George
„No konečně! Jsem se bála, že nedorazíš” zajásá Sarah a já se nervózně pousměju.
„Hej, nebuď nervózní. Vím, že jsi ill a tak mi řekni, jaký diagnózy máš a já se podle toho přizpůsobím” navrhne a jedna polovina mě zajásá. Komunikuj, řekni reálnou příčinu včerejšího incidentu.
Kývnu hlavou na souhlas a ona mě začne táhnout parkem. Než se naději, stojíme před kavárnou. Malá budova s cihlovým obložením a velkým množstvím plazivých rostlin přichycených na zdech. Vypadá to hezky. Vejdeme dovnitř a přejdeme se k volnému stolu, který je asi nejdál od ostatních. Sotva si sednu, u našeho stolu už je číšnice.
„Přejete si?” zeptá se mile a oba si nás prohlédne. Myslím, že jsme ji trochu zaskočili. Nebo možná já, když na mě tak zírá.
„O MŮJ BOŽE TY JSI TEN OD DREAMA!” zapiští a já se cítím nekomfortně. Dobře, už plně chápu, proč si Clay neustále stěžuje na svůj osobní život.
S nejistým úsměvem pokývu hlavou a ona z náprsní kapsy vytáhne malej bloček a položí ho přede mě.
„Já podpisy nerozdávám” hloupě se usměju a úzkostí se mi rozklepe noha.
Sem už nikdy nevkročím. Bože, měl jsem zůstat doma, pozvat ji k nám na kakao a můj problém bychom rozebrali v mým pokoji.
„Tak alepsoň fotku” z další kapsy vytáhne telefon a já si otráveně povzdechnu. Udělám svůj naučenej šťastnej obličej a když mobil zandá zpět do kapsy, sklopím zrak k menu.
„Omlouvám se, jestli tě to nějak zaskočilo, vím, jsem hrozná fanynka” pronese rádoby omluvu a dále si mě prohlíží. Cítím, jak se mi její pohled více zabodává do zad, pak do hlavy. Cítím ji úplně všude.
„Vypadáš unaveně, je všechno v pořád-”
„Dám si krémové latté a ty vaše speciální sušenky” přeruší ji Sarah a já si až teď povšimnu jejího výrazného líčení v oblasti očí. Ty linky jsou úžasný. Celkově vypadá jako ty holky na TikToku vibicí si na songu Boogie Woogie Wu od Insane Clown Posse.
„Já Cappucciono, děkuji” řeknu a ona se na nás pohrdavě podívá. Znovu vytáhne ten bloček a zapíše si to. Pak odejde k dalšímu stolu.
„Nesnáším lidi” procedí Sarah mezi zuby a otráveně nakrčí nos. Povzdychnu si a pro jistotu se na tu číšníci podívám, jestli si mě náhodou nefotí nebo tak něco, abych na těch fotkách nevypadal jak po mozkový obrně. Naštěstí se opravdu věnuje zákazníkům. Sarah si mě celou dobu prohlíží.
„Zajímavej cucák” řekne a trochu se zasměje. Šáhnu si na místo, kde se dívá a usměju se.
„Myslel jsem, že už zmizel. Mám ho skoro už dva měsíce”
„Sladký. Asi kouše dost, když je i po takové době furt trochu zelenej” zabručím na souhlas a ona se na mě usmívá.
„Co je?” zeptám se a ona se zazubí.
„Ježíš, vždyť chodíš se skoro pornohvězdou! Povídej mi o nějakých věcech” pobídne mě a já prokroužím očima. Nikdy by mě nenapadlo, že se budu se svou o skoro sedm let starší sestrou bavit o mém sexuálním životě.
„Jakej je v posteli?” zeptá se a já zrudnu.
„Ještě jsme spolu nespali” řeknu narovinu a zacítím se trošku trapně. Už tolikrát mě mohl mít pod sebou a užívat si mě každým douškem, jenže já se na sex ještě stále necítím. Hnusím se sám sobě a nedokážu si představit být před ním takovej, jakej jsem.
„Aha, já myslela...promiň, ehm počkat, takže jsi ještě stále pa-”
„Ne” přeruším ji.
„Oooo, kdo byl ten, kterej jako jediný okusil tvé nevinnosti?” kněz. Jsem fakt vtipnej.
„Toho neznáš, chodil jsem s ním, když mi bylo kolem patnácti”
„Počkal sis až na svoje patnácté narozky?” zeptá se a já v ním vidím mamku.
„Den po nich”
„A jaký to bylo?” párkrát povytáhne obočí. Mám tady lhát?
„Hrozný?” špitnu a ona na mě zůstane očima viset. Uhnu pohledem. Nic neříká, ale i přesto vím, že je jí to líto.
„První sex je vždycky nahouby. Máš z toho teď menší trauma, viď? Je to důvod, proč jste ještě spolu nic neměli?” dlaň položí na tu mou a palcem mi ji něžně hladí.
„No... jo, ale už je to lepší. Není to jakože bychom spolu vůbec nic neměli, párkrát jsem mu no ty víš, a myslím, že už je to teď lepší”
„Ví o tom pravém důvodu i on?” ví víc než ty. Pokývu hlavou a ta číšnice před nás položí naši objednávku. Na nic nečekám a pustím se do svého Cappuccina a zobnu si jednu sušenku. Ta se na mě zatváří vyčítavě, ale pak se usměje od ucha k uchu.
„Jsem na tebe pyšná” natáhne se přes stůl, aby mi mohla rozcuchat vlasy a já udělám to samé.
„Jsem rád, že ses vrátila” usměju se a pokračuju v popíjení toho lahodného nápoje a sledování dění okolo.
„S Dreamem jste si asi hodně blízcí, že?” zeptá se najednou a já zakývam hlavou na souhlas.
„Chápu to správně, že jste vlastně jeden pro druhého tím pevným bodem, který znamená psychickou podporu?” líp bych to neřekl.
„Mamka ti všechno řekla, viď?” zeptám se krapec podrážděně a ona udělá ten její typický 'ups' obličej.
„Vysvětlila mi jenom ten tvůj včerejší výbuch, bombičko” poškádlí mě a já si vzpomenu na něj a na naše první sus momenty.
„O tvých diagnózách nevím nic, teda kromě ppp” dovysvětlí a zvednutím brady mě pobídne k tomu, abych mluvil.
„Jseš hrozná, nicméně sociální úzkost, se kterou se pojí moje panické attacky, trauma z dětství, ppp,” kouknu se na ni a zamyslím se nad tím, jestli pokračovat dále. Poškrábe se za krkem a rukách ji trochu sjede dolů a odhalí zápěstí. Stuhnu při pohledu na její levé zápěstí. A ona si toho všimne. Nervozitou zrudne a rukáv si stáhne zpátky. Stále na ni vytřeštěně zírám, ona semkne rty a odvrátí zrak.
„A taky sebepoškozování” přeruším to napjaté ticho a ona se na mě zděšeně otočí. Je celá bledá, ale po chvilce se jí její barvička zas vrátí. Hlasitě polkne.
„Ty malej zkušenej debílku, musel ses přesvědčit, viď?” pomalu i zařve a na nás se otočí pár stolů. Pak jen zakroutí hlavou a věnují se jejím rodinám dále.
„Promiň, prostě... špatný zkušenosti” braním se a ona se zasměje. Zní to zoufale, něco jako když už vážně nevíte, co se životě a smějete se tragickým memům ve tři ráno, kde se i vlastně vidíte.
„Jak dlouho jsi čistej?” zeptá se a já z kapsy vytáhnu mobil a otevřu tu aplikaci, kvůli které se Robert o mém řezání dozvěděl jako první. Sjížděli jsme TikTok na mým mobilu a najednou mi přišlo oznámení o tom zkurveným denním slibu.
„81 dní” není to pravý číslo. Je to doba, odkdy jsem přestal používat žiletku a jen jsem se do jizev štípal.
„Teda pokud se nepočítá ten včerejšek” dodám a ona se usměje.
-
Naši objednávku zaplatí ona, ikdyž jsem ji nejmíň stokrát řekl, že si svoje zaplatím. Těch pár dolarů i s dýškem číšníci vervala do ruk skoro násilím.
Stojíme na rozcestí. Chvíli se kouká do té ulice, jejíž hned první domek vypadá, jako kdyby se tam udála sériová vražda. Posezení tvořící dřevěné židle a stůl je před domem převrácené a malý šedý gauč probodnutý skrz na skrz.
„Touhle ulicí procházím a pak ještě dalšími nejmíň šesti” řekne, čímž mě vytrhne z pozorování toho domku.
„No nic, už půjdu, zatím” přistoupí ke mně, dá mi rychlé objetí a rozejde se do ulice.
„Zatím” oplatím ji a zamávám na ni. Každou chvilkou se po ní ohlížím, jestli náhodou neleží na silnici a vypadá úplně stejně jako ten gauč. Tyhle moje děsivý představy skončí, když zajdu za roh do ulice, kudy se obvykle plahočím do Larryho baru.
Netrvá dlouho a já se ocitnu před domem, kde se zbytečně hrabu v batohu, abych si odemkl. Tyler je vždy rychlejší.
„Tak co?” vypadne z něj a opře se o rám dveří, čímž mi zkříží cestu se dostat zpátky do svého útočiště. Otráveně se na něj podívám a letmo ho kopnu do lýtka, kvůli čemuž sykne a trochu ustoupí.
„Dobrý, uhni” projdu kolem něj a trochu ho šťouchnu.
„Ježiš to jsou zas móresy” naštvaně na mě hledí a přidržuje si svoje lýtko, mezitím co já už konečně zavírám dveře od svého pokoje.
Batoh odhodím do kouta a povalím sám sebe na postel. Přemýšlím, jakože fakt hodně, když si ani nevšimnu mamky, která se bez jediného zvuku vkradla do mého pokoje a teď stojí nad mou postelí a prsty mi pročesává vlasy. Někdy se fakt stydím, co za dítě moje mamka má.
1394 slov