Země ročních období

Eric

Abigail

Všechny, kteří zbyli v mém pokoji, jsem vyhnala ven, že mají určitě lepší věci na práci než mě štvát.

Musím ze sebe ten vztek vybít. Že bych si šla zašermovat s Treyem? Nebo zaletět sestřelit pár smrtavců? Už to mám. Půjdu pálit blesky a pak si zaplavu hezký v zimním stylu.

Přípla jsem si svůj plášť, ve kterým byl předtím přikrytý Áron. Vzala jsem si meč. Luk potřebovat nebudu.

Beatris vesele těkala pohledem mezi mnou a sedlem, které jsem jí sundala zatímco se Áron zotavoval.

,,Promiň Beatris, dneska se mnou nejdeš. Jsi se třeba proletět a něco si ulov,'' řekla jí a otevřela jsem dveře balkónu. Bea teda vyletěla a já jsem za ní zase zavřela.

Ještě jsem napsala vzkaz Claire.

Šla jsem si vybít vztek. Vrátit bych se měla za hodinou nebo dvě. Vím, že se stmívá, nejsem slepá. Jestli budeš mít hlad, zazvoň na služebnou, ona ti něco donese.

Abigail

Vyšla jsem ze své komnaty a rázovala jsem si to do Áronova pokoje.

Vtrhla jsem tam bez zaklepání. Áron seděl s krbu s Calem a Sitem. Ještě před chvílí se určitě o něčem bavili, teď na mě ale zírali.

,,Jdu metat blesky, jen abyste věděli. A když dovolíte...'' řekla jsem a přešla jsem k oknu které jsem otevřela, ,,Musím jít,'' rozloučila jsem se s nimi a vyskočila z okna.

Když jsem padala volným pádem, tak jsem přes vítr uslyšela Árona volat mé jméno.

Přeměnila jsem se na vítr a uháněla jsem směrem ke Sněžným horám, které se rozkládají mezi mořem, které náleží Zimě, a ledovým palácem, který stojí na jejich úpatí.

Cestou jsem shazovala sníh z větví.

Doletěla jsem na místo. Je tady jedno menší jezero, celé pokryté ledem. Kolem jsou stromy, ale asi dvě stě výškových metrů nade mnou už žádné nejsou. Je tam jenom bílý, neposkvrněný sníh.

Sníh je samozřejmě i v lese a na holých větví stromů a jehličnatých větví jehličnanů.

Tak jsem se teda pokusila vypálit bleskem do jednoho stromu. Minula jsem. Ono to není jen tak, střílet blesky. Není to jako oheň ale ani jako vzduchu. Je to tak něco mezi. Je splašený, divoký, nepoddajný, nečekaný. Dělá si, co se mu zlíbí.

Tak jsem to zkoušela znovu a znovu. Asi pětkrát jsem minula ale po šesté se mi to už povedlo. Jsem z toho unavená. Je to vážně těžké.

Ale když už jsem aspoň z části přišla na to, jak se k blesku chovat, němůžu to přece vzdát. A je tady navíc to pěkné jezero a já jsem si chtěla zaplavat v zimním stylu. To se v Létě nedá.

Došla jsem přibližně do středu jezera, vytáhla jsem svůj meč a bodla jsem s ním do ledu. Můj meč tam zajel asi do poloviny délky. Po ledě se rozběhly praskliny. Mohla bych sice do ledu dupat, aby se prolomil, ale to nechci. Spadla bych tam i s oblečením.

Došla jsem na břeh a vysvlékla jsem se. Díky mému původu mi nebyla zima. Zimní nemůže umrznout ani se podchladit. Ale úpal nebo úžeh dostane velmi snadno. Navíc se snad vždy spálíme.

Proměnila jsem se na vítr a uháněla jsem vzhůru nad jezero. Když už se mi zdálo, že jsem dost vysoko, tak jsem se poprvé proměnilana blesk. I tak to docela neovládám, i když sama jsem ten blesk.

Řítila jsem se dolů kolmo k zemi. Vlastně kolmo k zamrzlé vodní hladině.

A pak jsem vrazila do praskliny, kterou jsem udělala mečem. Led se prolomil a začalo se z něj kouřit. Blesky jsou dost horké. Proměnila jsem se zpět do své podoby. Kolem obličeje jsem si utvořila vzduchovou bublinu, abych mohla dýchat.