Draco Malfoy

11.

O prázdninách jsem poznala kluka jménem Cedric Diggory. Byl milý, a Hermiona s Ginny si myslely, že je hodně roztomilý. Asi s něma souhlasím. Párkrát jsem se s ním pobavila, ale moc jsme si toho říct nestihli. Většinu času trávil se svým tátou.

Den odjezdu do Bradavic
,,Ell, vstávej. Pojď se nasnídat a vyrazíme," probudila mě něžně Molly. Chvíli jsem ještě ležela, ale uvědomila jsem si co je dnes za den. Uvidím Draca. Rychle jsem vstala, oblékla jsem se, upravila se a šla se nasnídat. Všichni už seděli u stolu.

,,Dobré ráno," řekla jsem a všichni mi odpověděli to stejné. Sedla jsem si vedle Hermiony, přijela sem za náma na poslední 2 týdny prázdnin.
,,Tak co Ell, těšíš se?" Podívala jsem se na ni a obě jsme se usmály. ,,Už se nemůžu dočkat."

Konečně jsme byli všichni na nádraží, projet s vozíkem zdí bylo stejně úžasné jako minulý rok. Najednou jsem viděla všechny ty známé tváře, ale nikde jsem neviděla Draca. Napadlo mě že už je asi ve vlaku, tak jsem to neřešila a šla jsem si sednout opět s bratrem, Ronem, Georgem a Fredem, Ginny a Hermionou do kupéčka. Celou cestu jsme si povídali.

Když jsme dojeli, počkali jsme až ostatní vystoupí, protože jsme se nechtěli nikde mačkat. Pomalu jsme vstali, a vyrazili ke dveřím. Byla jsem z naší skupinky poslední, ale když jsem stála ve dveřích, nevystoupila jsem. Zahlédla jsem tam známou tvář. Tu tvář na kterou jsem se celé dva dlouhé měsíce tak těšila. Zůstala jsem tam stát. Měla jsem pocit, že se nemůžu pohnout. Samozřejmě tam stál, kdo jiný, než Zmijozelský princ Draco Malfoy. Nemyslím to vážně když mu tak říkám, ale ráda si z něj dělám srandu.
Viděla jsem, jak mě hledá. Pomalu jsem vystoupila z vlaku a naše pohledy se konečně střetly. Draco se na mě díval jak na nějaký zázrak. Rozešel se ke mně, ale moje nohy se rozhodly rozběhnout se.

,,Draco!" Zakřičela jsem při tom, jak jsem na něho skákala. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a dali jsme si dlouhou pusu. Oba jsme se u toho usmívali. Položil mě pomalu na zem ale neodtáhli jsme se od sebe. Chytil mě oběma rukama za obličej a díval se mi do očí.

,,Moc jsi mi chyběla." Já jsem mu dala ruky kolem krku. ,,Ani nevíš jak jsi chyběl ty mně," odpověděla jsem.
Dlouze jsme se objali. Chytili jsme se za ruce a konečně šli do velké haly.
Seděli jsme vedle sebe, já se mu opírala o rameno a Draco mi hladil stehno.
Když Brumbál skončil s proslovem, naznačil nám, že už se máme chystat ke spánku. Šli jsme do Zmijozelské místnosti. ,,Zajdu si odskočit, počkáš mě někde? Třeba ve Zmijozelské místnosti?" ,,Počkám," odpověděl a dal mi pusu na čelo.
Když jsem odcházela ze záchodů, do někoho jsem narazila.

,,Jejda, omlouvám se. Ell?" Řekl známý hlas. ,,Ahoj Cedricu!"
Zeptal se mě jak se mám, a chvíli jsme se popovídali o prázdninách a různých věcech, ale uvědomila jsem si, že se nemůžu dlouho zdržet. ,,Promiň Cede, ale už musím jít." ,,V pohodě, rád jsem tě viděl Ell."

Usmála jsem se na něj a šla jsem za Dracem. Čekal na mě v mém pokoji. Ležel na posteli a četl si nějakou knížku. Lehla jsem si za ním a objala ho. Chvíli jsme si povídali o tom jak jsme se měli o prázdninách, ale pak jsem začla usínat. Cesta mě unavila, a navíc pršelo, a to mě uspí vždycky.
Začal mi broukat nějakou písničku, znělo to hrozně povědomě. Hladil mě při tom po vlasech, a já se konečně cítila tak jak jsem chtěla. Konečně jsem byla opět s ním. Zakryl nás dekou a pokračoval v pobrukování a hlazení. Nikdy mi s nikým nebylo tak dobře. S ním se vždycky cítím v bezpečí. Je to špatně? Je to jako bychom existovali jen my dva. Jsem s ním neskutečně šťastná.

,,Půjdu se umýt, počkáš mě tady?" Zvedla jsem se a šla jsem si pro ručník. Chtěla jsem být čistá před tím, než usnu. A po té cestě se to taky hodilo. ,,Já půjdu taky, potom zase přijdu." Oba jsme opustili můj pokoj.

Sprchovala jsem se a byl to úžasný pocit. Sice to byla jen sprcha, ale ty teplé kapky byly tak příjemné, že bych byla schopná tady i usnout. Najednou ale ucítím něčí dotek. Lekla jsem se, a co nejrychleji jsem se snažila zakrýt. Pomalu jsem se otočila a byla jsem nachystaná křičet, ale hned jsem zjistila, že to asi nebylo třeba.

,,Draco co tady děláš? Víš že tady nemůžeš být." Řekla jsem přísně. Přece jenom tady může kdykoliv někdo přijít, a říct to někomu z učitelů.
,,Chtěl jsem si dát sprchu s tebou." Odpověděl jednodušše. Zasmála jsem se tomu. ,,Nikdo mě tu neuvidí, nemusíš se bát," řekl úplně klidně. ,,Co když jo? Jak si tím můžeš být tak-" nestihla jsem to doříct, protože mi přiložil jeho rty na ty moje. Chtěla jsem něco říct, ale pak jsem si uvědomila, že vlastně ani nechci.
Byla jsem za tenhle moment neskutečně ráda. Opravdu to bylo jako nějaký moc dobrý film, a já si uvědomila, že nechci aby to skončilo.
Odtáhli jsme se od sebe a řekli jsme si, že se normálně umyjeme.

Pohladil mě po rameni. Snažila jsem se v klidu umýt ale byla jsem vedle něho nervózní. Z ničeho nic se ke mně otočil a opět mě políbil. Kapala na nás teplá voda, ale Malfoy otočil kohoutek na studenou. Stejně mi bylo teplo z té nervozity.

Dracův pohled
Držet ji v rukou byl ten nejlepší pocit, který jsem znal. Který jsem kdy zažil, a nejspíš i zažiju. Po těch dvou měsících volna jsem si uvědomil, že ji asi potřebuju. Nikdy jsem neměl nikoho, na koho jsem se mohl obrátit, s kým bych mohl být tím, kým jsem. Můžu jí říct cokoliv, a i když je to jakkoliv špatné, pochopí mě. A ještě k tomu mě nikdy nesoudí. Je ke mně upřímná, a pořád tak milá. Tohle jsem nikdy neznal. Ten pocit když víte, že na vás někomu záleží. Nemyslel jsem si že takový pocit někdy ucítím, a nebo že ho budu potřebovat. Teď když ho ale mám, mám pocit že bez něj, a hlavně bez ní nemůžu žít. Asi je to blbost, ale snažím se být lepší ve vyjadřování svých pocitů a myšlenek.

Po sprše jsme si umyli zuby a šli jsme na Ellin pokoj. Opět jsme si spolu lehli, propletli jsme si ruce a povídali si. U toho si hrála s mými prsty. Byla tam tma a pršelo. Ell mi usla v náručí.

Ellin pohled
Nespala jsem, ale Draco si asi myslel že ano, protože nic neříkal a snažil se moc nehýbat. Dal mi pusu do vlasů a na čelo, miluju když to dělá.
Chtěla jsem spát, ale něco mě vyrušilo.
,,Doufám že mě neopustíš. Byl bych bez tebe ztracený a neměl bych nikoho, komu na mě doopravdy záleží."
Usmála jsem se. Nevěděla jsem co mám říct.
,,Neopustím tě, neboj," řekla jsem. Draco na chvíli mlčel. ,,Takže ty nespíš?" Prohlásil, a z jeho hlasu šlo slyšet, že se usmívá. Začala jsem se smát a on taky.
,,Aspoň to víš," řekl.

Pohladila jsem ho po obličeji. Opět jsem si na něj lehla a teď jsem už vážně usla.