. Vykřikne bolestí a já si užívám ten zvuk.
Až jsem spokojen se svojí prací. A ona dýchá z posledních sil tak jí dorazím.
"Sbohem" a jedním máchnutím rukou jí urvu hlavu.
Za dveřmi už čekají dva mí vlci se skloněnou hlavou.
"Ukliďte to a pak máte volno." Jsou asi tak tři hodiny ráno a jsem dost utahanej. Chci si jít rovnou lehnout, ale musím se zarazit. Jak bych jí ráno vysvětlil, že jsem celý od krve.
Rychle vlezu pod sprchu a umyjí se. Obleču si jen trenky a vrátím se za svým miláčkem. Jakmile ucítí mojí přítomnost natiskne se na mě.
Jessie
Zase mě tu celý den nechal samotnou. Když jsem se zeptala Viki kde je, tak mi řekla, že ve firmě nastal problém a on ho musí vyřešit. A když jsem se zeptala na svoji nohu tak radši odešla.
Po dlouhé době jsem si i promluvila s Tirkis. Několikrát se mi omluvila ,že mě zase neochránila, a že je ta nejhorší vlčice na světě.
Skoro vůbec mě nepustila ke slovu. A až mě k němu pustila nemohla jsem jinak než jí to odpustit.
Druhý den ráno, když se probudím tak zjistím, že spím v Leově obětí. Trochu se odtáhnu a chci se posadit. Jakmile s tou nohou pohnu musím siknout bolestí. Omylem probudím Lea.
Ten se okamžitě vymrští do sedu a zjišťuje co mě bolí.
"Promiň nechtěla jsem tě probudit."
"Neee v pořádku. A jinak dobré ráno." A políbí mě na tvář.
Odstrčím ho.
"Leo o tomhle chci s tebou mluvit. Proč mě furt pusinkuješ, rozmazluješ, říkáš mi miláčku atd. Neměl by sis tohle šetřit pro svoji družku?"
Trochu mě bolí u srdce, když to říkám. Než stihne jakkoliv odpověď někdo zaklepe na dveře. Trochu znechuceně se odtáhne a pozve ho dál.
"Omlouvám se, že ruším, ale už dorazili ti doktoři."
"Jo, děkuji, vyřiď, že hned přijdu." Pokloní se a odejdu.
"Jací doktoři? Tobě něco je?" Vyděsím se. Chytnu ho za ruku, když se chce jít převléct. Usměje se a sedne si nazpět
"Neee neboj, mě nic není, ale jsou tu kvůli tobě. Pomůžou ti, aby jsi se rychleji uzdravila."
"Ty jsi byl včera lovit?"
"Ne proč?"
"Protože tady na tváři máš čerstvě zaschlou krev" rychle se to snaží setřít.
"Asi jsem si tam rozdrápl strup." A šel si to do koupelny umýt. Lže mi, je to krev nějakého jiného vlkodlaka. Ale co mi je vlastně po tom, co je to za krev.
Z myšlenek mě probere až Leo který se vrátil z koupelny.
"Za chvilku přijdou doktoři, nejspíš budou mluvit anglicky, ale s tím nejspíš nebudeš mít problém." Zakroutím hlavou.
"Dobře" a políbí mě na čelo. Furt mi neřekl odpověď na moji otázku.
Měl pravdu po tom co odešel tak za chvilku přišli tři doktoři. Začali mi všelijak ošahávat nohu a mím úkolem bylo říct kde mě to nejvíce bolí.
Bolelo to všude, takže mi i kapičky slz ukáply a byla jsem velmi ráda, když se to místo našlo a přestali na mě sahat. Dali mi do kapačky nějakou látku a odešli.
Leo
Dole na mě čekali tři doktoři. Jenom jsem se s nimi pozdravil a oni odešli za Jessie.
Slyšel jsem jak brečí bolestí. Musel jsem se hodně držet, abych tam nevletěl. Viki se mě snažila přesvědčit, že jsou to jedni z nejlepších doktorů světa a určitě vědí co dělají. Já jí věřím, ale i tak.
Byl jsem tak zabraný do sebe, že jsem si ani nevšiml, že se vrátili.
První co udělali byla pochvala pro Viki za dobře odvedenou práci. Ta se div nezačala červenat.
Pak si s Viki začali povídat jaký léky by jí měla dávat a za jak dlouho začít rehabilitovat atd. Teprve až na konci řekli to na co jsem čekal celou dobu.
Jestli bude chodit nebo ne. A odpověď zněla Ano!! Ale léčba se nesmí zanedbat jinak jí to může stát nohu. Pak jsme jim už jen poděkovali a rozloučili se. Hned jsem běžel za Jessie.
Celý den jsem strávil s ní. Ikdyž většinu dne prospala, protože ty léky co jí dali jsou dost silné. Ale mně to nevadilo. Jen ať se prospí.
Já si mezitím udělal všechnu potřebnou práci z pohodlí postele hned vedle ní.