Draco Malfoy

44.

O 6 let později

,,Aaaaa! Řekni mu ať mi to vrátí!"
Otevřela jsem oči a otráveně oddechla. Takhle mě budí snad každý den. Před pár dny jsme se přestěhovali. Naše nová ložnice je světle růžová, aspoň to mi trochu zvedlo náladu. Draco tu barvu vybral a já s tím nemám žádný problém.
Odhrnula jsem závěsy a slunce nám prosvítilo pokoj. Draco ještě spal. Usmála jsem se a dala mu jemnou pusu na líčko.
Je to něco nového, náš minulý dům byl jen náhradní. Patřil Dracovým rodičům, takže tam bylo všechno tmavé. Co jiného by se od nich taky dalo čekat. A ano, mají i víc domů. Teď tady máme všechno světlé, bíle a voňavé.
Otevřela jsem dveře a vydala se za křikem.
,,Scorpiusi vrať mi to!"
V tu chvíli co to dořekla jsem slyšela ránu.
,,Au." ,,Co jsi dělala Elise?" Zeptala jsem se, když jsem k ní přišla.
,,Zatáhla tak moc že spadla," odpověděl Scorpius místo ní. Zvedla jsem ji a posadila na gauč.
,,Bolí tě něco? O co se tady vůbec hádáte?"
Oba dva mlčeli a dívali se do země. Musela jsem je znovu pobídnout aby mluvili, ale nic neřekli. Všimla jsem si, že Elise něco drží za zády. Vytrhla jsem jí to z ruky a pozastavila jsem se.
,,Kde jste to... kde jste to vzali?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Našli jsme to v krabici, když jsme hledali nějaké ozdoby na svatbu."
Sedla jsem si na gauč a začala si prohlížet můj a Dracův deník. Hodně dlouho jsem je neviděla, vyvolalo mi to tolik vzpomínek.
,,Zlato?" Ozval se ospalý hlas z ložnice. Deníky jsem schovala a vyběhla po schodech nahoru s širokým úsměvem na tváři. Zavřela jsem za sebou dveře a sedla si vedle něj.
,,Co potřebuješ?" Zeptala jsem se a pohladilo ho po vlasech.
,,Chtěl jsem jen vědět kde jsi. A vidět tě."
Pohladila jsem ho znovu po vlasech a začala si s něma hrát. On zase zavřel oči a spokojeně se usmíval.
,,Miluju když to děláš."
Draco mě najednou chytl za zápěstí a stáhl do postele. Začala jsem se tomu jen smát. On mi položil svoji hlavu na mou hruď.
,,Pořád nechápu, že máme zítra svatbu."
Po těchto jeho slovech se mi rozbušilo srdce. Dnes má za námi přijet bratr, Ginny, Hermiona a Ron. Pomůžou nám to tady připravit, protože ano, svatba bude u nás doma. Je to docela vtipné. Když si vzpomenu na ty časy v Bradavicích, nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že bychom spolu vyrostli, bydleli, měli děti...
Ginny mi má dovézt šaty. Tam kde bydlí jich mají strašně moc, tady nejsou skoro žádné. Jednou už jsem si je zkoušela protože jsem za ní přijela. Je hodná že mi je schovala u sebe, aspoň nemusím mít strach, že mi je doma někdo najde.
,,Přemýšlíš nad něčím?" Zeptal se Draco, protože jsem mu zapomněla odpovědět.
,,Ne... vlastně ano." ,,Nevyčítáš si že budeme spolu, že ne?" Zeptal se.
,,Jo, vyčítám," řekla jsem s vážným hlasem. Chvíli bylo ticho, protože jsme se ani jeden neodvážili nic říct. Najednou jsme se oba ve stejnou chvíli začali smát.
,,Jo tak ty si to vyčítáš?" Řekl Draco a začal mě lechtat.
,,Jo... ne! Přemýšlela jsem nad hosty!" Snažila jsem se říct ale bylo to těžké, protože jsem se pořád smála.
,,Tak pojď myslet radši na mě," zvážněl najednou a přestal mě lechtat.
Chytil mě kolem pasu a najednou jsem mu seděla na klíně.

O 3 hodiny později
Najednou zazvonil zvonek. Už jsem byla upravená, takže jsem rychle běžela ke dveřím. Ani jsem nestihla nic říct a Hermiona se po mě vrhla.
,,Notak, nemůžu... dýchat." Ostatní se tomu smáli. Pozvala jsem je dál a oni si udělali pohodlí na gauči.
,,Kde je Dra-" ,,Alé, vy už jste tady!"
Zařval když sebíhal schody. Bratr vstal a rozběhl se za ním. Objali se... ano, nezmínila jsem se o tom že jsou teď hodně dobří kamarádi a to mi dělá radost.
Ginny mě a Hermionu najednou vzala za ruky a zatáhla nás do naší ložnice. Vytáhla ty šaty.
,,Nechceš si je ještě jednou vyzkoušet? Rády bychom tě v nich viděly." ,,Ale co když sem někdo příjde?"
,,Neboj, pohlídame dveře."
Otočily se tak, aby se na mě nedívaly. Chvíli mi trvalo se do šatů dostat, ale zvládla jsem to a dokonce jsem si je i sama zapla.
,,Tak, může-"
Ani jsem to nestihla doříct a obě se rychlostí blesku otočily. Začaly kolem mě chodit a chválit mě.
,,A není to moc?" Zeptala jsem se. Ony se zastavily a vypadaly, že mi dají každou chvíli facku.
,,Je to dokonalé."

Tak konecne dalsi cast. Dekuju za vasi podporu a komentare, moc to pro me znamena. Miluju vas