Agreed marriage✔️

8

Mackenzie

Cítila jsem najednou pod sebou měkkou matraci. Bolestně jsem si povzdechla a začala pomalu otevírat oči. Viděla jsem, že jsem v ložnici v posteli.

Podívala jsem se na stranu a viděla k sobě jít Justina s nějakou krabičkou v ruce.

,,Ošetřím tě Mackenzie" řekl a já se na něj nechápavě podívala. ,,Cože?" ,,Máš roztrhlý ret a natržené obočí. Ošetřím ti to" sedl si ke mě na postel. ,,Ne nesahej na mě" Vyhrkla jsem a sedla si.

,,Neblbni. Já ti to jenom ošetřím. Vypadáš hrozně" ,,A kvůli komu asi?" Zavrčela jsem naštvaně. ,,Proč mi to chceš ošetřit? Hraješ si na hodného najednou? Chceš abych ti to pak odpustila?" Zvedla jsem obočí.

On se na mě chvíli koukal a pak se začal smát. ,,Pokud ti to ještě nedošlo tak já rozhodně nejsem hodnej a nebudu. A co by jsi mi měla jako odpouštět? Nechci, aby jsi mi odpustila to, že jsi dostala. Ty sis to všechno zasloužila." Řekl naštvaně a já chtěla něco říct, ale on mě zastavil.

,,Chováš se jak kráva Mackenzie. Jsi na mě hnusná, drzá, neposloucháš mě, odporuješ mi. Něco ti řeknu a ty uděláš úplně něco jiného. A dala jsi mi facku. Takže tu ránu jsi si fakt zasloužila a všechny ty facky taky" zavrčel.

,,Můžeš si uvědomit, že když budeš hodná a budeš mě poslouchat tak já ti nebudu ubližovat? Já se fakt snažím ty nervy udržet na uzdě, ale když na mě řveš a jsi drzá tak to fakt nedávám"

,,Tu facku jsem ti dala, protože jsi zabil mého kamaráda!" Zařvala jsem. ,,A už zase na mě řveš" Uchechtl se.

,,Můžeš za to. Já jsem ti říkal, že ho zabiju a ty si mě co? Samozřejmě neposlouchala. Bodyguard ho na můj povel střelil do nohy když si ho líbala. A tak jsem si myslel, že se mu už budeš vyhýbat, ale ne. Ty jsi s ním měla zase schůzku a zase jsi se s ním cucala. Jsi prostě blbá blondýna. Můžeš za to ty. Kvůli tobě je Lucas mrtvej" má pravdu. Kdybych se chovala normálně a poslechla ho tak je Lucas ještě teď naživu.

,,Vypadni" zavzlykala jsem. ,,Jak chceš. Chtěl jsem ti to jenom ošetřit" pokrčil rameny a odešel pryč.

,,Lucasi, hrozně se ti omlouvám" zavzlykala jsem a schovala si obličej do dlaní. Přejela jsem si po rtu a zasyčela. Začala mi ze rtů téct hrozně krev takže jsem vstala a šla do koupelny.

Sama jsem si to nějak ošetřila, trochu natržené obočí jsem si zalepila a pak jsem se na sebe podívala. Vypadala jsem, jako by mě někdo napadl. Fialová velká modřina kolem oka, namodralá tvář. Roztržené obočí a ret. Vypadala jsem fakt příšerně.

Dneska tady nedokážu být, musím jít pryč. Pojedu domů za Mariou. No domů. To už vlastně není můj domov. Byl to můj domov.

Trochu jsem se namalovala a aspoň tu tvář a trochu to oko nějak zamaskovala. Maria se zblázní až mě uvidí. Ale nic s tím neudělá.

Vzala jsem si nové oblečení a pak jsem šla do kuchyně. ,,Rebecco? Justin už odešel?" ,,Ne ne. Je v kanceláři." lítostně se na mě podívala. Přikývla jsem a šla jsem ke kanceláři.

Vlezla jsem dovnitř a Justin tam popíjel whiskey a dělal něco na počítači. ,,Miláčku říká ti něco klepání?" Protočil očima. ,,Neříkej mi miláčku" ,,A jak ti mám říkat? Tak třeba děvko? Krávo? Blbá bloncko? Asi zůstaneme u toho miláčka ne?" zasmál se a já jsem na něj chtěla zase začít řvát, ale nechtěla jsem dostat další ránu. ,,Mohla bych jet za Mariou?" ,,Zamyslím se. Hmm ne" usmál se.

,,No tak prosím" ,,Ben jel vyřídit něco takže tě tam nemůže odvézt. A já jsem pil a nikam tě odvážet nechci. A už jsou skoro čtyři hodiny. Nechceš to nechat na jindy?" ,,Ne, chci jet teď. Pojedu tím Ferrari. Máš tam přece sledovací zařízení. Uvidíš, že opravdu jedu za Marií." Povzdechla jsem si.