Draco Malfoy

42.

Ell
Draco mě pořád objímal a já byla strašně moc šťastná, ale Harry právě potřeboval naši pomoc.
,,Draco, pojďme. Potřebuju najít bratra a pomoct mu. Musím zastavit smrtijedy a... zvládneš to se mnou? Nemusíš je zabíjet, můžeš mě tu někde počkat nebo-"
,,Ne Ell. Pomůžu ti," řekl a ani mě to nenechal doříct.
,,Fajn, jeden je za tebou, dělej!"
Divila jsem se že je chce zabít. Bylo to od něj statečné, protozě je skoro všechny znal.

Draco
Myslel jsem si že zabíjení smrtijedů bude těžké, ale ani jsem si to neuvědomoval. Bylo mi to jedno. Mohli odejít, ale neudělali to. Jejich chyba.
Rozběhli jsme se dovnitř najít Pottera. Mám výhodu, protože mě by smrtijedi nikdy nezabili. Nedovolili by si to, protože jsem syn Luciuse Malfoye.
Vběhli jsme dovnitř, byl to hrozný pohled. Všichni spolu bojovali a všechno bylo úplně zničené.
,,Musíme najít toho hada!"
Běželi jsme po schodech nahoru, tady už moc lidí nebylo. Podíval jsem se kolem sebe, ale nikde jsem neviděl Ell. Vždyť tady před chvílí byla. Chtěl jsem se rozběhnout a začít jí hledat, ale najednou se tam objevil ten had, kterého jsme zrovna hledali. Myslel jsem že se za mnou nepoplazí, ale mýlil jsem se. Zamířil si to přímo ke mně. Nemá jít náhodou po Potterovi? Potřebuju nějaký čas na to, abych našel něco čím ho zabiju, nebo aspoň zdržím. A taky musím najít Ell.
Vydal jsem se dolů a narazil do Nevilla, který držel meč. Ten meč, který bych teď ze všeho nejvíc potřeboval.
,,Neville! Neville!"
Musel jsem na něho zakřičet dvakrát, protože mě neslyšel a utíkal pryč.
,,A-ano?" Zeptal se a díval se do země. Vypadal, že se mě bojí. ,,Kam běžíš s tím mečem?" Zeptal jsem se ho. ,,No... chci zabít toho hada. P-proč?"
,,Já taky, jdeme!" Vrátili jsme se spolu na to místo kde jsem viděl hada naposledy, ale problém byl v tom, že už tam nebyl. Ani jsem se nedivil, protože by na mě opravdu asi nečekal.

Ell
Byla jsem u velké místnosti. Bylo tam tolik lidí, že do sebe všichni naráželi ze všech stran. Chtěla jsem tam pomoct ostatním, ale podívala jsem se ven a byl tam Harry s Voldemortem. Rozběhla jsem se tam, ale musela jsem začít couvat, protože se naproti mně začal plazit ten had. Proč byl venku?
Běhala jsem po chodbách kde bylo prázdno. Pořád jsem slyšela, jak za mnou syčí.
S mojim štěstím jsem zakopla a spadla na zem. Nebyla jsem schopná vstát a on byl pořád blíž a blíž, ale najednou na něj někdo hodil kámen.
Podívala jsem se za sebe a stála tam Hermiona s Ronem. Had se jen otřásl a plazil se ke mně dál. Oni mi chtěli pomoct vstát, ale v tom stresu to nešlo.
,,Běžte! Utečte!" Kričela jsem na ně, ale oni jen kroutili hlavou. ,,Je tak strašně těžké vstát nebo co?" Zeptal se vztekle Ron. ,,Nechápu v čem je pořád prob-" ,,Rone!" Okřikla ho Hermiona.
Začali mě zvedat ze země, ale bylo pozdě. Had už otevíral pusu. Zakryla jsem si rukama obličej, ale uslyšela jsem někoho řvát a najednou se udělalo ticho. Pořád žiju. Pomalu jsem si odkryla oči a podívala se, co se stalo. Viděla jsem Nevilla s mečem v ruce a Draco stál hned vedle něj.
,,Ell!" Okamžitě zařval. Sedl si vedle mě a začal mě objímat. ,,Jsi v pořádku? Nestalo se ti nic?" Začal se vyptávat. ,,Ano jsem, o mě se neboj." ,,Kam jsi předtím zmizela?" Zeptal se zvědavě.
,,Myslela jsem že jsem viděla ten meč, tak jsem se rozběhla pryč ale nic tam nebylo. Pak jsem se vrátila zpátky za tebou, ale ty už jsi tam nebyl."
Vydechl a podíval se na mě s lítostí v očích.
,,Promiň, chtěl jsem tě jít hledat ale on se tam objevil..." ,,Za co se omlouváš? Nemáš za co, není to tvoje chyba ale moje. Já jsem utekla a nic neřekla." Pohladila jsem ho při tom po tváři.
,,Já chápu že tady máte romantickou chvilku, ale musíme jít," řekl Ron. ,,Samozřejmě Weaslebee," řekl Draco ironicky a Ron si nad jeho komentářem jen odfrkl. Draco mi podal ruku a pomohl mi vstát. Všichni jsme se rozběhli ven.
Zastavili jsme se ve dveřích, protože jsme viděli jak Harry zrovna bojuje s Voldemortem. Bylo to strašné, ale zároveň úžasné. Ta záře a propojení těch hůlek, ta výrazně zelená a červená barva... prostě úžasné, ale strašidelné. Draco mě chytil za ruku, ale věděla jsem že neodvrátil pohled od toho boje. Všichni jsme napínavě čekali, Hermiona měla pusu zakrytou rukama a Ron se tvářil, jako by mu někdo vzal poslední kus nějakého jídla přímo před očima.
Po chvíli napjetí najednou ale přestali bojovat. Voldemort se začal rozpadat a bezová hůlku letěla Harrymu přímo do ruky. Všichni jsme to ohromeně sledovali. Harry se na nás otočil, usmál se, a my jsme se k němu rozběhli.
Všichni jsme se objali, ale Draco se na nás jen díval a sám tam zůstal stát. I přesto se usmíval. Natáhla jsem k němu ruku a když ji přijal, přitáhla jsem ho za náma. Objal mě a bratrovi mírně položil ruku přes ramena. Aspoň to tak naznačil.
Všichni jsme se od sebe odtáhli a ja se otočila na bratra, se kterým jsme se objali jen my dva.
,,Nechápu jak jsme to mohli přežít," řekl nevěřícně a usmíval se u toho. ,,To já taky nechápu," řekla jsem a úsměv mu vrátila.
Přišli jsme do velké haly, všichni se na nás smáli a volali na Harryho, že je hrdina. A měli pravdu.
Objala jsem Molly, Freda a George, Ginny, a byla jsem jsem ráda že jsou v pořádku. Všichni tady konečně vypadali šťastně.

Tohle je hodne kratka casts a navic napsana po dlouhe dobe, za to se omlouvam. Jinak uz mam 24k a toho si strasne moc vazim. Miluju vasq