Mr Horan

<20>

Robyn

Improvizace mi nechyběla, přitom mi Nialla bylo i trochu líto. Po zbytek snídaně se však tvářil neutrálně, takže jsem usoudila, že mu to tolik nevadí.

,,Uvidíme se odpoledne, musíme dořešit tu střední, Nialle."promluvil otec k Niallovi, když jsme se všichni zvedali po jídle.

Yelena nás nenápadně očima vyhazovala, její trpělivost už dávno přetekla a já to dávno vycítila. Měla problém přetvařovat se dál, bylo načase sundat si svou masku a znovu dýchat. Bylo skoro smutné nechávat zde Nialla samotného s ní, ale byl tak vzteklý, že bych se měla spíš bát o Yelenu. Prvotní myšlenky, že se nezlobí, mě přešly hned, když mě pražil pohledem, kdykoliv jsem se na něj podívala.

Přechovává si snad nějaké trauma ze střední jako každý průměrný člověk, který si tím musel projít? Sama bych ho odhadla na machra s plnou pusou keců, ale zdání mě mohlo klamat a já teď sotva před sebou viděla svalovce dvacet let zpět.. Zvláštní představa, že vyšel střední a já se narodila.

Při této myšlence jsem se nepříjemně ošila a jako první vyšla směrem ke dveřím, abych se konečně z tohoto domu dokázala dostat. Působilo to na mě zde poměrně depresivně, ačkoliv snaha majitelů měla zpříjemnit celou tuto situaci.

,,S radostí. Probereme to potom, můžeš s sebou vzít i Robyn."při chůzi přikyvoval Niall a tvářil se znovu zcela neutrálně. S otcem si formálně podal ruku, matku políbil na tvář a mě přátelsky poplácal po rameni jako hodný strejda. Dnes neměl náladu na žádné jeho zvrácené poznámky? Měla jsem snad pocit, že mě to i mrzelo.. Ale zároveň se mi i na chvíli ulevilo.

Niall mě z této situace rozhodně nechtěl vynechat, plánoval mě uvést do děje a já to naprosto chápala. Z taktické výmluvy přišel plán, jak si z Nialla utahovat a on se jen tak nenechá. Nebude to pro mě snadný cíl, ale to mi na tom právě přijde přitažlivé.

,,Souhlasím, odpoledne Robyn přivezu a domluvíme se na podrobnostech. Zatím vám děkuji za příjemně strávený večer, bylo nám opravdu potěšením."otec si vzal znovu slovo a při stání mezi dveřmi ledabyle prohodil, že by se to mohlo zopakovat tentokrát u nás. Yelena nadšeně souhlasila, znělo to dosti přesvědčivě a Niall se přidal.

Páreček nám ještě chvíli mával na příjezdové cestě, než jsme se rozjeli domů a nechali je spolu na pospas svým osudům.

Odpoledne proběhla slíbená schůzka.

Doma jsem se připravovala nervózně, najednou mi naprosto nepřípustně záleželo na tom, jak budu odpoledne vypadat před panem Horanem a šatník jsem přehazovala už po čtvrté. Když mi pak táta volal, že je na cestě a ať jsem připravená, zpanikařila jsem a vzala si na sebe velmi krátké světlé šaty, které sotva něco zakrývaly, ale byly neskutečně přitažlivé a dělaly mě atraktivní. Satén mě hladil po těle, na dotek byly neskutečně příjemné a ladily mi k botám, které jsem zvolila těsně před příjezdem otce.

Když jsem nasedala, neodpustil si poznámku, jestli v tomhle opravdu hodlám jít do jeho firmy. ,,Chci tě skvěle reprezentovat, tati, jdu přece poprvé do tvé firmy a jsem tvá dcera, nemůžu ti udělat ostudu, nemyslíš?"zněla má výmluva. ,,Takhle mě chceš reprezentovat?"zněla jeho odpověď, ale nebyl čas mě znovu zase posílat se převléct.

Cesta proběhla poklidně, téměř v tichosti, jak už to s otci bývá a na parkoviště k jeho firmě jsme přijeli po třetí hodině. Nikdy jsem zde nebyla, byla to pro mě jen další velká budova s prosklenými okny uprostřed betonového města.. Působilo to dojmem, že zde nemůže sídlit radost. Chyběla zde zeleň, chyběl zde život.

Když jsem vešla dovnitř, uchvátil mě tak nečekaně čekaný prostor, který se rozkládal na recepci. Uprostřed sedělo několik krásných žen, které reprezentovaly firmu už při příchodu. Neskutečný shon lidí se zde vystřídal už jen za pár minut, každý zde spěchal i o víkendu.. Vypadalo to jako v mraveništi.

Otec mě odvedl k výtahu, se kterým jsme s mlčením vyjeli až do nejvyšších pater a dál mě tlačil dlouhou chodbou až k jeho kanceláři téměř na konci chodby. Asistentka zde nebyla, měla volno, ale i tak si otec nechal udělat kávu od recepční, jako by si to nezvládl udělat sám.

Niall už čekal uvnitř, hotový workoholik- nebo jen nevydržitelný manžel- a vítal otce při příchodu. Když jeho oči sjeli na mě, zarazil se a projel mě pohledem znovu a znovu.

,,Co to sakra je?"vyjel na mě místo pozdravu a očima střílel na moje šaty. ,,No šaty..." ,,A to řekl kdo?" ,,Hugo Boss."ušklíbla jsem se a Niall se uchechtl.

,,Fér."zamumlal, ale nespustil ze mě oči. Ústy naznačil 'sluší ti to', ale před otcem se raději neodvážil. Nemyslím si, že to byl strach, spíš respekt k jeho osobě. Měl ho rád, to na něm bylo vidět, vzhlížel k němu jako ke svému otci, takže nebylo divu, že se nechtěl chlubit faktem, že mu chce ojet dceru.

,,Takže... Začneme s tím, proč jsme tady. S Robyn máme dohodu, že je potřeba rozšířit naši firmu i mezi mladé lidi, můžou si k nám chodit dělat stáž a my z toho patřičně můžeme něco získat... Pohled mladých lidí, rozšíření mezi vícero skupin."spustil Niall, měl to hezky připravené a nenápadně na mě pokukoval.

Měl něco v plánu a mně se to začínalo dosti nelíbit...

*****

Alee alee.. Tak po dlouhým utrpení další "very nice" kapitola. Jsem sick, takže mě musíte omluvit, že jsou to žvásty, jsem celý den pod práškama, ale času mám jak blázen a mně se zase zachtělo si zahrát na spisovatelku :D.