Země ročních období

Boj

Abigail

Ze všech sil jsem se snažila uhnout pohledem od té příšery, ale nešlo to. Nemohla jsem pohnout jediným svalem v těle. Buť jsem se v křeči přemáhala, abych se nepohla, nebo jsem se pomalu blížila k té nestvůře.

Trey, který naneštěstí zažil její podivné hypnotické schopnosti, po ní hodil kamenem, takže na mě ten netvor přestal upírat svůj zrak a byla jsem volá. Tasila jsem meč a sekla s ním do břicha té příšery. Můj meč se odrazil, jako kdyby krví slepená srst toho netvora bylo to nejlepší brnění, na kterém nezůstala ani stopa po mém meči. Tu příšeru jsem tím jenom naštvala.

Ohnala se po mě svými ostrými drápy. Naštěstí jsem stačila uhnout, protože jinak by mi mohla i roztříštit lebku.

Radši jsem se od ní vzdálila, a když jsem se po ní snažila vypálit blesk, tak jsem zjistila, že moje schopnosti nefungují. Proč už zase nefungují?!

Radši jsem se chopila svého luku a vypálila jsem po ní společně s mými bratry. Všechny se odrazily. Příšera zařvala a rozběhla se k nám. Vyběhli jsme z pod převisu ven pod širé nebe.

Tam jsme zahájili další zbytečnou palbu, která se znovu odrazila.

Příšera vyrazila s hrozným křikem proti nám. Odhodila jsem luk a tasila jsem meč. Znovu jsem po ní máchla, tentokrát po krku.

Nestvůra zařvala bolestí, přestože se jí meč nezaryl do kůže a znovu po mě sekla drápy. Uhnula jsem, ale ne dost rychle, takže rána, která byla mířená na můj spánek, mě zasáhla do lícní kosti, kde mi jeden dlouhý, ostrý dráp roztrhl jemnou kůži. Cítila jsem, jak se mi horká krev vyvalila na tvář.

Radši jsem se od ní vzdálila.

Meč jsem vrátila do pochvy, zvedla jsem luk ze země a pálila jsem kamkoli, kde by ji její kůže nechránila.

Lucius se k ní přiblížil dost blízko ale zase tak, aby na něho nedosáhla, a vypálil jí do doširoka otevřeného oka. Netvor ovšem oko v čas zavřel, takže ho šíp trefil do tenké kůže očního víčka a odrazil se, ale podle řevu, který vydal, ho to asi dost bolelo.

Rychle ale těžkopádně doběhl k Luciusovi a zatnutou pěstí ho silně udeřil do levé nohy. Lucius zaskučel a upadl na zem.

Netvor ho chytil za košili na hrudi a zvedl ho do vzduchu. V tom však zasáhl Varn, který příšeru vší silou bodl do zavřené tlamy. Asi doufal, že ji silou rozevře.

Lucius se zaduněním znovu spadl na zem. Příšera se zaměřila na Varna. Ohnala se po něm drápy, ale Varn uskočil a postavil se k ní čelem s mečem. Trey běžel za Luciusem válejícím se na zemi a odtáhl ho dál od boje.

Příšera se znovu ohnala Po Varnovi, ten však nastavil meč, aby její útok odrazil. Síla toho netvora byla ovšem tak velká, že Varnovi meč vyletěl z rukou a on tak zůstal beze zbraně.

Příšera ho zvedla do vzduchu a odhodila ho na stěnu skály. Varn bezvládně dopadl na zem a nezvedl se.

Netvor se za ním vydal, ale já jsem u Varna byla dřív, takže když se na něho otočil, tak jsem vypálila do jeho oka. Tentokrát ho nezavřel.

Vydal příšerný uši rvoucí řev. Po jeho zohavené tváři se mu řinula tmavá krev. Příšera uchopila šíp a při nelidském sténání si ho přímo vytrhla z hlavy i s okem.

Asi se z toho pozvracím.

Netvor na mě upřel své jediné oko. Už jsem zase byla pod jeho podivnými hypnotickými schopnostmi a nemohla jsem se ani pohnout. V tom však zakročil Trey.

Mečem příšeru sekl do hlavy z boku a ta se na něho tedy otočila. Myslím, že z toho pohledu se Treyovi natáhlo.

Příšera se mu upřeně podívala do očí a on se už ani nepohl. Byl lapen.

Příšera si vzala jeho ruku do svých zakrvácených prstů a pomalu, jako by chtěla, aby Trey byl bez sebe strachy, si ji přibližovala ke své ohavné tlamě, kterou měla otevřenou dokořán a vycházel z ní mrtvolný zápach.

Treyovi se v očích zrcadlila hrůza.

Těsně předtím, než se netvor stačil zakousnout do ruky mého bratra, ho do otevřených úst trefil Luciusův šíp.

Příšera se zapotácela a od vrátila svůj zrak od Treye, takže byl volný.

Trey se naštval, že mu chtěla sežrat kus těla přímo před jeho očima, a každý, kdo ho zná, ví, že to není dobré. Zastrčil svůj meč zpět do pochvy a odběhl tak rychle, že se z něho stala jen barevná šmouha. Když se vrátil, držel v ruce malý stromek, který musel určitě sám vytrhnout holýma rukama.

Ta příšera se ho nečekala, takže když k ní dorazila barevná a strašlivě silná šmouha se stromem v ruce, tak byla dozajista udivená. Trey tu příšeru tím stromkem prostě a jednoduše uhodil do hlavy, takže ten netvor ležel na zemi na zádech.

Trey tasil meč a vrazil jí ho do otevřeného chřtánu. Díval se jí do pomalu se zakalujících očí, dokud z nich nevyprchal život. Když zvedl hlavu, byla vidět tmavá krev, kterou netvor v posledních chvilkách svého života vykašlal.

Byl na něho děsivý pohled. Řekla bych, že i díky jeho schopnosti síly a rychlosti je tak nestabilní.

Vytáhl svůj meč, očistil si ho a vrátil ho zpět tam, kam patří.

Rozhostilo se hrobové ticho, které až za chvíly Lucius prolomil větou: ,,Tak, jdem do hospody?"

Můj bratr se asi nikdy nezmění.

,,Jasně," zasmál se Varn, který se zvedal ze země, kam ho ta příšera odhodila, ,,Jinak všichni v pořádku?" přejel nás pohledem.

Všichni jsme vypadali děsivě. Celí od krve s šíleně rozcuchanými vlasy. Varn má polovinu těla pohmožděnou, Lucius kulhá, Trey má pořád ten tak trochu šílený výraz a mě po tváři teče krev. Myslím, že se nás v té vesnici dost leknou, jestli tam teda vůbec dojdeme.

,,Kdo zná cestu?" zeptala jsem se.

,,Nikdo, ale víš, že já najdu hospodu i tam, kde to vůbec neznám, na několik kilometrů," chlubil se Lucius vesele.

Myslím, že by to mohla být i jeho druhá schopnost. Na hospody má prostě čich.

Tak jsme následovali kulhajícího Luciuse do zatuchlé rybářské vesničky, kde to šíleně páchlo rybinou.

Hospoda byla kupodivu plná lidí, elfů, skřítků i trpaslíků. Všichni tam přes sebe hulákali. Zaslechla jsem, jak se nějací námořníci u stolu baví o počasí.

I přes vysokou návštěvnost jsme našli jeden volný stůl se skřípajícími židlemi a rozvrzaným stolem.

,,Zajdu něco objednat," řekl nám Varn.

Vrátil se s čtyřmi cínovými korbely, které byly naplněny horkou medovinou.

,,Tady to máte. Za chvíli by měli přinést i pečené kuře," podal nám nápoje.

,,Díky."

Tak jsme se najedli, napili a když jsme odcházeli, tak na nás promluvil jeden malý, černovlasý chlapec: ,,Vy jste to zabili?"

Jenom, abyste věděli, tahle píšu už podruhé, takže to není dokonalé. To nebylo ani na poprvé. Je to tak trochu zkrácené, no.

A asi z dvou set slov jsem za hodinu zvládla vykouzlit celou kapitolu. Pěkné, ne?

Načtenou.