Draco Malfoy

16.

Cedric se mě konečně zeptal na ples. Zaskočilo mě to i když jsem věděla, že to jednou přijde. Vlastně mi to nevadilo. Vůbec mi to nevadilo. Je roztomilý a asi nejhodnější kluk, kterého znám. Taky má hezký úsměv a ty vlasy-
,,Ell?" Vyrušil mě z přemýšlení. Neuvědomila jsem si že na něho vlastně zírám. Musela jsem vypadat opravdu divně.
,,Uh no, já.." nedokázala jsem nic říct protože mě zaskočil, ale samozřejmě jsem chtěla říct ano.
,,To je v pohodě, dám ti čas a můžeš mi to říct třeba zítra," usmál se a chtěl odejít, ale já ho zastavila.
,,Počkej!" Přišla jsem k němu blíž. ,,Ráda s tebou půjdu." Usmála jsem se a on taky. Připadalo mi, že mu to opravdu udělalo radost. ,,Tak jo, těším se," řekl a odešel.
Pomalu jsem se otočila a šla do třídy za Hermionou. Sedla jsem si a hned se mě začla vyptávat.
,,Tak co? Co ti říkal? Chtěl s tebou jít na ples že? Co jsi mu odpověděla?" Usmála jsem se kvůli její zvědavosti. ,,Řekla jsem že půjdu." ,,To je skvělé! Všechny holky s ním chcou jít a slyšela jsem, že některé se mu snaží podstrčit nápoj lásky, aby je pozval. Ale i tak tě to pořád s Dracem mrzí, že?"
Usmála jsem se, ale neodpověděla. Podívala jsem se směrem, kde seděl. Myslela jsem že se na mě nepodívá, ale najednou se začal pomalu otáčet mým směrem. Rychle jsem převrátila pohled znovu na Hermionu.
,,Už ani ne." Odpověděla jsem. ,,Snažím se na něj pomalu zapomenout."
,,To je dobře! Jsem ráda. Nemůžeš se kvůli němu přece trápit věčně," řekla Hermiona a usmála se.
,,S kým jdeš na ples vlastně ty?" Zeptala jsem se. Hermiona se rozhlédla jak kdyby nás někdo poslouchal. ,,S nikým! Věřila by jsi tomu? Myslela jsem že mě pozve Ronald nebo Harry, ale oba pořád fňukají že nemají koho pozvat."
Zasmála jsem se tomu. ,,Určitě tě jeden z nich pozve."
Po poslední hodině jsem řekla Hermioně že jdu na záchod, a dost dlouho mi trvalo, abych jí vysvětlila že chci jít sama. Ale já samozřejmě na záchod nešla. Šla jsem za Ronem a odchytla ho. Chytla jsem ho za ruku a zatáhla ho za roh, a ano vím že to zní divně.
,,Au! Kdo to- Ell? Co děláš?" Zeptal se Ron a začal hrozně řvát. ,,Ticho!" Zařvala jsem na něj taky, a když jsem se na něj otočila a viděla jeho pohled, začala jsem se smát. Hned jsem toho ale nechala.
,,Ronalde, koho jsi pozval na ples?" Zeptala jsem se. On se na mě divně podíval. ,,No právě nikoho! Jsem úplně v depresi! Vůbec nevím koho-" ,,Rone!" Okřikla jsem ho. ,,Jsi normální? To tě vůbec nenapadlo pozvat svoji nejlepší kamarádku?" Zeptala jsem se. ,,Já myslel že jdeš s- počkej, ty myslíš Hermionu! Já jsem takový idiot, proč mě to nenapadlo?" Začala se usmívat od ucha k uchu a někam se rozběhl. ,,Díky!" Zařval na mě, když utíkal chodbou směrem k Nebelvírům.

Už jsem neměla co dělat a navíc jsem se začala
cítit unaveně. Procházela jsem naší společenskou místností a byla tam Pansy s Dracem. Když jsem došla k mému pokoji, něco mě napadlo. Zamířila jsem k Dracovému pokoji a nervózně jsem vydechla.
,,Tak jo. Alohomora," řekla jsem co nejvíc potichu to šlo.
Zavřela jsem za sebou dveře a prohlížela si jeho pokoj. Měla jsem štěstí, že tady nebyli Crabbe s Goylem. Bylo tady hodně knih a vonělo to tu drahou voňavkou a skoro všechno bylo zelené. Na stole měl různé papíry, propisky, školní potřeby a učebnice. Najednou jsem ale zahlédla něco, co nevypadalo jako naše učebnice. Byl to deník. Otevřela jsem ho a měl ho skoro celý popsaný. On si píše? To se mu moc nepodobá. Viděla jsem tam své jméno, cítila jsem jak mi vyskočilo srdce ale nestihla jsem si nic přečíst, protože někdo otevřel dveře. Rychle jsem deník zavřela a dala ho zpátky na stůl. Věděla jsem že to byl Draco. Bála jsem se mu podívat do očí, tak jsem se dívala na jeho ruce jak zavírají dveře.

,,Co tady děláš Ell?" Přišel ke mně a já se snažila jít ke dveřím. ,,Jen mě.. zajímalo jak to tady vypadá. Nikdy jsem tu nebyla. Jo, je to tu pěkné tak zase půjdu." Zasmál se ironicky a opřel se rukou o stůl. ,,Nelži mi."
Nic jsem neřekla a odešla rychlým krokem. Když jsem přišla na pokoj, chtěla jsem si lehnout na postel, ale zakopla jsem a spadla na zem. Otevřela jsem oči a viděla jsem něco pod postelí. Natáhla jsem se pro to a byl to prsten. Dracův prsten. Nemám tušení co tady dělá a jak dlouho tady je, ale líbil se mi, takže jsem si ho nasadila i když jsem věděla, že bych neměla.

O týden později
Dnes je den plesu. Byla jsem v nějakém obchodě a vybírala si šaty a nic se mi tam nelíbilo. Všechno bylo staré a smradlavé, ale něco jsem si vybrat musela. Vzala jsem to nejlepší co jsem viděla a zamířila si zpátky na pokoj. Cestou jsem potkala hodně holek, které měly velké tašky a já věděla, že v nich určitě mají krásné šaty. Procházela jsem společenskou místností, kde byla Pansy s ostatníma holkama. S těma, které se na mě dívaly jako kdyby mě chtěly zabít. Viděla jsem, že si tam ukazovaly jejich šaty, ve kterých chcou jít na ples. Všechny vypadaly krásně.
,,Tak co Potterová, zůstaneš radši dnes na pokoji, než aby jsi šla na ples sama?" Zeptala se Pansy a všechny její kamarádky se začaly smát.
,,Ne, na pokoji bych nezůstala ani kdybych měla jít sama," řekla jsem a zrychlila krok, abych byla rychleji v mém pokoji. ,,Určitě si vymýšlí," slyšela jsem za sebou. To už jsem ignorovala. Otevřela jsem dveře od mého pokoje, a první věc které jsem si všimla byly šaty. Ležely na posteli a byly nádherné. Kde se tu vzaly? Vyzkoušela jsem si je a byla jsem neskutečně šťastná, protože mi sedly perfektně. Ples byl až večer, takže jsem si je sundala a šla najít Hermionu. Potkala jsem ji na chodbě když šla k Nebelvírům.

,,Ell! Co tady děláš?" Zeptala se. ,,Hledám tě. S kým jdeš na ten ples?" Zeptala jsem se, jak kdybych to nevěděla. ,,Ron mě pozval. Jsem za to ráda." Usmála jsem se a podívala se do země. ,,Co to máš za prsten?" Zeptala se. ,,Nevím, našla jsem ho," řekla jsem. ,,Kde?" Zeptala se. ,,Pod postelí," zamumlala jsem, protože jsem o tom nechtěla mluvit.
,,Cože?" Zeptala se nahlas. ,,Pod postelí," zopakovala jsem tentokrát zřetelně. ,,Takže je jeho." Zakývala jsem hlavou. ,,Už bychom se měly jít připravovat, potkáme se tam?" ,,Jo, těším se" odpověděla Hermiona.
Chtěla jsem jí říct o těch šatech které se mi zázračně ocitly na posteli, ale vysvětlím jí to potom.

O pár hodin později jsem byla namalovaná. Trochu jsem si pohrála s linkama, přece jenom je ples jen jednou - aspoň jsem to tak slyšela. Měla jsem hňedou rtěnku, na ní průhledný lesk, samozřejmě řasenku a pudr. Vlasy jsem měla rozpuštěné, ale navlněné. Oblékla jsem si ty krásné šaty a nasadila průhledné podpatky. Cítila jsem se dobře, opravdu dobře. Myslím si že mi to sluší. Ještě jsem se navoněla a vyšla z pokoje, jenže ve stejnou chvíli jako Pansy a její spolubydlící.
,,Ale ale, takhle ses nastrojila jen aby ses zalíbila Dracovi? Škoda že-"
,,Pansy notak, já si myslím že si ani jedna nechceme kazit večer. Všechno se netočí kolem tebe, ale s Dracem si to samozřejmě užij," řekle jsem a falešně se usmála.
Podívala se na mě naštvaně, ale než stihla něco říct otočila jsem se a chtěla sejít schody, ale ona do mě strčila. Naštěstí tam byl nějaký kluk a stihl mě chytit. Myslím že se jmenuje Blaise, párkrát jsem ho viděla s Dracem.
,,Moc děkuju," řekla jsem, ale on nic neodpověděl. Odešla jsem a začala se hodně třepat. Neumím si představit co by se stalo, kdyby tam nebyl.

Přišla jsem na místo a viděla jsem tam Hermionu. Moc jí to slušelo, ale já jí musela říct co se právě stalo. Odtáhla jsem jí na záchod a všechno jí řekla. Chtěla mi odpovědět, ale přišla tam Pansyna spolubydlící Chloe. Obě dvě jsme zmlkly a čekaly, co se bude dít. Přišla k nám a začala mluvit.
,,Chtěla jsem ti říct, že je Draco začarovaný. Pansy mu dávala do pití hodně silný nápoj lásky. Mám u sebe lahvičku s lektvarem, který když mu naliju do pití, bude zase v pohodě."
,,Cože?" Řekly jsme s Hermionou stejně. ,,Nechápu, že vás to ani jednu nenapadlo," řekla Chloe a zakroutila hlavou. ,,Až uvidím že Draco bude mít nějaké pití, zkusím mu to tam nalít. Řekla bych aby jsi to udělala ty, ale bylo by divné kdyby ses motala kolem Draca.
,,Proč to pro mě děláš?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Už jsem se na to nemohla dívat. A Pansy rozhodně neudělala dobrou věc. Už musím jít než mě začne hledat. Zatím," řekla a odešla.

Měla pravdu, proč mě to nenapadlo?