Země ročních období

Zvěř

Áron

Sakra, jak nás mohl Bryan sledovat?! Jak přišel na to, kde jsme?! Až se s ním setkám tak ho asi zabiju!

,,Promiň. Vůbec jsem netušil, že by nás mohl sledovat," omlouval jsem se Abigail.

,,To je v pohodě. Moji bratři by to klidně udělali taky. No jo, rodina je rodina," uklidňovala mě se smíchem Abigail.

,,Ach," povzdychl jsem si, ,,Tak kam půjdeme?"

,,Chtěl jsi mi přece ukázat tu architekturu. Tak pojď, ty můj průvodce," řekla Abigail laškovně a chytla mě za ruku.

Tak jsem teda Abigail ukazoval krásy a půvaby Zvěře.

První jsem jí ukázal krásně zdobené domy šlechty a bohatých rodin. Taky radnici, kam matka často chodila za úředníky aby se s nimi poradila. Taky soud, kde se zrovna něco projednávalo. Zastavili jsme se na všech osmi náměstích. Na každém je kašna a velké sluneční hodiny. Jedno je dokonce celé dlážděné mozaikou. Ta mozaika zobrazuje bílé útesy na jihu naší země. To náměstí se jmenuje Slunné.

,,Páni. Zvěř je úžasná," řekla Abigail když jsme seděli na jedné z laviček na Slunném náměstí.

,,To Led taky."

,,Ale Zvěř je úplně jiná. Tak živá a příjemná. V Ledu si každý hledí svého a jde ven jen když musí."

,,Však tam taky máte strašnou zimu."

,,A vy tady máte strašné vedro."

Tak jsme vstali a šli jsme dál od centra do mé oblíbené hospody. V jedné úzké uličce, která je jen kousek od té hospody, na nás ovšem narazil někdo, kdo moji rodinu asi nemá zrovna v lásce.

Byl to starší muž, vlasy pepř a sůl, jemně prořídlé. V ruce měl skleněnou flašku od nějakého alkoholu. Byl vyzáblý a vysoký.

,,No není to Letní princ?" zeptal se nakřáplým hlasem.

,,Egh, ano. Můžu vám nějak pomoct?" zeptal jsem se mile.

,,Kdyby jsi konečně i se svou zkurvenou rodinou vypal z tohoto království tak by mi to bodlo!"

,,Moje rodina je sofistikovaná a kdybychom odešli, tak by tady zavládla anarchie. Takže ne, neodejdeme," řekl jsem s ledovým klidem.

Byl znatelně rozzuřený.

Rychle se pohl a chytil Abigail za ruku. Obrátil i k sobe zády a rozbil tu skleněnou láhev co měl v ruce. Mířil s ní Abigail na krk.

,,Pusť ji!" zařval jsem na něho.

Nechápu, proč se prostě nepřeměnila na vítr a neuletěla. Nebo proč ho nespálila ohněm či do něj nevyslala blesk.

,,Árone," řekla nepřirozeně vysokým hlasem, ,,Moje schopnosti nefungují."

,,Drž hubu!" zařval na ni ten ožrala.

Snažil jsem se k nim nenápadně přiblížit. Kdybych byl moc rychlý, mohl by jí podříznout hrdlo. To bych nepřežil.

Nepatrně poodtáhl skleněné střepy od Abigailnina krku a ona mu vší silou dupla na nohu. Hned od něho odběhla a on skučel.

Přišel jsem k němu, vrazil jsem mu pěst pod bradu až mu zadrnčely zuby. Pustil flašku na zem a ta se roztříštila.

Abigail se rozběhla pryč a pak se proměnila na vítr. Byla pryč.

Já jsem teda toho opilce vzal za vlasy a táhl jsem ho směrem na rušnější ulici. On se vzpouzel a vymlouval se že to tak nemyslel. Jen jsem jeho nářek ignoroval.