Falling for you

//23//

Dojdeme se strážníkem až do kuchyně, která jako jediná zůstala celkem pohromadě. Opřu se zády o linku a čekám, až strážník začne mluvit.
„Takže, slečno Young, chci vám položit pár otázek, jestli to nevadí." Zeptá se mě opatrně a já pouze přikývnu.
„Dobrá teda. Chtěl bych se nejdřív zprvu zeptat, jestli nemáte tušení, kdo by tohle mohl udělat."  Podívá se na mě s nadějí v očích, protože sám určitě neví, co s tímhle dělat. Já mu ovšem ale zkazím naděje.
„Já vůbec netuším, kdo by to mohl být. Žádný nepřátele nemám a s nikým jsem v konfliktu nebyla." Pokrčím rameny a on si zapíše něco do svého malého zápisníčku.
„ Neříkala vám něco ta mrtvá kočka na posteli? Jako třeba nějaký varování, nebo něco?" Podívá se opět na mě a já se zamračím nad jednou vzpomínkou.
„No....jednou, když jsem chodila s Nickem, tak jsme se šli spolu projít do parku, kde jsme našli zatoulanou kočku. Vzali jsme si jí domů, ale nemohla tady s náma dlouho zůstat, protože Nick byl alergický na chlupy. Naštěstí jsem našli její chovatelku, takže tu dlouho nebyla a...... pardon, tohle asi není důležitý" Odmlčím se okamžitě, když si uvědomím, že to je pěkná blbost.
„Neomlouvejte se, může nám to pomoct." Usměje se na mě strážník.
„Pane strážníku, já si nemyslím, že by to udělal Nick. On byl hodný a rozešli jsme se v dobrém." Řeknu a on pouze pokrčí rameny. „Uvidíme. To by bylo prozatím všechno. Jo a domluvil jsem s vaší manažerkou Amy, že u ní budete teď bydlet, než se to tady důkladně neprozkoumá a nedá do pořádku." Mrkne na mě a já se usměju.
„Dobře, děkuji mockrát." On jen pokývne hlavou a odejde.

„Nick?" Ozve se po chvilce Payton, který stojí kousek ode mě se založenýma rukama a zamračeně mě pozoruje.
„Ano, byl to můj přítel." Usměju se a on se ještě víc zamračí. Teda, pokud to ještě víc jde.
„Jo tak přítel, aha." Kývne na znamení, že chápe a já se zasměju. „Ale ale, tady nám někdo žárlí." Přejdu k němu a obejmu ho. „Nežárlím, jen si hlídám to, co je moje." Usměje se na mě sladce a políbí mě.
„Pojď, ty žárlivče můj." Chytnu ho za ruku a táhnu zpátky k Amy.

•••••••••••••

„Dobrá, jsme tady." Oznámí nám Amy a zaparkuje před svojí vilou. Všichni vystoupíme z auta a jdeme dovnitř.
„Dobrá teda, Annie, ty víš, kde máš pokoj a Paytone, ty máš pokoj hned naproti Annie." Usměje se na nás Amy a bez jediného slova zase odejde z baráku a někam odjede.
„Kam to jela?" Zeptá se mě udiveně Payton a já pouze pokrčím rameny. Vezmu si do ruky svojí tašku s věcma a jdu k "mému" pokoji. Payton jde hned za mnou, protože se tady nevyzná.
Zastavím se před dveřma pokoje a otevřu je. Naskytne se mi výhled na obří postel, ke které se rozeběhnu a skočím do ní. Payton se zasměje a jde pomalu ke mě.
„Nechápu, když je ta postel tak velká, proč nemáme pokoj společně." Lehne si ke mě Payton a políbí mi krk.
„To možná proto, že se Amy nechce budit ve tři ráno tím, jak tady na celý barák vzdychám." Zasměju se a Payton mi zafuní do ucha. „To jsem tak dobrej jo?" Zašeptá a já se od něj o kousek odtáhnu, abych mu viděla do očí. „Ten nejlepší." Políbím ho a on mi to oplatí. Následně vstanu z postele, dojdu pro tašku a začnu si vybalovat věci do skříně. Payton mě chvilku pozoruje, než se sám zvedne a odejde do svého pokoje naproti.

••••••••••

Uběhlo asi 10 minut a Amy přijede zpátky. Já s Paytonem sedíme v obýváku a koukáme na televizi. Hned jak uslyšíme Amy přicházet, vstaneme a jdeme jí naproti.
„Ah, Annie, výborně, mám pro tebe skvělou zprávu!" Zaječí, až se jí trošku leknu. „A co je ta skvělá zpráva?" Zeptám se celkem vyděšeně, protože jak znám Amy, nikdy to není nic dobrého.
„Dneska večer se v tanečním sále Maria pořádá ples." Zatleská z vesela a já na ni vykuleně koukám. „Ples? A ty jako chceš, aby jsme tam šli?" Ukážu na mě a Paytona a ona radostně přikývne. „Amy, vždyť nemám ani šaty, Payton nemá oblek, a-" „Ale notak Annie, kde myslíš, že jsem asi byla. Šla jsem vám koupit oblečení." Přeruší mě a ukáže nám dva pytle, ve kterých jsou asi šaty a oblek na ples.
„Amy, já ti nevim, všichni mě tam poznají a budou se ptát, co se stalo s mojí vilou a já na to nechci odpovídat." Poprosím jí očima a ona se na mě zamračí. Očividně jí už došli nervy. „Tak hele, nejela jsem pro ty věci jen tak pro nic za nic, na ten ples prostě půjdeš, protože se potřebuješ rozptýlit a zapomenout na tu událost, takže si teď vem ty šaty a běž se připravit." Strčí mi do ruky jeden pytel a Paytonovi druhý. „HNED!" Zakřičí a já se raději rychle otočím a běžím ke mě do pokoje. „Za 30 minut tady dole!" Křikne ještě na nás a já obrátím oči ve sloup.
Zavřu se ke mě do pokoje a hodím pytel na postel. Chvíli na něj koukám, než k němu přejdu a otevřu ho. Ta Amy se snad zbláznila.

Musím říct, že mají docela odvážný dekolt, ale co už.
Rychle přejdu ke kosmetickému stolečku a namaluju se. Potom si ještě udělám něco s vlasy. Jako poslední zbývají jenom šaty. Obléknu si je a nestačím se divit. Nechápu, jak Amy odhadla moji velikost, ale pasují mi dokonale.

Když už jsem byla teda hotová, šla jsem už pomalu dolů. U dveří už samozřejmě nedočkavě čekala Amy v krásných červených šatech. Hned jak mě uviděla ji spadla pusa. „Já věděla, že ti ty šaty budou slušet." Běží mě obejmout a já se zasměju. „Kde je Payton?" Zeptám se. „Za tebou." Odpoví Paytonův hlas a já se otočím. Stojí tam v černým tričku a ve vínových džínách. Přes tričko má přehozený vínový sako a aby toho nebylo málo, tak kolem krku má diamantový náhrdelníky a na hlavě klobouk. Prostě vypadá nádherně.

„Páni." Hlesnu a vykulím oči. Payton se zasměje a přejde ke mě. „Taky vypadáš úžasně." Řekne a políbí mě. „Děkuju. Měl bys obleky nosit častěji.." nahnu se k jeho uchu „...protože jsem z tebe celá hotová." Zašeptám mu a Payton potichu vzdychne.
„Tak jo vy hrdličky, jedeme, za chvilku to začíná." Vyruší nás Amy a my poslechnem. Já si ještě z věšáku vezmu kabát, protože je venku docela zima a jdeme do auta.

Tak jo lidi, jsem zpátky!!!!!
Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho, ale vyskytly se různé komplikace.

No každopádně doufám, že se vám kapitola líbila a zatím AHOJ!!

Anett