Mr Horan

<4>

Niall
Nenucená konverzace, vedl jsem je domem dál k ostatním.

John se snažil perlit, Cindy se přátelsky usmívala a ta princezna chtěla být všude jinde jen ne tady.

,,Pojďte dál. Jen je tu málo uklizeno..."otočil jsem se na Johna. ,,Takže jako u nás doma."odvětil mi. Oba jsme se zasmáli a Cindy Johna spražila pohledem. Usmál jsem se, John mi nahrál do karet, šel ochotně první se Cindy v závěsu a princeznu mi nechal pro sebe. Stála přede mnou, pohled mi samovolně sjel na její úžasnou postavu a pohledem jsem skočil na malým zadečku, který byl zahalen velmi krátkou sukní od šatů. Kousl jsem se do pěsti a snažil neskučet. Tento výhled se mi sakra líbil.

Přešel jsem k ní, chytl ji kolem pasu a vytvořil menší tlak, aby rozpohybovala své hříšné nohy a šla dál. Byla to pouze jen zástrčka, abych se ji mohl dotknout.

Pohled plaché srny, ale oči ji zradily. Vyčetl jsem z nich, že ona není taková, na co si tu hraje. Je něco jiného, je to šelma uzavřená v kleci před rodiči, ale večer se teprve projevuje její pravé já. Zářivý úsměv jako omluva, snažil jsem se působit jako hodný strejda, který ji v myšlenkách právě nehodlá ojet a má pouze jen ty nejčistší úmysli.

Malém jsem se uchechtl nahlas, jak moc to bylo absurdní.

Prošli jsme velkou halou a zabočili na chodbu, kde byla velká jídelna.

Odkašlal jsem si, než jsem začal mluvit. ,,Dovolte mi tu přivítat mezi nás mého šéfa a brzy spoluvlastníka jeho firmy a jeho rodinu."začal jsem kecat, abych upoutal pozornost všech, co byli v místnosti. ,,Tohle je John Robinson. Někdo ho zná, protože pracuje v jeho firmě, raději ho představím. Jeho krásná žena Cindy Robinsonová a jejich ještě krásnější dcera Robyn Robinsonová."představil nás.

Šťastná rádoby rodinka se usmívala, John přátelsky tiskl ruku a dokazoval, že si svou chladnou masku nechal doma. Cindy si měla s každým co říct, jen Robyn se nešťastně usmívala, nechtěla tu být a nejistě podávala ruku.

Byl čas podávání jídla, zasedačka na svá místa a já byl rád, že jsem si nechal mladou Robyn a její matku vedle sebe.... Teda jen kvůli Robyn. Cindy mi nepřišla až tak sympatická, jak se jevila, neustále svou dceru napomínala, nutila ji být slušnou a to mě sralo, protože jsem chtěl vědět, jaká Robyn je a Cindy dokazovala, že je typická zazobaná panička.

Hlad se u mě znovu projevil, sám jsem do sebe sypal už druhou porci hranolek se steakem, a i když jsem se snažil krotit, dokazoval jsem, jak velký hlad jsem.

Bavil jsem se právě s Leonem a pokukoval po Robyn. Seděla, okousávala hranolku a snědla sotva čtvrtku. Copak, nechutná to, kočičko?

,,A kdy si myslíš, že budeš spoluvlastník? Dost jsem o to usiloval..."Leon něco žvatlal, já jsem ho slyšel na půl ucha. ,,To se zeptej Johna, já to neřídím."odpověděl jsem mu a otočil se na Robyn. ,,Copak, nechutná?"zeptal jsem se. ,,Já nemám hlad."odpověděla a hned dostala loktem do žeber. ,,Ale je to dobrý."dodala. Musel jsem se usmát.

,,Klidně ti můžu donést něco jiného, pokud budeš chtít."snaha mluvit s ní déle mi bojkotovala. ,,Ne."vrtěla hlavičkou. Cindy ji dala další nenápadnou ránu, výchova musí být na jednu stranu.... ,,Ale děkuji."znovu dodala, aby nemusela čelit útokům na její žebra. Zakroutil jsem hlavou a zasmál se.

Nedokázal jsem pochopit, že ji sotva znám a tak moc mě fascinovala. Byla nádherná a já se toužil dotknout její pokožky, kterou bych laskal a chuť ochutnat její rty byla obrovská.

Večeře zabrala konverzace chlapů a hlavně Johna, nejsem sup, ale na povýšení čekám už dost dlouho. Je mi třicet, jsem už skoro staroch a pokud povýšení nebude letos, tak snad už nikdy.

Postupně nás opouštěli všechny naše ženy, než jsme tam zůstali jen sami s děckama. Návrh Vanesse, aby děti odvedla z místnosti vysvobodil spoustu dětí od ukousání se nudou.

Nálada byla v plném proudu, rozdělával se tvrdý alkohol a já už měl dost v krvi. Spousta už nemohla, pár lidí se rozloučilo a odjelo domů, jenže to nám nalívání nezkazilo.

,,To je blbý, Matteo, ale moje manželka je horší. Nesnáší, když házím své ponožky do prádelního koše naruby... Akorát nevím, která manželka to byla."Wayne se snažil předvést, stál na stole, bavil nás a mi ho hecovali.

,,Dojdu pro další..."řekl jsem, když jsem dolil poslední láhev s vodkou a zvedl se.

John kývl, já se zvedal a bral to přes kuchyň. Ženský se náramně bavili, rozebírali nás a já se uchechtl. Vanessina matka mě zastavila, prosila, ať přivedu Vanessu, že jedou domů a já souhlasil.

Vyběhl jsem schody, zalezl do pokoje, kde stálo pár dobrých lahví s rumem. Čapl jsem jednu, lovil klíče z kapsy, když jsem odcházel a zamykal jsem dveře.

Uslyšel jsem hlasy.

,,Rozhodně lepší jak ty."hlas Robyn jsem poznal okamžitě. ,,To určitě! Mám větší prsa a zadek jak ty!"odhadem Vanessa? Falešný smích, až mic upískaný hlas... Jo, to bude ona. ,,Jo, ale on určitě není na umělé kozy a prdele, víš? Kdo by vlastně chtěl plastovou barbínu, barbíno?"Robynin hlas byl plný rozhořčený, položil jsem láhev na komodu a s úsměvem jsem šel za nimi. ,,Já nemám umělá prsa a zadek!" ,,Vážně?!"hlasy byly hlasitější, já jsem jásal, když dveře nebyly otevřené a opřel se o futra, sledujíc tuhle komedii. Stály v hloučku, Robyn se nebála a držela ji za zápěstí.

,,Přestaň si tu hrát na bohyni." ,,Nebo co?" ,,Dostaneš po tvým umělým ksichtu." ,,Od tebe?"ironicky se uchechtla Vanessa. ,,Jo, ode mně. Omluv se, jinak ti šlápnu do úsměvu."

,,Co to tu děláte? Takhle si hrajou děti?"promluvil jsem konečně, Robyn šokem pustila cigaretu na zem a já se usmál.

,,Už jedete domů, Vanesso. Ale jak vidím, skvěle se tu bavíš, takže..." ,,Ne, to je v pohodě. Já... Už půjdu."řekla a až přehnaně se tlačila pryč z pokoje.

Menší divadélko, Robyn s pohledem spráskaného štěněte mě prosila o chvilku soukromí a my stáli na balkóně. Prosila mě, ať to nikomu neříkám a já cítil vítězství. Teď ji mám v hrsti, samotného by mě nenapadlo vydírat tohle sladké kuře.

Hrál jsem tajemného, šlo mi to skvěle a dolů jsem se vracel s širokým úsměvem na tváři.

~~~~
Opravdu se omlouvám, že to každého mate, ale změnu to chtělo a tak to překopávám opravdu všechno. Mrzí mě to :/