Mr Horan

<19>

Niall
Stál jsem vedle zašupovaček, zubama skřípal jako zběsilej a proklínal všechny, kteří mi zkazili chvilku s Robyn... Nikdy nemůžeme být dostatečně sami. Nikdy... A to mě nenechalo spát.

Zakempil jsem si to na gauč, chvilku jsem koukal do blba, než jsem se zvedl s tím, že zapluju zpátky do jídelny.

Má překvapivě dobrá nálada po ránu mě opustila, teď jsem byl nevrlý a hlavou mi jela neustále jedna a ta samá myšlenka. Jak to udělat?

Zrovna jsem zašoupával dveře, když jsem zaregistroval Robynin nešťastný výraz a Johnovu pochvalu na účet Robyn. Co se to sakra děje?

,,To je od tebe vážně milé, Nialle. Věděla jsem, že jsi galantí muž, ale že uděláš tohle, to mi naprosto vyrazilo dech!"zvolala Cindy, když jsem si sedal na židli a střelil jsem nechápavý pohled k Robyn. Ta se tvářila, že tu není a pohledem se mi snažila... Se omluvit?

Takže mě chválí, že jsem jejich dceru už málem dostal do postele?

Tak moment... Už se poprali?

Ne, byl jsem úplně mimo a Yelina mi to potvrdila hned další větou. ,,Jsi sladký, miláčku."jasně, takže se ještě nikdo nerval. Yeah, jsem mimo.

,,Měl bych přestat pít..."zamumlal jsem a střílel pohledem z jedné osoby na druhou.

,,A o co jde?"ptal jsem se, snad pořád dokola.

,,Nialle, měl bych ti vážně moc poděkovat. Udělá nám to skvělou propagaci, někteří by se pak mohli hodit na brigádu, praxe a starší na stáže. Pozvednout náš podnik takhle, no to je geniální!"pronesl John a plácl mě do zad až ve mně hrklo.

,,Huh?"tentokráte pohled na Robyn. Ta se mi snažila pomoc, jenže já byl jak dřevo a mozek vypovídal službu kdykoliv, kdy jsem se ho snažil nastartovat a rozjet.

,,Já jsem asi podepsal něco, co jsem neměl, že?"blik, úsměv jako blázen a byl jsem přesvědčen, že jsem na to kápl.

,,O čem to mluvíš, Nialle? My mluvíme o škole!"Cindy měla ve tváři vepsaný zmatek... Ostatně tak jako já.

,,Cože?!"nestačil jsem skrýt ani výkřik, ani zděšení. ,,Půjdeš přednášet do školy, kam chodím na střední... Před chvílí si to odsouhlasil, to už máš tak vymletej mozek-" ,,Slova, Robyn."přerušila v zápalu vášně Robyn Cindy, když už to nemohla vydržet a stočila na mě pohled.

,,Jasně... Pardon. Mělo to být překvapení."usmála se Rob, zase výraz úplného nepochopení a já se znovu ptal, o co tady jde.

,,Už to nemusíš hrát, řekla jsem jim to."rozšířila své sladké rty do mírného úsměvu a mě, když jsem se zase chtěl ptát, o co tady teda vlastně sakra jde, ta malá mrcha nakopla pod stolem.

,,Jasně...? Jasně."to bylo jediný, na co jsem se zmohl. Jestli jsem tady právě teď odsouhlasil vlastní popravu, tak chci aspoň do urny...

,,Možná by bylo skvělé, kdyby si Niall udělal prezentace, dostane kartičky a může rozdávat i letáčky. Jo a mohl by mít tričko s logem!"šermoval s rukama John, který vypadal, že přemýšlel. Robyn málem vyprskla smíchy, nadšeně přikývla a přitom se snažila tvářit seriózně.

Pořád jsem nechápal. A nelíbilo se mi to.

,,To by bylo fajn, tak já to domluvím a s Niallem se pak spojím a všechno dořešíme. Je od tebe skvělé, že půjdeš přednášet na naší školu o vaší firmě... Určitě získáš mnoho zájemců a ty trička s logem - jo, to je fakt skvělý nápad."jen co tu svojí ironickou děkovnou řeč pronesla, málem jsem se složil Johnovi k nohám.

,,To si ze mě děláš kozy, ne?"zašeptal jsem si pro sebe a vjel rukama do vlasů.

Prosil bych teda jednu tu urnu.

,,Cože? Nerozuměla jsem ti?"takže provokace? Jen počkej...

,,Že nemáš za co, Robyn."usmál jsem se kysele a procedil odpověď přes zaťaté zuby.

,,Zájemci se jen pohrnou."usmála se Cindy, byla nejspíše z toho nápadu nadšená a já se právě teď chtěl zvednout, vlézt si pod stůl a prokopat se do Austrálie... I kdybych se měl k zemskému jádru dlabat po zbytek svého života polívkovou lžíci, dělal bych to ovšem raději, než přednášet nějakým smradům na střední škole.

Už vidím ty pohledy borců, co v sobě mají steroidy, trička jim praskají pod napěchovaným egem a testosteron bude cítit na každým kroku. Ne, střední je noční můra všech. Frajeři, fiflenky a coury...

I když - to by se proti Robyn dalo využít. Pošlu proti ní její vlastní zničující plán.

'Budeš trpět, holčičko' naznačil jsem ústy k ní, ďábelský výraz vepsaný ve tváři a Robyn se ušklíbla.

Jo, teď začíná pravá zábava a Robyn pouští divokou Robinsonovou z klece.

                             ~~~~~~
Huh, právě jsou přesně 3:00 a já pořád nespím, konečně jsem se teda aspoň dokopala napsat to málo, co jsem za těch patnáct minut zničujícího pekla dokázala sesmolit a proboha, lidi, je 3:00, tak po mně nikdo nechtějte zázraky :D... Pro Vás asi dobře, že jsem vychlejstla do sebe plechovku energiťáku - aspoň máte nějakou další kapitolu po šiiiilený době, ale pro mě to bude zítra mazec. Jen mi bože řekni, fakt mi to řekni, proč jsem to sakra dělala? :D Zdechnu! :D
Tak aspoň poslední kapitola a já si pak taky objednám urnu jako Niall :D

Love you all

No a má někdo názor na srdíčku? To, že to stálo za niiic a obzvlášť po takové době - to už dávno vím, však - tři hodiny ráno, takže klid, jo? :D

Takže bych prosila názor, byť sebemenší blbost, protože... Nevím, jestli tu ještě pořád někdo je, chce číst můj příběh - pořád nevím, jak to bude dál... Sooo, je tu teda ještě někdo?? O:)