Falling for you

//12//

Vůbec nic se tady nezměnilo. Nábytek byl pořád na stejným místě jako před 4 lety.

Pomalu vejdu dovnitř a zavřu za sebou dveře. Do očí se mi nahrnou slzy. Jak jsem sakra mohla 4 roky se neozvat rodině a ani je nejít navštívit. Vždyť jsem se úplně vymazala z mého života. Kdybych tehdy nepotkala Paytona, tak tady ani nejsem.

„Annie, jsi v pohodě?" Přejde ke mě opatrně Payton a podívá se mi do očí.
„Jak jsem jim to mohla udělat Paytone." Zvlyknu a on si mě okamžitě vtáhne do svého objetí.
„jak jsem to mohla udělat tobě." Zašeptám a víc se k němu namáčknu.
„Pššš, notak, zlato, už je to dávno a hlavní je, že si se vrátila, nikdy jsem neviděl v máminých očích víc radosti, než když tě uviděla." Usměje se na mě a dá mi pusu na čelo. Mě to ale nestačí a nalepim se na jeho rty, kterých se nikdy nenabažím.
Chytne mě kolem pasu a polibek mi opětuje. Kousne mě jemně do jazyku a já potichu vzdychnu. On toho využije a vklouzne jazykem do mé pusy.
Asi 5 minut mezi náma probíhá 3 světová, než se od sebe odtáhneme, kvůli nedostatku kyslíku. Znova ho obejmu a nasávám tu jeho nadhernou vůni.
„Miluju tě Annie." Řekne z ničeho nic Payton a mě to vykouzlí úsměv na tváři.
„Taky tě miluju Paytone."

••••••••

„Konečně, nějak vám to trvalo." Usměje se na nás máma, když s Paytonem společně sejdeme dolů do obýváku.
„Udělala jsem tu kávu." Řekne a odejde do kuchyně. My se zatím s Paytonem posadili na gauč vedle sebe.
Po chvilce přišla máma se dvěma hrnky v ruce. Podala nám je a sama se usadila do křesla naproti nám.
„Annie, tak povídej, jak je v New Yorku a proč ses vůbec 4 roky neozvala?" Začla máma vyzvídat a já se pořádně nadechla.
„Mami...omlouvám se, že jsem se vám neozvala, ale měla jsem tolik věcí na práci, že jsem úplně na vás zapomněla. A kdybych nepotkala Paytona v baru, tak by jsem si asi na vás ani nevzpomněla." Vysvětlím jí smutně a ona na mě kouká bez emocí ve tváři.
„Jinak, pamatuješ si na Amy? Dělá mi teď manažerku, jsem zpěvačka." Usměju se na ni a snažím se zlepšit náladu.
„Počkej vážně! To je přece skvělý, panebože, jsem na tebe tak pyšná." Vykřikne najednou máma a běží mě obejmout.
Payton nás s úsměvem na tváři pozoruje a při tom pije kafe.

„A co kluci?" Zeptá se máma na otázku, kterou jsem rozhodně nechtěla slyšet, když si sedla zpátky do křesla.
„No.." nevim co mám říct. Mám říct pravdu, že chodím se svým nevlastním bratrem? To asi ne.
Payton na mě nervózně kouká a já mu pohled opětuju. Aby to nebylo ale moc nápadný, odvrátí se a vezme si do ruky opět hrnek s kafem.
„Měla jsem v New Yorku za ty 4 roky tři kluky." Řeknu na rovinu a Payton se zadusí kafem, který zrovna polykal.
Poplácám ho po zádech a on zvedne ruku na znamení, že je to dobrý.
„Páni...a jak se jmenovali?" Vyzvídá dál mamka.
„Tom, Lucas a Jack. S Jackem se vlastně vídám ještě i teď, zůstali jsme totiž kamarády." Usměju se a Payton se na mě šokovaně otočí.
„Cože?" Vyjekne tichým hlasem, kvůli tomu, jak se dusil.
„No jo." Pokrčím rameny a on se na mě ublíženě a zároveň naštvaně podívá.
„Dík, že si mi to řekla." Odfrkne a protočí očima.
Než stačím cokoliv dalšího říct, bouchnou hlavní, vchodový dveře.
„Lásko, jsem doma." Zavolá Jasper a mě se vykouzlí úsměv na tváři, když ho slyším.
„Jsme v obýváku!" Zakřičí mamka a potom slyším už jenom, jak se kroky pomalu přibližují k nám.

Náhle se v obýváku objeví Jasper a hned jak mě uvidí se zarazí na místě.
„Annie?"
„Ahoj Jaspere."

Lidi, děkuju moc za 100 sledujících a za 1K přečtení, jste neskuteční.❤️❤️❤️
Děkujuuuu mnohokrát 🔥

Anett