Falling for you

//11//

„Paytone?" Oslovím ho, když zrovna sedíme za stolem a jíme oběd.
„Ano?" Podívá se na mě a čeká, co ze mě vypadne.
„Chci vidět rodiče, chci vědět, proč mě nepozvali na jejich svatbu." Řeknu rozhodně a on se usměje. S
„Dobře, tak si zabal věci a v 17:00 odjíždíme na letiště."
Řekne, zvedne se ze židle a odejde někam do háje. Upřímně nechápu, jak chce sehnat letenky tak rychle, ale kecat mu do toho nebudu.

Přijdu do pokoje a z šatníku si vytáhnu kufr. Začnu do něj skládat věci a jelikož nevím, na jak dlouho tam pojedem, tak si sbalím věci tak na 1 rok.

••••••••••••

„Tak fajn, jsme tady." Řekne Payton a zastaví svojí červenou Toyotou před mým starým domovem. Hned jak uvidím naší světle meruňkovou barvu, pohltí mě nervozita.
„Paytone, co když mě neradi uvidí, co když na mě zapomněli." Řeknu se strachem v hlase a otočím se na něj.
„Neboj se Annie, rádi tě uvidí, jsi přece jejich dcera." Uklidní mě a dá mi pusu. Přikývnu a vylezu z auta.

Payton dojde ke dveřím, otevře je a vstoupí do baráku.
„Kdo je?" Ozve se z kuchyně mámin hlas. „To jsem já mami." Křikne Payton a pokračuje dál do kuchyně, já se ovšem zastavim a dál nejdu.
„Ah, Paytone, jak bylo v New Yorku?" Obejme ho a usměje se na něj.
„Skvěle a neuvěříš, koho jsem našel." Usměje se na mě, podá mi ruku a já ji přijmu. Vtáhne mě do kuchyně a hned jak mě máma uvidí, tak pustí vařečku, kterou držela.
„Ahoj mami." Šeptnu a koukám na ni se slzama v očích.
„Annie." Zvlykne a uvězní mě ve svým obětí. Já jí ho oplatím a taky se rozbrečím.
„Hrozně si mi chyběla holčičko moje." Šeptne mi do ucha mamka a já ji ještě víc obejmu.

„Kde je Jasper?" Zeptám se mamky, když se obě uklidníme a odtáhneme se od sebe.
„Je v práci, ale nějak za 2 hoďky by měl být doma." Vysvětlí máma a já chápavě kývnu.
„Joanne my si půjdeme nahoru vybalit věci." Objeví se najednou vedle mě Payton s kuframa v rukou.
„Jo jasně, jen běžte, akorát budete muset být oba dva v Annie pokoji. Z tvýho pokoje Paytone si udělal otec posilovnu." Usměje se nevinně mamka a Payton si povzdychne.
„No dobře." Řekne a rozejde se po schodech nahoru.
„Až si vybalíte, tak pojďte dolů, udělám kafe a promluvíme si!" Zakřičí na nás ještě máma, než vstoupíme do mýho pokoje.

Ahoj lidi, omlouvám se, že je to tak krátký, ale teď nemám vůbec čas na psaní a nějak mě ani nic nenapadá, tak se nezlobte, že kapitoly nebudou tak často. Děkuju❤️

Anett