Bratři 1/2

1.4K 140 14
                                    

Áron

Hned jak jsem dojel domů mě moji bratři začali vyslýchat: ,,Kde jsi byl? S kým jsi byl? Co jsi dělal?"

,,Klid, klid. Nic vám neřeknu. Lhát nemůžu, takže vám nic neřeknu," utnul jsem jejich otázky.

,,No tak. Kam to pořád chodíš? My víme že je v tom nějaká holka. Tak nám řekni jaká," přemlouval mě Petr, ,,Já vím že ji známe, jinak by jsi nám její jméno řekl. No tak, my to nikomu neprozradíte," sliboval.

,,Nic vám neřeknu," stál jsem si ta svým.

,,My to z tebe dostaneme. Jinak ta něha jde z tebe ještě pořád cítit. Jen když si na ni vzpomeneš tak už tady cítím tu lásku. Kdybys s tím přestal tak bych ti byl laskav," podotkl David který využíval svou schopnost rozpoznávání citů.

,,Nech mi trochu soukromí!" rozčílil jsem se.

,,To moc nejde. Kontroluj se a bude to v pohodě," radil mi.

,,Agh!"

,,No tak, vyklop to. Kde jsi aspoň byl nám říct můžeš," přesvědčoval mě Bryan.

,,Byl jsem všude. Celý den jsem cestoval," řekl jsem jim.

Oba se otočili na Davida aby jim řekl, jestli nelžu.

,,Říká pravdu," odpověděl jim.

,,No vidíte. Tak, a můžete být spokojení. Něco jste se dozvěděli. Teď už mě nechte být," řekl jsem jim, otočil jsem se a nasupeně jsem vyrazil do své komnaty.

I když jsem byl pořád ještě mokrý tak jsem se umyl, převlékl a chystal jsem se spát. V tu chvíli však začala moje komunikační kulička Abigailniným hlasem volat mé jméno. Vyhrabal jsem ji z hromady mého oblečení, vytáhl jsem ji z obalu a dotkl jsem se jí.

,,Árone," vyhrkla Abigail hned.

,,Copak?"

,,No, eh, mohla bych k tobě zítra přijít?" zeptala se nesměle.

,,Jasně. Už se těším. Co chceš podniknout?"

,,Mohli bychom klidně jen chodit po městě nebo taky zůstat u tebe. Je mi to vlastně jedno. Když budu s tebou tak budu ráda."

,,Dobře. Takže přijdeš rovnou ke mně?"

,,Jo, jestli můžu."

,,Jasně."

,,Tak já už musím končit. Dobrou noc," rozloučila se se mnou.

,,Dobrou."

Kuličku jsem vrátil do obalu a dal jsem si ji pod polštář. Zavřel jsem oči a do chvíle jsem usnul.

Bryan

Já vím že se za dveřmi poslouchat nemá, ale prostě jsem si nemohl pomoct. Navíc v tom nejsem sám. Moji mladší bratři taky nejsou žádní svatoušci.

,,Rozhodně to je ona," potvrdil David, ,,Zase cítím tu lásku. Je to dost otravné.''

,,Takže, co provedeme?" zeptal se Petr.

,,No... Rozhodně bych ji rád viděl. Takže bych je mohl sledovat přeměněný na ptáka," řekl jsem jim svůj plán.

,,A co my?"zeptal se David.

,,Můžete poslouchat za dveřmi jako teď," odsekl jsem.

,,A co kdybychom ho nechali být? Vážně by si zasloužil nějaký prostor," chtěl nám to rozmluvit Petr.

,,To ani náhodou. Vzpomínáš si na návštěvu z Podzimu, ne? Jak jsi byl sám s Laurou, nejmladší princeznou, a on tam přišel, sedl si mezi vás a začal vyprávět trapné historky z dětství, ne?" zeptal jsem se Petra.

,,Jistě žě vzpomínám. Nemám místo hlavy cedník."

,,No tak proč mu to neoplatit?"

,,Já nevím. Možná by si to zasloužil, ale i tak," namítl Petr.

,,Tak co? Uděláme to?" zeptal se David.

,,Já jsem pro. Petře?" zeptal jsem se.

,,Tak jo. Ale nebudeme moc drsní. Nevíme co je ta holka zač."

,,Souhlas," řekl David.

,,Souhlas," řekl jsem.

Tak, Áron to asi schytá.

Abigail

Po tom, co jsem domluvila s Áronem, tak se do mého pokoje nahrnuli moji bratři. Vsichni se nahrnuli ke křeslu kde jsem seděla a strhla se malá bitka o volné křeslo. Varn vyhrál a Lucius s Treyem si museli sednout na zem.

,,Co tady děláte?!" osopila jsem se na ně.

,,No, jdeme se tě přece zeptat na Árona. Jak se mu vede?" zeptal se Trey.

,,Dobře. Určitě by se s tebou rád setkal a osobně si o tom promluvil,'' odsekla jsem mu.

,,No tak, neohni tolik. Vždyť jsme jen poslouchali za dveřmi," řekl s andělským výrazem Varn.

,,Jen? To vážně?! Vždyť mi nenecháváte soukromí!" vztekala jsem se.

,,Mohlo to být i horší. Mohli by jsme u tebe pořad stát a sledovat každý tvůj krok dokud bys z toho nezešílela,'' zavtipkoval Lucius.

,,To bys potom ale neměl čas na nahánění služebných,'' odsekla jsem znovu.

,,Hmmm... Máš pravdu. No, vidíš čeho bych se pro tebe vzdal? Vidíš jak tě mám rád?''

,,To je práva bratrská láska,'' zamumlala jsem pro sebe.

,,Proč jste teda přišli?'' zeptala jsem se na rovinu.

,,No, chtěli jsme se zeptat, jestli bys s námi někdy nešla na Andr, jeden z ostrovů Podzimu,'' řekl Varn.

,,Ráda. Kdy?''

I když jsem naštvaná tak vím, že tohle bude super. S bratry je to vždy úplně jiné dobrodružství. Zábavnější, divočejší.

,,Zítra už máš plány s Áronem, takže pozítří?'' zeptal se Lucius.

,,Ugh,'' pohoršeně jsem si odfrkla při poznámce o Áronovi, ,,Jo, pozítří to bude fajn. A teď, kdyby jste odešli, tak bych vám byla vděčná. To je jen hezky řečeno že máte vypadnout,'' řekla jsem jim.

,,Tak dobrou noc, sestřičko,'' řekl Trey.

,,Dobrou, bratříčci,'' rozloučila jsem se s nimi a vystrkala je ze dveří.

Jednou mě doženou k šílenství.

Škoda že jste nebyli na Wattconu. Bylo to super. Všechny byly milé, byly jsme v krásné kavárně/čajovně a diskutovali jsme o wattpad(u). Byla tam super organizace až na to, že ani organizátorky nemohly najít tu kavárnu/čajovnu kde jsme měly rezervovaná místa. Jenom upozorňuji že já bych to rozhodně neudělala líp.

Díky tomu jsem byla nabuzená napsat další kapitolu během jedné hodiny. Ano, tohle jsem posala jednu hodinu.

Dnes má kapitola méně slov než normálně a vzhledem k tomu že se mi nechce už nic dalšího vymýšlet tak to doženu tady.

Takže, jak se máte? Jaký byl váš týden? Spali jste dneska dlouho když je ten víkend? Líbila se vám kapitola? Kdo je vaše oblíbená postava? Vaše oblíbená část z mé knihy? Vaše nejméně oblíbená část z mě knihy?

Takhle bych se mohla ptát opravdu, ale opravdu hodně dlouho.

Doufám že mi aspoň na nějakou z nich odpovíte. Prosím.

Načtenou.

Země ročních obdobíWhere stories live. Discover now