Falling for you

//5//

„Nediv se mi, že jsem tě nepoznal, vypadáš úplně jinak." Ukáže na mě rukou a potom nakloní hlavu do strany a prohlídne si mě.
„Udělala sis plastiku prsou?" Zeptá se a já na něj vykulim oči.
„Ne! To jsou moje." Pokroutim očima a dojdu k židli, kde je přehozené moje oblečení.
„To bych si být tebou nebral, je to poblitý." Zvedne se z postele a přejde ke skříni.
„No, myslím, že mi nic jinýho nezbývá." Pokrčím rameny a chci si nandat šaty. Najednou mi do obličeje přiletí kraťasy s tílkem. Holčičí. Zamračim se a podívám se na Paytona.
„No co." Pokrčí rameny a odejde z pokoje pryč, abych se mohla převléknout. Jaký gentleman. Zasmála jsem se nad svou myšlenkou a začla si oblíkat kraťasy. Kupodivu mi byli akorát. Tílko bylo trochu menší, protože jsem měla velký prsa, ale co nadělám. Měla jsem v něm hrozný výstřih.
Pokrčila jsem nad tím rameny a vydala se za Paytonem. Našla jsem ho v kuchyni, jak něco vaří. Podívala jsem se na hodiny na stěně nad ním a zjistila, že bude za chvilku jedna hodina odpoledne.
„Pamatuješ na ten den, kdy jsi odjížděla do New Yorku?" Řekne z ničeho nic Payton a já se zarazim. Sakra.
„Jo pamatuju."
„A pamatuješ si, co jsi řekla?" Pokračuje a je ke mě stále otočený zády.
„Jo pamatuju." Sklopim pohled, i když to nemůže vidět, ale to je jedno.
„Platí to pořád." Konečně se ke mě otočí čelem a já se mu podívám do očí. Nikdy jsem nezapomněla na jejich nádhernou oříškovou barvu.
„Já nevim Paytone." Pokrčím sklesle rameny a uhnu pohledem.
„Co vůbec Avani, jak to s váma dopadlo?" Zeptám se a on se pousměje. „Je to děvka."
„Já to věděla!" Vykřiknu radostně a on se rozesměje.
„A to jste mi nikdo nevěřil." Řvu pořád a on se trochu uklidní.
„Bože Annie, jsou to 4 roky." Hned jak to řekne si uvědomim, že jsem 4 roky neviděla svoji rodinu.
Jak jeho, tak rodiče. Proboha, jak jsem mohla.
„Jak se mají rodiče." Změním téma a Payton přejde ke mě.
„Jsou vdaný." Usměje se na mě a mě klesne brada.
„Cože jsou? A to mě ani nepozvali na svatbu?"
„Pozvali tě."
„Nepozvali, jinak bych přišla, až tak zlá nejsem." Bráním se.
Payton pouze pokrčí rameny a dál šel vařit, myslím, že omáčku na špagety.
Nastalo mezi náma ticho a mě to bylo hodně nepříjemný.
„Co vůbec děláš tady v New Yorku?" Zeptala jsem se ho na první věc, která mě napadla.
„Jel jsem na dovolenou." Zasměje se, ale mě je jasný, že to neni pravda. Ale nechci se do toho šťourat, je to jeho věc.

„Hotovo." Zavolá Payton z kuchyně a já se zvednu z pohovky. Dojdu do kuchyně a na stole leží dva talíře s boloňskou omáčkou a špagetama.
„Vypadá to nádherně, ale nemusel si to vařit, mohla jsem jít domů a něco si udělat." Řekla jsem a on rychle ukázal výhružně prstem.
„Žádný takový, ber to jako oběd na znovu shledání." Zasmál se a já s ním.
Začali jsme jíst a musím říct, že to bylo výborný.
„Bože, kde jsi se naučil vařit? Naposled, když jsem tě to v 16 učila já si spálil i palačinku." Zasměju se a on se mnou.
„No jo no, vyrostl jsem." Hned jak to dořekne se zarazím. Má pravdu. Vyrostli jsme. Už nejsme ti malí děti, co si hrály na to, že ví, co je to láska. Ale nevěděli jsme to. Teď už jsme dospělí a já už konečně vím, co to láska znamená. Poznala jsem ji s Jackem. A jedno vím jistě. Paytona už nemiluju. Teda myslím.