Země ročních období

Návrat

Abigail

,,To by ses divil.'' řekla jsem výhružně a vykopla nohou tak, ze padl omráčený k zemi.

Dotáhla jsem ho k nejbižšímu stromu. Neměla jsem nic, čím bych mu převázala oči, tak jsem mu nařízla košili a kus mu jí utrhla. Zavázala jsem mu oči a použila svou Zemní magii k tomu, abych vytvořilas liánu, kterou jsem použila jako provizorní lano a přivázala jsem ho čelem ke stromu. Potom jsem jenom požádala strom, jestli by ho mohl přidržet větvemi. Strom mi vyhověl.

Přišla jsem k Beatris.

,,Promiň, ale nepůjdeš se mnou plavat. Budeš hlídat věci a posloužíš jako můj soukromý věšák.'' řekla jsem jí. Ona si jenom lehla a položila svou hlavu na tlapy.

Tak jsem se vyslékla a oblečení položila na sedlo.

Voda byla příjemná, tak jsem se do ní hned ponořila.

Použila jsem větrnou magii a vytvorila jsem si kolem úst a nosu vzduchovou bublinu, do které jsem přidávala kyslík, když ho hodně ubylo. Mohla jsem se sice přeměnit ve vodu, ale já jsem si chtěla zaplavat.

Tak jsem plavala hloub a hloub ke dnu. Byly tady slkadkovodní rostliny, škeble i rybky.

Uviděla jsem nějaký záblesk. Plavala jsem tím směrem a najednou jsem na dně uviděla stříbrný medailónek na řetízku. Vzaska jsem si ho do ruky, byl krásný. Byly na něm i staré elfské runy.

Vynořila jsem se.

Došla jsem k Beatris a oblékla jsem se.

Došla jsem zpátky k Áronovi. Poprosila jsem strom, aby ho pustil (strom mi vyhověl) a nechala jsem zmizet liánu.

Pořádně jsem se na něho podívala.

Byl svalnatý a vysoký. Měl zelené, teď ale zavřené oči, pihy na nose a na tvářích, vykrojené a plné rty, tvrdé rysy, hranatou bradu, která měla v prostředku ďolíček a ryšavé vlasy. Byl, ač to nerada říkám, krásný.

Položila jsem ho tak, aby se díval tam, kde jsem předtím přistála. To víte, musím udělat nějaký dojem.

Nechala jsem mu na očích šátek.

Přišla jsem zpátky k Beatris, nasedla na ni a odletěla domů.

Když jsem dorazila domů, tak už bylo pozdní odpoledne. Rychle jsem se přervlékla do tmavě fialových šatů a vyrazila na společnou večeři, která u nás byla povinná.

Jak jsem došla ke dveřím tak mi sluhové otevřeli dveře a já zasedla ke královskému stolu.

,,Tak, jaký byl dnešní průzkum?'' zeptal se Hagrid, můj otec a Zimní král.

,,Byl velice zajímavý.'' odpověděla jsem prostě.

,,Víš, že zítra žádný průzkum nebude, že? Bude ples na oslavu tvých narozenin.'' řekla Fría, moje matka ledově.

,,Ano.'' nasadila jsem znuděný tón.

,,Copak si opravdu myslíte, že to bude Abigail bavit? Vždyť pořát někde lítá...'' chtěl říct Trey, můj nejmladší bratr.

,,Abigail se musí předvést jako dáma, a tak to taky udělá. Má navíc svobodnou volbu toho, koho na ples pozve.'' zakončila náš rozhovor matka.

Potom jsme už jen jedli.

Po večeři jsem se ještě chvíli bavila z Varnem, Luciusem a Treyem, mými bratry.

Odešla jsem do svojí komnaty, převlékla jsem se do košile a volných kalhot. Rozpustila jsem si vlasy a lehla jsem si do postele.

Moje poslední myšlenka patřila Letnímu prtinci.

Kapitoly budu vydávat podle toho, jak budu chtít, takže tady žádný smysl nehledejte, ale budu se snažit psát každý den. Tekový menší stereotyp: Omlouvám se za chyby atd.

B.