Země ročních období

Objev

Áron

První, čeho jsem si všimnul, když jsem otevřel dveře byly rozevláté záclony.

Přiběhl jsem k oknu, ale nic a nikoho jsem neviděl.

A v pokoji nebyla Dalnie a dokonce ani ta Zimní.

Ale na posteli bylo to oblečení, do kterého ji služka oblékla. A taky peníze, předpokládám že za léčbu.

A byl tam dopis.

Děkuji za to, že jste mne uzdravili a taky že jste to za mne zaplatili.

Důkazem za svůj dík vám dávám první písmeno mého jména, když ho chcete tak usilovně vědět.

Jsem Vám vděčná.

A.

A? Že by se jmenovala třeba Aiofe? Amatys? Aya? (p.a.: tato jména opravdu existují (tedy podle tetičky wiki))

Aiofe by mi k ní sedělo asi nejvíc.

Odpoledne jsem šel na trénovat šerm kvůli Balaii.

Můj trenér, který se jmenuje Triazzo, mi pořád říkal, že jsem strašně strnulý. On bere šerm jako tanec, ve kterém taky vyniká.

Dnes jsme trénovali jen s traky. To jsou takové dřevěné leštěné tyče dlouhé asi jako meče.

Triazzo mi pomáhal s výpady a otočkami.

Po tréningu jsem se rozhodl, že pojedu na výpravu ke Středu.

S Fristem by to bylo moc pomalé, tak jsem se rozhodl, že poletím na té dračíci, co minule.

Přistáli jsme přímo ve středu kruhové arény. Kolem se tyčily tribuny a na východu bylo menší kryté pódium s osmi trůny. Dva z květů a poupat, dva z pískovce porostlé břečťanem, dva z tmavého dřeva které zdobí rudé listí a dva z čirého ledu, jemně ojíněné jinovatkou.

Byly to trůny pro vládce zemí. Ti se nesmějí účastnit.

Obešel jsem si arénu. Tady se koná lukostřelba, šerm, boj beze zbraní, překážková trať pro lidi a jiná překážková trať i pro koně s jezdci. Pak ještě dlouhá trať pro koně s terči, kam jezdci střílí a plavání přes Lví oko, největší jezero v Zemi ročních období. To je souhrnný název pro naše čtyři země.

Jen jsem si představil vyhlašování, při kterém bojovníci odkrývají svou totožnost, a naskočila mi husí kůže z toho, že bych mohl být velkým výhercem já. Možná, kdyby by se to dozvěděla Aiofe, tak by se mi ukázala a řeka své pravé jméno... Cože?!

Vyšel jsem hlavním vchodem pro Léto a obešel si arénu zvenku. Je celkem velká.

Najednou se mnou začal komunikovat jeden strom.

,,Pojď sem, Árone. Vím, že mě slyšíš. Musím ti něco ukázat.'' řekl mi jeden starý, urostlý strom. Tak jsem se k němu přiblížil.

,,Co mi chceš?"

,,Tady, pod mými kořeny je vchod. Jdi tam. Už dlouho mě užírá, že nevím, co tam je. Prosím, jdi na průzkum.''

,,A co za to?"

,,Ty něco chceš? Můžeš si vzít cokoli, co tam bude. Jestli tam něco bude. Určitě jsi taky zvědavý. Jen jdi.'' pobízel mě dál.

Tak jsem ho několikrát obešel, dokud jsem nenarazil na malou tmavou skulinku.

,,Nemohl bys prosím pohnout se svými kořeny? Zakrývají vchod. Takhle se tam nedostanu.''

,,Jistě.''

Strom odklonil své kořeny a odkryl tím vchod.

Byly tady kamenné schody. Trochu kluzké. Do stěn byly vyryty znaky. Jednoho jsem se jemně dotknul. Rozsvítil se bílým světlem. Rychle jsem uhnul rukou, ale další znaky se postupně rozzářily i bez mého tělesného kontaktu.

Pomalu jsem postupoval po schodech dolů.

Uviděl jsem zatáčku. Zpoza ní vycházelo jemné světlo. Kousek před ní jsem ale upadl a bolestivě se skutálel.

Skončil jsem úplně mokrý v jezírku, které bylo za zatáčkou.

Jeskyně byla pokryta krystaly snad všech barev. Byly i pod vodou, takže jsem radši ani nedošlapával na dno, abych se náhodou nepořezal.

Tato jeskyně musela být přesně pod Středem a arénou.

Kdybych nespadl do vody hned, tak bych určitě využil elegantní elfí lodě z šedého dřeva které byly u malého mola.

Naproti mne byla černá brána vedoucí nikam. Začínala i končila tady. Úplně ve středu nahoře byl otvor pro předmět oválného tvaru. Pro co asi?

Doplaval jsem na druhou stranu a chvíli ji zkoumal. V otvoru bylo něco, co vypadalo jako obrácené staré elfské runy.

Velmi zvláštní.

Konečně další kapitola!

Tak co? Jak se vám líbila? Jaký máte pocit z barevnýchkrystalů? Líbí se vám? A co Áron? Podle mě je jednoznačně roztomilý a vtipný, ale to bude proto, že jsem ho sama vymyslela.

Mějte se krásně, skládejte básně a... ČUSÁK!!! #nocopyright