<13>

1.8K 81 20
                                    

Niall
Když jsem jel zakopat válečnou sekeru s Yelinou, mělo to svůj důvod. Johna jsem měl v plánu znovu pozvat na večeři, tentokrát za účelem podívat se na jeho dceru.

S Yelinou to bylo vyhrocený, nakonec jsem ji pohrozil rozchodem a ona zase zklapla. Souhlasila s večeří, musela běžet už teď ráno na manikúru, pedikúru a všelijaké holčičí kraviny, aby mohla být před Cindy za tu krásnou dámu.

,,Tak jsem si říkal, Johne,"oslovil jsem ho, když jsem si to mířil k němu do kanceláře a zachytl ho mezi dveřmi. John se na mě nechápavě otáčel, čekal co ze mě vypadne a zavřel složku, kterou si právě dočítal.

,,Ten minulý večírek byl fajn, nemyslíš?"poškrábal jsem se na zátylku a on přikývl. ,,Ano, to byl. Bavil jsem se." ,,No... A tak jsem si říkal, že bychom se mohli zase sejít. Jen ty s rodinou a já se svojí přítelkyní."šklebil jsem se, že té zlatokopce musím říct přítelkyně, ale John s nápadem neměl sebemenší problém.

Nadšeně souhlasil, byl rád a říkal, že i jeho rodina bude ráda.

Když se pak černé mohutné auto zastavilo před schody k naší vile, nasadil jsem teď už nefalšovaný úsměv. Těšil jsem se, až tu malou zase uvidím.

Pozdravy, letmé doteky až následovala cesta k altánku. Byl jsem zamklý, plánoval jsem, jak svou sladkou Robyn dostanu od zraky rodičů a když mi pak má přítelkyně nahrála hysterickým zaječením s tím, že jsem si koupil ptáka, samolibě jsem se usmál.

Nebylo to taky dávno, co mi John říkal, že má Robyn ráda papoušky. Pamatoval jsem si to, věděl jsem, že se mi to bude hodit a vše, co se týkalo Robyn, jsem si pečlivě ukládal do paměti.

Právě proto taky byl důvod, proč jsem jednoho dne naběhl do vily s ukřičeným ptákem, který řval na celou halu a snažil se mě klovnout do prstu. Týden jsem ho krmil s gumovými rukavicemi, helmou na sváření a metrovým rozestupem, než se z toho stal rádoby koníček a teď už zadní část vily obýval s Leonardem i Jack a Gemma.

,,Ale zlato, však Leonarda miluješ."zasmál se ve snaze chránit Leonarda a přitom neodbočit od tématu. ,,Ano, je dokonalý. Je sice velký a dřív mi naháněl strach, ale už jsem si na něj zvykla."Yelina kecala, John udělal prudký pohyb, až mě málem shodil ze židle a zakřenil se.

,,Robyn miluje papoušky!"zvolal jakoby právě vyhrál loterii. Nemohl jsem si nevšimnout zamračení ze strany Robyn, která na svého otce hleděla a snažila se přemýšlet, kde tuto informaci asi tak mohl vzít. Musel jsem jednat rychle, než by mi utekla s dobrou záminkou ji někde ukázat svého ptáka... Leonarda.

,,Vážně? To je skvělé, chceš ho vidět?"ptal jsem se, výraz jsem mohl mít jako nějaký psychopat a snažil jsem se nějak svou sladkou Robyn nenápadně popostrčit k sobě do postele. ,,Ne... To je dobrý."kroutila hlavou, bojkotovala můj nápad, ale já se nenechal jen tak odbýt a John mě v tom naštěstí nenechal.

Sám se přidal, myslel to v dobrém a určitě nechápal, proč by jeho dcera neměla souhlasit s menší prohlídkou. Někdy mě až překvapuje, že právě on může být obchodník.

,,Blbost, Niall ti ho ukáže, takového ptáka jsi ještě neviděla."zasmál se, mně až teď došlo, jak perverzně to vyznělo a se těžko zadrženém smíchem jsem sledoval blednoucí Robyn. Ano, takového ptáka jsi ještě neviděla, Robyn.

,,Pojď, bude se ti líbit."kul jsem železo, dokud bylo žhavé a John kýval, že je to dobrý nápad. ,,Běž Robyn, stejně se tu nudíš a tak se alespoň zabavíš."dorážel na ni a ona nakonec souhlasila. ,,Fajn."zavrčela skoro naštvaně a postavila se. Sledoval jsem ty krásně dlouhé nohy pod svůdným avšak naprosto zbytečným kusem oblečení. Kdybych nestál tolik o smlouvu, strhnul bych jí ty šaty už tady.

,,Já půjdu s vámi..."ve stejnou chvíli se zvedla i Yelina a přiskla se na mě jako žárlivá chobotnice. ,,Zlato, jdu ji ukázat papoušky, nejdeme do obchodu se značkovými kabelkami. Bav tu hosty."i když jsem chtěl říct úplně jiný příklad, za něj bych možná dostal od Johna do zubů a hořce se úšklíbl. Letmý polibek na rty, než jsem chtěl opustit toto místo. 

,,Já vím, ale myslela jsem, že by jste s tím chtěli pomoc."snažila se zakrýt svou žárlivost svou hloupostí. Kočička se bojí, že tohle malý kotě ji přebere můj bankovní účet a ona skončí na mizině? Smůla, holčičko..

,,A s čím, prosím tě? Hned jsme zpátky."zamumlal ji do rtů, skoro se jí chtěl vysmát a raději se rozešel k domu s nadějí, že mě ta malá coura bude následovat.

A jak jsem čekal, sama mě pak doběhla a držela se za mým závěsem. A já konečně spustil jako zaseknutá gramofonová deska všechno, co jsem si za poslední týden nalil kvůli ní do hlavy, abych vypadal jako profesionál s dobrými úmysly.

,,Papoušci jsou vývojově starý řád hlučných a pestrých ptáků, jehož domovem jsou převážně tropické oblasti světa – Austrálie, Tichomoří, Jižní a Střední Amerika. Na jižní polokouli jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi v Patagonii a na Nový Zéland. Kdysi obývali i Evropu. U některých druhů papoušků se jistými změnami v genomu vyvinula dlouhověkost a zároveň i vysoká inteligence."a už jsem jel všechno, co jsem si přečetl a naučil z internetu, Robyn přikovala, i když vypadala, že ji to vůbec nezajímá.

Vstoupili jsme do domu, já neustále kecal to svoje, než jsme se dostali do druhého patra, daleko od dosahu očí z altánku a já najednou zavřel pusu.

,,A kde jsou ti papoušci?"zeptala se, já k ní stál zády a potlačil škleb. Pomalu jsem se za ní otočil.

                                   ~~~~~
Jestli je někdo zlejší jak já, tak to jsou jedině sériový vrazi... Jo, zase jsem to usekla tady v této části. Ale! Vydám dneska ještě jeden díl, takže konečně se dočkáte, jakého ptáka Niall chce Robyn ukázat :D

Ne, vážně se omlouvám, že to takhle dělám... Fakt moc :/

Mr Horan Where stories live. Discover now