Draco Malfoy

29.

,,Kde to sakra jsme?" Zeptala jsem se. Všude byla světla, davy lidí, jezdilo tu hodně aut a autobusů. Všichni jsme stáli vystrašení u cesty, protože nás jeden málem přejel. Chytili jsme se za ruce a šli jsme pryč.
,,Jsme v Londýně, jezdívali jsme sem s rodiči. Já... nevím proč jsem si na to teď vzpomněla," řekla Hermiona.

Draco (minulost)
Seděli jsme u stolu s Voldemortem a se smrtijedy. Bylo tam až moc dlouho velké ticho, ale najednou jsem něco slyšel. Byly to kroky. Všichni se obrátili ke schodům a po chvíli z nich vyšel Snape.
,,Severusi, už jsem se bál, že nepřijdeš. Pojď, posaď se. Neseš nějaké zprávy?" Zeptal se pán zla.
,,Bude to příští sobotu za soumraku," odpověděl Snape chladně.
,,Já jsem slyšel něco jiného pane," řekl nějaký muž. Začali se tam hádat, nevěděl jsem o čem se baví protože jsem je nedokázal vnímat, ale on mluvil dál.
,,Mladého Pottera odvedou až třicátého tohoto měsíce. V předvečer jeho sedmnáctin."
Takže ho chce zabít, už zase. Vždyť se mu to snad nikdy nepodaří. Pokud je v nebezpečí Potter, je v nebezpečí i Ell.
,,Slyšel jsem že ho odvedou na bezpečné místo, takže až se tam dostaneme, bude prakticky nemožné se k němu dostat. Bude zabezpečený všelijakými kouzly."
Ještě že tak, doufám že je Ell v pořádku a že se jí nic nestane. A když mluvím o Potterovi... ne že bych ho měl rád, ale nechci aby ho zabili. Znám ho skoro celý život. Sice se nemáme vůbec v lásce, ale je to bratr Ell. Pokud by se mu něco stalo, nezvládla by to. Nebo možná jo, ale byla by hodně smutná a já jsem jen hloupý kluk. Ani bych nevěděl jak ji utěšit. Jsem zrůda.
,,Můj pane, chtěla bych se dobrovolně přihlásit na ten úkol. Chci zabít toho kluka," řekla Bellatrix. Najednou se ale ozval nějaký zvuk.
,,Červíčku! Neříkal jsem ti že má náš host mlčet?" Zařval Voldemort. ,,Ano, pane. Hned pane."
Ale není to přece naše učitelka? Učila nás ohledně mudlů. Ten předmět jsem nesnášel, ale ona byla docela hodná.
,,Tvá touha po krvi je inspirující Bellatrix, ale já musím být ten, kdo zabije Harryho Pottera."
Jsem pro ně snad duch? Já tady sedím taky. Vždyť se baví o skoro 17ti letém klukovi, který toho dokázal víc než všichni tady. Nechci ho nějak chválit, ale přijde mi divné že tady musím být, když moc dobře ví, že to byl můj spolužák.
,,Ale narazil jsem na jednu nešťastnou komplikaci. Moje a Potterova hůlka mají stejné jádro. Jsou něco jako dvojčata. To znamená že se můžeme zranit, ale ne smrtelně. Pokud ho mám zabít, musím to udělat s hůlkou někoho jiného. Pro někoho by to byla určitě čest."
Začal se kolem nás procházet. Proč se dobrovolně nepřihlásí Bellatrix? Prosím ať nevybere mě. Prosím, prosím, prosím, prosí..
,,Co třeba ty, Luciusi?" Tak moc se mi ulevilo, že nevybral mě.
,,Můj pane?" Řekl otec vystrašeně. ,,Můj pane?" Předvedl ho Voldemort. Kdyby to řekl někdo koho znám za nějaké jiné situace, možná bych se tomu i zasmál. Teď mi do smíchu ale moc nebylo. Můj otec teď navíc vypadá jako troska.
,,Žádám o tvou hůlku." Táta ji pomalu vytáhl a dal mu ji, nikdy se mu takhle netřepaly ruce.
Voldemort zamířil tátovu hůlku na učitelku, začala se vznášet směrem k nám.
,,Pro ty kteří to nevěděli, tohle je učitelka která donedávna učila v Bradavicích. Myslí si že mudlové od nás nejsou tolik odlišní. Myslí si... že bychom se s němi měli pářit."
Všichni udělali znechucený zvuk a začali se smát, až na mě a mé rodiče.
,,S-Severusi prosím.. jsme přátelé."
Bylo mi jí líto, nic neudělala. Snape se na ní jen díval, nic neřekl a choval se jako kdyby ji nikdy neviděl. Voldemort se koukl zase na Severuse a čekal, jestli něco řekne. Nakonec se jen usmál a nahlas se nadechl.
,,Avada kedavra!"
Byl jsem v šoku. Vždyť si to nezasloužila. Viděl jsem jak jí stéká slza. Snažil jsem se chovat normálně a nerozbrečet se, ne že bych ji měl rád, ale začínám to tady nesnášet. To jako budou dělat každému?
,,Nagini... Večeře."

Ell
,,Musíme se převléct," řekla Hermiona.
,,Ale do čeho? Nemáme žádné věci," řekla jsem a všichni jsme se na ni podívali. Vytáhla nějakou malou kabelku, zatáhla nás za roh a začala z ní vytahovat věci.
,,Co to je? Proč jsi nám o tom nikdy neřekla?" Zeptal se Ron, ale ona se jen usmála.
Když jsme byli oblečení, všichni jsme věděli že se musíme někam schovat, že musíme do bezpečí. Harry nás zavedl na nějakou ulici, stáli jsme před baráky, a když Harry zaklepal hůlkou, začaly se od sebe odsouvat. Byl to úžasný pohled, ani jsem nevěděla jak se tohle dozvěděl, ale na nic jsem se neptala. Šli jsme dovnitř, dali si tam věci a přespali tam.
Já a Hermiona jsme prohledávali pokoje, a ona konečně něco našla. Byl to medailonek.
,,Regulus Arcturus Black" ,,R.A.B," řekla jsem.
Seděli jsme v místnosti a četli jeho vzkaz, ale něco se ozvalo ze skříně.

Neskutecne, opravdu neskutecne vam dekuju za 8k precteni. Jde to nahoru hrozne rychle, fakt to nechapu. Ted chvili pojedu podle filmu protoze to je dulezite, ale nebude to uplne stejne. Dekuju ze to ctete a ze vas to porad bavi. <3