Země ročních období

Útěk

Abigail

Pokračovaly jsme dál a zastavili se až u pramene řeky, která končí jezerem Lví oko. Zastavili jsme a já jsem požádala Beatris, jestli by z nás mohla odstranit maskovaní. Chvilku jsme si odpočinuly a já jsem si vytáhla svůj dlouhý černý plášť s kapucí z jedné kapsy na Beatrisině sedle a nasadila jsem si ho. Dostala jsem se do sedla a letěly jsme maskovány Beatrisinými schopnostmi.

Několik kilometrů od hlavního města Léta, jmenuje se Zvěř, jsme slétly na zem.

,,Beatris, mohla by ses prosím změnit v koně?" zeptala jsem se.

Místo odpovědi se Beatris změnila v krásnou, černou klisnu. Beatris dokáže také měnit a vytvářet oblečení, takže její dračí sedlo se změnilo v koňské.

Vyrazily jsme.

Po nějaké době jsme konečně dorazily do Zvěře a hned jsme uviděly Letní palác.

Stáhla jsem si kápi hluboko do čela.

Jely jsme na trh.

Když jsme dorazily na Sluneční náměstí, kde se konaly trhy, tak jsem sestoupila z Beatris a začala procházet stánky.

Byly tam samé látky, bylinky a koření. Také hodně šperků. V našich království nežijí jenom elfové, žijí tady i ti, kteří jsou ochotni se k nám přidat a v případě nouze bojovat po našem boku.

Díky tomu zde prodávali léky, bylinky i masti čarodějové, zbraně, hlavně válečné sekery, trpaslíci, viděla jsem i dva kentaury u stánku s lukostřelbou. Byli tady i lidé. Víly vybízely k návštěvě v jejich lázních.

Zastavila jsem se u stánku se šperky. Zaujala mě ozdobná jehlice do vlasů. Byla z tmavého dřeva, na špičce měla ostrý ocelový hrot, kterým by se dalo v případě nouze bodnout. Na konci byla vyřezávaná a byla vysázená safíry a diamanty tak, že drahé kameny tvořily dokonalou napodobeninu ledové květiny, které rostly na mém balkónu.

Tuto jehlici určitě vyráběl stěny klenotník jako člověk, který vyráběl moje náušnice, prsten a přívěšek, které jsem dostala na minulé narozeniny.

Pro jistotu s sebou nosím váček plný peněz, takže jsem si ji mohla koupit.

,,Tak co, mladý pane, vybral jste si? Líbí se vám tato jehlice? Myslíte že bude slušet vaší paní?" zeptal se nedočkavě prodavač.

Byl to malý obtloustlý muž s holou hlavou, plnovousem a tlustými prsty, lačnících držet v nich pořádnou sumu.

,,Ano, je moc hezká, kolik bude stát?" zeptala jsem se nízkým, chraplavým, ale přesto melodickým hlasem. Když si myslí, že jsem muž, tak ho u toho necháme. Nechci přeci na sebe stahovat pozornost tím, že tady budu ozbrojená dívka v kalhotách, navíc že Zimního království.

,,Stojí pět miů a dva brany. Za lepší cenu ho nezískáte."

,,Mě se to zdá přehnané. Nějakou tu slevu by jste mi dát mohl.''

,,Tak možná, kdybych věděl, při jaké příležitosti kupujete své paní tento dárek.'' řekl nedočkavě. V tomto světě jsou informace, ať už jsou jakékoliv, velice cenné.

,,Chci se s ní oženit. Prsten už mám, a tato jehlice je prstenu neuvěřitelně podobá. Chci, aby má nevěsta měla ve vlasech můj dárek na den naší svatby.''

,,Ach tak... Takže jste u nás už nakupoval a navíc to je na svatbu. Tato jehlice bude na vaší svatbě zářit, a mě to udělá u reklamu, nó, něco by se s tou cenou dělat dalo...'' mrumlal, ,,takže předešlý nákup a byl určitě drahý, na svatbu, událost s více lidmi, moje reklama, hmm...'' říkal a zapisoval si to do bločku, ,,Takže to budou dva mie a šest branů, to je poloviční cena. Dnes mám dobrou náladu, tak budu velkorysý.''

,,A levnější by to nešlo? Svatba přece taky něco stojí. A pohoštění taky. Určitě jste měl taky svatbu. Víte, co to obnáší.''

,,To víte, že jsem měl svatbu! A asi máte pravdu, ale dva mie jsou poslední nabídka. Taky musím vydělávat.''

,,Tak dobře, děkuji. Doporučím vás hned několika rodinám.'' řekla jsem a vtiskla prodavači dva mie. Tak přehnané ceny. Ale já umím smlouvat.

S radostí mi jehlici zabalil a dal mi ji.

,,Nashledanou!'' volal za mnou.

Tak jsem šla, spokojená, že jsem sehnala něco tak krásného.

Naproti mě šel satyr (p.a. muž či žena s kozými rohy a nohama, přibližně metr vysoký) a protože je tak malý, tak mi viděl do tváře. Zděsil se a začal křičet: ,,Zimní! Je tu Zimní! A je ozbrojený! Stráže!''

Lekla jsem se. Tohle jsem nečekala.

Rychle jsem vyskočila na Beatris, kterou jsem předtím vedla za otěže za sebou, řekla jí, aby vyskočila a použila jsem svou moc ovládat živly, teď konkrétně vítr, a vytlačila jsem nás nahoru. Beatris se hned přeměnila na dračici a začala máchat křídly.

Po ulici běžela stráž a nedaleko měla posily na dracích.

Pobídla jsem Beatris a přeměnila jsem nás ve vzduch. Umím totiž nejen ovládat živly, dokážu se v ně i přeměnit a vytvořit je.

Jako vítr jsem odletěla s Beatris i našimi věcmi pryč.

Doletěli jsme k Lvímu oku, největšímu jezeru Léta. Přeměnila jsem nás zpět. Klekla jsem si k vodě a opláchla si obličej.

Zvedla jsem hlavu a uviděla kluka, jak na nás vyděšeně zírá.

Prosím, doporučte tuto budoucí sérii někomu a hlasujte. Je hezké vědět, že to, co jsem vymyslela se někomu líbí. Za komentář budu taky ráda. A nezapomínejte na to, že začátky jsou těžké a někdy pomoct někomu jen tak je moc milé. To bylo vše. Doufám, že jste si to užili.