Agreed marriage✔️

5

,,Koho to napadlo?" Zeptala jsem se Jazzy. ,,Myslím, že mojí mamku. Ale tohle heslo je v manželství úplně normální. Když to není na šatech tak je to určitě na svatební pozvánce. U nás nejsou povolený rozvody. Ty s tím manželem jsi fakt až do tý doby dokud vás smrt nerozdělí" řekla a já se snažila zase nebrečet.

,,Mackenzie jsi fakt neskutečně nádherná" vydechla a já se pousmála. ,,Jsou to krásné šaty. Tvoje mamka hezky vybrala" řekla jsem a pak jsem se zhluboka nadechla. ,,A úplně se k tobě hodí" usmála se.

Za chvíli někdo zaklepal takže jsem řekla dále a dovnitř vešla Maria.

,,Oh mio dio! Ty jsi tak bellissimo!" Vyhrkla hned a já jsem se zasmála. ,,Grazie" řekla jsem potichu. ,,Nebuď smutná" chytila mě za ruku. ,,To nejde nebýt smutná Mario. Já ztratím i tebe. Budu se stěhovat k Justinovi a on tam má určitě vlastní hospodyni" ,,Ano, já musím zůstat u tvé matky a otce" povzdechla si.

,,Ale budu za tebou jezdit. Due volte al giorno" ,,Dvakrát za den?" Zasmála jsem se když jsem slyšela co řekla. ,,No vidíš už se směješ. Budu za tebou jezdit často principessa" řekla a já jsem přikývla.

,,Už jenom čtvrt hodiny ano?" Řekla a já si povzdechla.

,,Bojím se, že tam omdlím" zašeptala jsem. ,,Jedla jsi něco od rána?" Zeptala se. ,,Nic nejedla. Snažila jsem se do ní něco dostat, ale nic nechtěla" řekla za mě Jazzy. ,,Mackenzie musíš něco sníst" ,,Něco sním na hostině. Teď to do sebe prostě nedám" řekla jsem.

Za chvíli sem přišla matka a ta si tady trošku pobrečela dojetím a já jsem spíš byla naštvaná, protože ona brečí dojetím jako kdyby to byla svatba z lásky. Tohle je z donucení sakra.

Zbývala už asi jenom minuta a já jsem stála před zrcadlem a snažila se uklidnit. Najednou sem vešel otec.

,,Jsi nádherná princezno" usmál se. ,,Neříkej mi princezno" zašeptala jsem. ,,Promiň. Ale jsi fakt nádherná. Půjdeme ano?" Usmál se a nabídl mi rámě a já se zhluboka nadechla. Zachytila jsem se za něj a rozešli jsme se pryč z pokoje.

Byli jsme v takovém areálu, na zahradě je obřad a pak hostina a pak tu jsou budovy, kde pak budeme večer, protože večery už tu je zima.

Začala hrát hudba a my jsme vstoupili na zahradu. Ty holky, co mi dělaly vlasy a to všechno ostatní tak ty mi pomáhaly se závojem, protože byl fakt obrovský.

Bylo tu neskutečně moc lidí. Až úplně ve předu byli tváře, které jsem poznávala.

Podívala jsem se k oltáři a viděla tam stát Justina s neutrálním pohledem. ,,Neklepej se Mackenzie" zašeptal ke mě otec a já se snažila zhluboka dýchat, abych se nezhroutila.

Otec mě dovedl k Justinovi a ten mě chytil za obě ruce. Díval se mi do očí a já se z nich snažila něco vyčíst, ale nic.

Oddávající měl tu svojí řeč, ale já ho neposlouchala. Až když jsem zaslechla tu obvyklou větu, kdy se musí říct ano, tak jsem se na něj podívala.

,,Táži se vás, pane ženichu Justine Biebere, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou slečnou Mackenzie Bianchi, budete jí oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?" Zeptal se. ,,Ano" řekl hned Justin a zmáčkl mi ruce.