Země ročních období

Tréning

Abigail

Když jsme přišli do šermířského sálu, tak jsem Áronovi hodila kord, který byl u stěny s dalšími stejnými. Ani ho nechytil.

Povzdechla jsem si.

,,Co je? Taky jsi začínala. Pochybuji, že jsi to uměla hned. To já jsem tady nejlepší na světě.'' řekl podrážděně.

,,To se mýlíš. A já nejsem nejlepší jen na světě, ale i v galaxii, co v galaxii, ve vesmíru!" odporovala jsem mu.

Po menší egoistické šarvátce jsme se pustili do tréningu. Abych to Áronovi usnadnila, sama jsem kord držela v levé ruce.

,,Tak, zatím měj zápěstí volné, zpevňovat ho budeme, až ti to půjde lépe... Teď se otoč... Správně, děj do toho trochu víc síly...'' dávala jsem instrukce Áronovi.

Áron zvedl kord a namířil mi s ním na hrudní kost. Já jsem ho ovšem vykryla a ještě k tomu uhla.

,,Začínáš hrát nečistou hru. Vrať se ke královské. Jsi přeci princ.''

,,To ale neznamená, že se tak musím chovat. Ty se taky zrovna nechováš jako princezna.''

,,Ale aspoň bojuji čestně. Na rozdíl od tebe. "

,,No dovol?!"

,,Nech to být. Dej si levačku, kterou nepoužíváš, za pas na kříže. Zvedni kord do dané pozice..."

,,Já si to pamatuju." zavrčel nevrle.

,,Tak dobře.''

Postavila jsem se do pozice, kterou se začíná šlechtický sport a uklonila jsem se. Pak jsem vystartovala.

Áron se bránil, co to šlo, ale přece jenom jsem se učila druhou rukou bojovat déle než on. Neměl v ní takovou sílu, obratnost ani jistotu.

Zasáhla jsem ho na místo, kde měl srdce.

,,Konec.'' řekla jsem.

,,Jak to děláš?!"

,,Trénuju déle, než ty.''

,,Agh!"

Áron se otočil a afektovaně vykráčel z místnosti. Neodolala jsem a pomalu a potichu jsem se k němu ze zadu přiblížila. Pořádně jsem ohnula tenký kord a namířila jsem ho přesně na jeho královskou zadnici. Pak jsem konec, který jsem držela, pustila.

Áron vyjekl překvapením.

,,Co to bylo?!"

Začala jsem se hlasitě smát a utekla jsem nejbližší chodbou. Áron poklusával za mnou a naříkal si: ,,Jak jsi mi mohla ublížit? Jsem raněný! Nesu šrámy na těle i na duši.''

Začal dokonce i falešně popotahovat.

Když jsem zpomalila, že půjdu za ním a otočila jsem se, jen se usmál a běžel za mnou, co nejrychleji mohl.

Zase jsem běžela na plný plyn a vběhla jsem do zahrad.

Tak jsem schválně běžela do bludiště z živého plotu, tady ovšem spíše mrtvého. Šla jsem známou cestou do středu, kde bylo okrasné jezírko vždy zamrzlé. Tady jsem se učila bruslit. Byla tady i lavička krytá sněhovým baldachýnem, který držel na větvích dvou malých stromků.

,,Árone! Dostaneš se do středu? Jsi na to dost chytrý?'' provokovala jsem ho.

Nic jsem ale neslyšela.

Áron

Snažil jsem se nevydat ani hlásku. Potichu jsem našlapoval a mentálně komunikoval se skoro mrtvým plotem, aby se otevřel a já mohl klidně vejít rovnou do středu za Abigail.