Agreed marriage✔️

34

O jeden den později

Justin

Už jsme doma v Chicagu. S Mackenzie se vůbec nebavíme. Nebo já jsem třeba v letadle chtěl s ní nějak navázat konverzaci, ale ona si dala sluchátka a ignorovala mě. Takže je na mě nasraná. Asi chápu proč nebo vlastně ne. Nechápu to. Proč tak nutně chce, abych ji řekl, že ji miluju? Jsem s ní, starám se o ní a jsem na ní hodnej tak proč doprdele chce slyšet ty dvě slova. Fakt mě to sere.

Přiletěli jsme asi před pěti hodinami. Musel jsem ještě něco zařídit s gangem takže Mackenzie zůstala sama doma.

Teď je nějak 11 hodin večer a já se vracím domů. Měl bych si s Mackenzie promluvit. Nechci, aby mě ignorovala. Zamiloval jsem se do ní, ale říct ji to do očí? To je pro mě jako nějaká noční můra. Já ani nevím sám proč. Prostě láska je svinstvo a to bude můj názor už na celý život. Láska všechny hrozně oslabí a já jsem už slabej a zkurveně citlivej. A to se mi sakra nelíbí. Nechápu jak se mi to povedlo se do ní zamilovat. Fakt to nepobírám.

Vešel jsem do ložnice a už si v hlavě připravoval čím začnu, ale Mackenzie už spala. Povzdechl jsem si a sedl si k ní na postel. Přikryl jsem ji, protože si odkopla peřinu a pak jsem šel do koupelny.

Dal jsem si rychlou sprchu a vrátil jsem se do ložnice. Lehl jsem si vedle ní a snažil se usnout. Ležel jsem tu asi hodinu a pořád mi v hlavě jezdilo to stejný. Mám ji říct, že ji miluju a nebo ne? Nakonec mě to přemýšlení unavilo a usnul jsem.

**********
Probudil jsem se na to, že se Mackenzie převalovala z jedné strany na druhou a vydávala podivné zvuky. Povzdechl jsem si a lehl si na bok, abych na ní viděl. Občas trochu zakňučela ze spaní takže jsem ji začal hladit po vlasech.

Za chvíli už v klidu ležela takže jsem zase zavřel oči, ale najednou začala hrozně řvát a prudce si sedla. ,,Mackenzie!" Vyhrkl jsem. ,,Ne prosím ne!" Řvala a brečela. ,,Mackenzie no tak, nic se neděje" chytil jsem ji za boky a ona začala řvát ještě víc. ,,Už ne prosím! Už na mě nešahej prosím!" Zařvala ubrečeně. Sedl jsem si před ní a chytil ji za obličej. ,,Mackenzie podívej se na mě. No tak, podívej se mi do očí. To jsem já Justin. Jsem tu s tebou. Jsi už v bezpečí" řekl jsem. ,,Já už nechci, aby jsi mě znova znásilnil. Prosím už ne" zašeptala vyčerpaně. Teď bych nejradši si zajel do toho Ruska a zabil tam toho sráče ještě jednou a tentokrát bych ho mučil. Měl jsem to udělat už předtím.

,,Kenzie, no tak probuď se. Pořád máš tu noční můru. Já jsem Justin, já ti nic neudělám" zašeptal jsem ji u rtů a ona se na mě konečně pořádně podívala.

,,Justine" vydechla. ,,Ano to jsem já" pousmál jsem se. Chytil jsem ji za boky a přesunul si jí na sebe, aby na mě seděla. Obmotala si nohy kolem mě a úplně se na mě natiskla. Takže jsme seděli na posteli v objetí a mě se to hodně líbilo.

,,Jsi už v bezpečí. Neboj se" zamumlal jsem a ona pomalu přikývla. ,,Měla jsem sen, že jsem zase tam a že mě zase chce znásilnit" zašeptala. ,,Jsi tady u mě. Už se ti nikdy nic nestane. Slibuji ti to." Dal jsem ji pusu do vlasů.

,,Hrozně tě miluju Justine" zašeptala mi do ramene. Měl jsem ty slova na jazyku, ale stejně jsem to neřekl. Doprdele čeho se pořád tak bojím? Proč se tomu tak bráním? Jsem už zamilovanej, miluju ji. Jsem už stejně slabej a citlivej. Musím ji to říct, sakra. Když ji to neřeknu tak se akorát bude trápit.

,,Pojď zase spát" řekl jsem a ona si povzdechla. Lehl jsem si s ní, ale ona se ode mě odtáhla. ,,Nechceš být u mě?" Zeptal jsem se nechápavě když se mi otočila zády. ,,Ne nechci" zašeptala a já si povzdechl.