Draco Malfoy

3.

Přišla jsem ke dveřím od pokoje, klíček už jsem měla. Otevřela jsem a byla jsem nadšená. Vážně je tady jen jedna postel? Znamená to, že mám pokoj jen pro sebe?
Moje věci už byly tady, nechápala jsem jak se tu vzaly, ale byla jsem ráda že nemusím tahat kufr po schodech. Můj pokoj byl obyčejný, ale zároveň nádherný. Výhled pod vodou je krásný, baví mě to z tadyma sledovat. Nad postelí jsem měla zelené závěsy, zelené povlečení a bílé prostěradlo. Na zdi byl jemně vyrytý Zmijozelský had. Měla jsem tam poličky a v nich dokonce pár knížek. Obrana proti černé magii. Jak líp létat na koštěti. Lektvary a bylinkářství. Zajímavé. Lehla jsem si s knížkou 'obrana proti černé magii' a začala jsem si číst. Najednou někdo zaťukal. Knihu jsem položila na postel a šla otevřít.
Byla to holka s krátkými černými vlasy. Myslím že to je jedna z těch holek která byla nalepená na Malfoyovi.
,,Ahoj," řekla, ale zastavila se když viděla, že jsem otevřela já. ,,Já jsem jenom... chtěla vědět kdo je na tomto pokoji," řekla. ,,Dobře?" Odpověděla jsem. ,,Mimochodem jsem Pansy Parkinsonová," pokračovala. ,,Dobře Pansy. Já jsem Ella Potterová, ale to ty už asi víš," řekla jsem a ironicky jsem se usmála. ,,Jo, to vím. Tak já zase půjdu, měj se." Ještě chvíli jsem měla otevřené dveře a co mě ani nepřekvapilo bylo to, že měla pokoj hned naproti mně. Otráveně jsem vyšla z pokoje. Chtěla jsem se trochu projít po škole a najít bratra.
Když jsem stála před dveřma od společenské místnosti, ani jsem nic neudělala a samy se otevřely. ,,Ale ale," řekl Malfoy který stál z druhé strany i s jeho dvěma kamarády. Vyšla jsem ze dveří, ale oni tam furt stáli.
,,Zapomněl jsem vás představit," řekl s úsměvem. ,,Tohle je Crabbe, a tohle Goyle," ukázal rukou za sebe. Nevěděla jsem co na to mám říct, nějak mě to nezajímalo. ,,Dobře," odpověděla jsem. ,,A tohle je naše slavná sestra Harryho Pottera," pokračoval Malfoy a jeho kamarádi se zasmáli. Už teď si nepamatuju jak se jmenovali.

,,Máš někam namířeno, Ell?" Zeptal se. ,,Proč tě to zajímá, Malfoyi?" Odpověděla jsem mu stejným tónem jako on.
,,Já jsem přece neřekl že mě to zajímá, ptám se jen ze slušnosti," odpověděl. ,,Tu slušnost si klidně nech, chci jen najít mého bratra a ostatní kamarády," řekla jsem a chtěla odejít. ,,Myslíš ubohého Weasleyho a mudlovskou šmejdku? To je teda výhra," řekl s úsměvem a jeho kamarádi se mohli smíchem udusit.
,,Jestli se chováš takhle, tak se nedivím že máš jenom dva kámoše, Malfoyi. Takový jsi byl vždycky? Jsem tady jeden den a už teď tě nemůžu vystát," řekla jsem a udělalo se ticho. Nečekala jsem na odpověď a odešla jsem. Celkem jsem se divila že už nic neřekl.
Procházela jsem se chodbou a snažila se neztratit. Přišla jsem znovu k velké hale. Bylo tam docela hodně lidí. Rozhlížela jsem se jestli tam neuvidím někoho koho znám, ale...
,,Ell!" Zařvala Hermiona a ze zadu mě objala. Chvíli jsem se nehýbala protože jsem se tak lekla že jsem byla v šoku.
Po pár vteřinách jsem se otočila a objetí jí vrátila.
,,Tak ráda tě vidím, hledala jsem vás," řekla jsem a z rohu vyšel Harry s Ronem.
,,Rád tě vidím Ell," řekl Ron a objal mě. ,,Já tebe taky Rone," řekla jsem a usmála jsem se na něho. Harry se ale tvářil divně. Chtěla jsem něco říct ale vlastně jsem ani nevěděla co.
,,Nevím jak se to stalo, ale snad se nezměníš," řekl nakonec bratr. ,,Slibuju že se nezměním ani trochu," řekla jsem a objali jsme se. Šli jsme si sednout do velké místnosti.
,,Doufám že ses nezačala bavit s Malfoyem," řekl Harry. ,,Viděl jsem vás jak se bavíte když tě zařadili do Zmijozelu." Zasmála jsem se tomu.
,,Ne, s Malfoyem se opravdu nebavíme. Je otravný a odporný. Teda nemyslím to vzhledově." Všichni se na mě divně podívali. ,,Myslela jsem to chováním," řekla jsem a odkašlala si.
Asi hodinu jsme tam ještě seděli a povídali si, ale rozhodli jsme se že už půjdeme zpátky na pokoje.
Než odešli k Nebelvírům, napadla mě jedna otázka.

,,Můžou žáci z jiných kolejí chodit na jiné koleje? Třeba když na to mají povolení, nebo tam mají kamarády?" Zeptala jsem se. ,,Myslím že to jde když tam jdeš s někým z té koleje, proč?" Zeptala se Hermiona. ,,Že bych vás někdy přišla navštívit. Nebo vy mě."
,,To zní dobře, tak zítra!" Všichni jsme se rozloučili a šli do svých pokojů.