Země ročních období

Záchrana

Abigail

Domlouvala jsem se s otcem co se stane s tím Letním.

Můj návrh byl vymazat mu paměť a vypustit ho poblíž Větrného vrchu.

Otec ho chtěl nechat popravit a poslat jeho hlavu Letním. Toho draka si chce nechat a přavychovat ho. Prý je hezký a rychlý.

Nakonec jsem v našem malém sporu zvítězila.

Paměť mu vymazala Morry, velmi znepokojivá žena se sněhobílými vlasy.

Mí přátele odjeli, až na Dalnii, která si usmyslela, že bude studovat ledové květy a pokusí se jim vdechnout život. Prý jsou takhle smutné. Prý ani nechtějí mluvit.

Tak jsem Dalnii nechala Dalnií a šla jsem se proletět s Beatris.

Dnes jsme si naplánovali podívat se za tím Letním, kterého jsme vypustili u větrného vrchu. Nevím proč, prostě jen tak. Sice se už asi sebral a teď letí s větrem o závod do Léta, ale proč ne.

Cesta nám trvala chvíli, Beatris je dost rychlá.

Proměnila jsem se i s Beatris ve vítr. Takhle nás nikdo neuvidí. Je to navíc ještě rychlejší.

Jak jsem předpokládala, ten Letní už se stačil sebrat a uletěl. Zbyla z něj už jen vzdalující se tečka. Pak ale náhle klesl.

Moje vrozená zvědavost mi nedala a tak jsem se vydala tím směrem. Sice jsem tak způsobila působivý vítr, při kterém šustily větve a sypal se z nich sníh, ale to je u nás celkem normální.

Beatris se moc nelíbí styl mojí dopravy, tak se přeměnila v kosa a letěla poháněna mým větrem v křídlech.

Proplétala jsem se větvemi, dokud jsem nenarazila na palouček, kvůli kterému zastavil ten Letní.

Drak ležel na opačném konci než kde stál jeho jezdec.

Letní dřepěl u pařezu pokrytém ledovými květinami.

Mezi květy ležela malinká víla, úplně promodralá zimou. Okvětní plátky ledových květin byly kolem okrajů růžové. To jsem ještě nikdy neviděla.

Přiletěla jsem blíž. Vždyť ta víla byla Dalnie!

Ten Letní ji zvedl a přikryl ji dlaní. Přiběhl ke svému drakovi a požádal ho, aby vychrlil trochu ohně na pár klacíků, které se válely opodál. Vyndal si pestrobarevný šátek že sedla a zabalil do něj Dalnii.

Opatrně ji položil k ohni.

Už jsem se na to nemohla dívat. Chtěla jsem jí pomoct!

Ale jak?

Už jsem se chtěla přeměnit zpátky, ale najednou jsem uviděla krásného fialového draka s jezdcem v sedle.

Cale

Poté, co jsem vstal a vyrazil jsem na Cuprielovi směrem k Létu, tím směrem jak jsem předpokládal, mě neopouštěl pocit, že mne někdo sleduje.

Už jsem se chtěl otočit, ale pak jsem postřehl růžový záblesk v koutu palouku pode mnou.

S Cuprielem jsme se snesli k zemi.

Přeběhl jsem přes palouk a podíval jsem se na zdroj onoho záblesku.

Byla to malá víla. Ležela v ledových květech. Bylo na nich ale něco podivného. Za to asi mohla ta víla. Sama měla šaty stejně růžové barvy jako měly okraje těch květin. To bude ono! Ledové květy jsou jen průhledné, případně modré, černé, bílé nebo temně fialové. Byla úplně prochladlá.

Vzal jsem tu vílu do rukou a odnesl jsem ji ke Cuprielovi.

Poprosil jsem ho, aby svým ohněm podpálil větve opodál.

Zabalil jsem ji do šátku, který jsem na trhu koupil své mamince k narozeninám.

Opatrně jsem ji složil poblíž ohně, aby se trochu zahřála.

Uslyšel jsem jemné žuchnutí. Rychle jsem se otočil. Naproti mě stál Áron a za ním byl i fialkový drak. A to je nemá rád.

,,Cale, jsi v pořádku. Bál jsem se o tebe. Dokonce jsem si kvůli tobě sednul na draka!'' vychrlil že sebe.

,,Taky tě rád vidím.''

,,Proč jsi odjel?!''

,,Já nevím.''

,,Takže ti doopravdy vymazali paměť?"

,,Co?! Asi jo.''

Abigail

Heleme se. Přiletělo nám princátko.

Asi jsou přátelé.

Musím využít své chvíle.

Pomalinku jsem se snesla dolů. Opatrně jsem se zhmotnilaa co nejvíc jsem se přikrčila.

Zvedla jsem Dalnii.

Odrazila jsem se od země a rychle jsem se přeměnila zpátky na vítr.

Pestrobarevný šátek poodlétl.

Jedna z nejdelších kapitol, co jsem napsala, dle mého skromného názoru.

Jásejte davy, a slavte tento zázrak.

Mé pracovní názvy kapitol jsou velmi různorodé, a někdy až k popukání. Jen tak pro informaci.